-
Vláda začala jednat o rozpočtu na rok 2003, dala najevo, že nehodlá usilovat o podporu ODS
a KSČM
- Organizace Junák nemá nárok na vlastnictví zámku Štiřín, rozhodl tak soud v Praze
Východ
- Vláda schválila nové členy vedení Fondu národního majetku, bude v něm i unionista Karel
Kühnl
- Testy definitivně prokázaly výskyt nemoci BSE ve statku Šestajovice, bude poraženo 25
krav
- Ministerstvo zahraničí očekává, že Evropská komise letos doporučí ČR ke vstupu do
Evropské unie a že hodnotící zpráva bude pozitivní; kritika se čeká v oboru korupce,
integrace Romů, stavu veřejných financí a aplikaci evropského práva
- Profesionalizace letecké základny v Náměšti nad Oslavou
- Letoun Boeing se systémem AWACS bude střežit vzdušný prostor nad Českou republikou v
době summitu NATO v Praze
- Ve středu se Václav Havel vypraví naposledy coby prezident do sněmovny a pronese tu
projev
- 45 lidí evakuovaných z Karlína bylo opět stěhováno do dalšího, pro někoho už pátého
provizorního obydlí
- Ve věku 78 let zemřela spisovatelka Hana Prošková
- Počasí Praha: Přes den vcelku slušně, ba i sluníčko svitlo, večer zapršelo
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Vyplatí se pracovat?
Dnešní číslo časopisu Týden mi vyrazilo dech maličkou zprávou na straně čtrnáct. Citují v ní Pavla Činčára z protikorupčního útvaru policie. Tento činovník odhaduje, že mafie u nás za loňský rok vydělaly 418 miliard korun. Čistý zisk českých firem je mezi sto třiceti a sto čtyřiceti miliardami korun. Mafie tedy vydělávají třikrát víc než veškerý průmysl české republiky dohromady. Hrubý domácí produkt je jen pětkrát větší, než výnos ze špinavých obchodů a zločinu. Možná, že by naši vyjednavači se mohli v Bruselu přimluvit, aby se tyhle peníze přičítaly k oficiálním statistikám. Rázem bychom se v žebříčcích vyšplhali pěkně vysoko! Prosím, neptejte se mě, jestli má smysl poctivě pracovat. Asi ano, pro ten dobrý pocit u srdce... a ten se do statistik už vůbec nehodí.
RODINA A PŘÁTELÉ: Podivný magnetismus mrtvého metra
O mrtvém metru se zmiňuji jen pro zvýšení dramatického efektu v duchu bulvárního
titulkaření. V době "před povodní" to tam vypadalo stejně:stanice metra, připomínám že
některé z nich, mají podivuhodný magnetismus pro somráky a váguse a povaleče a vandráky
všeho druhu. Musí ale být splněny nějaké předpoklady - sama přítomnost metra nestačí.
Dvě stanice mimořádně vhodné pro sjezdy somráků jsou Národní třída a Anděl, obě na trase
B, obě beznadějně mrtvé, na dobu těžko odhadnutelnou. Přičemž Anděl má východy dva, na
straně stejnojmenné křižovatky a na straně autobusového nádraží a komplexu ubytoven Ženské
domovy. Somráci se houfují u obou východů. Naproti tomu na stanici mezi nimi, tedy
na Karlově náměstí, jsem nikdy žádné houfce pobudů neviděl.
Je na ně někdy malebný pohled - třeba dnes, když jsem klusal z tramvaje na autobus, jsem
minul tři vousaté muže: seděli na lavičce a každý měl před sebou otevřené lahvové pivo. V
tuhle roční dobu je to asi ten nejlepší způsob chlazení lahvového piva, možná ještě lepší,
než slavný "sedmý schod" ze Svěrákovy filmové komedie.
Někdy mě napadá, jestli by nebylo lepší se k nim přidat. Musí pohlížet pobaveně na
pachtivého chlápka, jako jsem já. Kam se ženeš, hlupáku? Jseš dost starý na to, abys věděl,
že pachtění má na konci další pachtění a pak ještě další pachtění a nakonec to s tebou
sekne a je dopachtěno.
Což je nepochybně pravda.
Nevím ale, jak se přihlásit za somráka. Co dělat, abych se somrákem stal. Mám se
přestat mejt? Jistě by to pomohlo, ale asi to není všechno.
Nejspíš by bylo nejlepší přestat se pachtit. U stanice metra je pro jednoho nepachtivce místa dost.
PSÍ PŘÍHODY: Nehodnej hodnej
Bartovi se už překulil přes záda sedmý rok a mohl by mít rozum. Jenže ho nemá. Pral
by se jako zamlada. Úplně zbytečně, z mého pohledu, naprosto přirozeně, z jeho pohledu. S
každým jedlým psem - tedy obzvláště se psy černými, velkými a chlupatými.
Jednoho jsme potkali dnes při návratu z ranní procházky.
Byl to pejsek tak hodnej, že jihlo srdce už na dálku. Vykračoval si lehce, zvesela,
usmíval se na svět, čišela z něho dobrá nálada a pohoda, a když spatřil Barta, zaradoval se
a běžel k nám.
K nám, protože s Bartem tvoříme díky vodítku jeden celek.
Jakmile k nám doběhl, Bart udělal:
"Vrrrr... huf, huf!" a vzepnul se na vodítku.
Hodnej pes se zarazil, očividně užasl. Proč mi nadáváš, kamaráde? Já tě jen chtěl
pozdravit!
"Vrrrr... huf, huf!" a vzepnul se na vodítku.
No dobře, když jinak nedáš... dal najevo hodnej pes a odběhl.
Šli jsme dál. Barta jsem káral:
"Jseš pitomec! Chováš se nemožně. Vždyť to byl takovej hodnej pejsek!"
No jo, jenže jakmile jsem řekl "hodnej pejsek", Bart to vzal na sebe a otřel se mi
hubou o nohu, jako to dělává, když se zachová mimořádně jako hodnej pejsek a je za svoji
hodnost chválen.
"Ty nejsi hodnej pejsek! On je hodnej pejsek!"napravoval jsem nenapravitelné, přirozeně
že marně.
Nechal jsem toho. Nemá to cenu. Hodnej nebo nehodnej, Bart je Bart a jemu už hlavu
nikdo nenapraví.
| |
|
|
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy.
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.
NEVIDITELNÝ
PES
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).