V přeneseném smyslu to znamená, že po dvanácti letech je jakž takž vyvětráno po komunistickém režimu.

Režim prvoplánově hlásal, že "odstranil vykořisťování". Ve skutečnosti právě on byl tím nejhorším vykořisťovatelem. I podle marxistických pouček si žádný pracující člověk neodnášel v obálce tu hodnotu, kterou odpracoval.Jenže pak tu bylo druhotné vykořisťování.
Lidé odváděli práci, ale za svoje peníze si nemohli koupit to, co chtěli a potřebovali, a nakonec se dopídili za ponižujících podmínek ke zboží druhořadé kvality. I to bylo druhořadé vykořisťování.
Jenže to, že komunistický režim nelítostně raboval životní prostředí, zamořoval vzduch, otravoval vodu, vraždil lesy, to vše mělo dopad na nás na všechny - a však taky po pádu režimu se prodloužil průměrný věk. Toto jsou neoddiskutovatelná fakta, doložená čísly.

Vtip je v tom, že jenom prosperující ekonomika, vysoce technologicky na úrovni, dokáže ubránit životní prostředí před člověkem. Tohle nechápou, nebo spíš předstírají z ideologické předpojatosti, že nechápou, ekologističtí ideologové. A bez vlivu státu, tedy právního řádu, jeho fungujících nezkorumpovaných institucí, přísných avšak realistických norem, bez tohoto všeho je ochrana životního prostředí jen iluzí. O tom všem lze diskutovat, lze se o tom hádat, ale výsledek - že se životní prostředí u nás zlepšilo - je skvělý a je to důvod k radosti.
Já ji mám.

Šlo o to, že mu házel řetěz. To víte, řetěz od silné motorky, to je strašně moc namáhané zařízení, vyrobené z prvotřídních materiálů,ale každý materiál má svoje limity.

"To víte, pane," říkal přijímací technik. "To se musíte o ten řetěz krapet starat. Občas ho napnout, občas vyčistit, občas namazat."
"To já dělám," říkal ten člověk. "Dělám to furt."
I podle mého laického pohledu řetěz nevypadal na to, že by s ním dělal někdo něco furt, vyjma projíždění bahnem a hnojníkem.

"My tady máme na to Castrol přípravky," říkal technik. "Tenhle sprej je čistící, a tenhle mazací."
"Já to čistím furt," trval na svém ten člověk.
Mechanik odvezl motorku a muž se ke mně obrátil. V obličeji měl úsměv vítěze.
"To víš. Castrol spreje," řekl mi. Motorkáři si tykají. "To bych musel bejt blbec."
"No, Castrol..." řekl jsem opatrně. V autě mám oleje Castrol a přiznám, že v garáži mám na mazání řetězu Sůzy taky Castrol.
"Castrol je na hovno," řekl muž rázně. "Já to pucuju petrolejem a mažu motorovým volejem. A taky to jde."
"Určitě to jde namazat motorovým olejem," řekl jsem. "Jenže ten řetěz je vytahanej a hází."
"To je tím, že ten řetěz taky stojí za hovno," odpověděl a šel se dohadovat o ceně za opravu zhyndrovanýho řetězu (jde to vůbec opravit? Já bych ho nechal opravit, ale třeba to na řetízek od splachovacího zařízení taky bude jezdit).

Ale jak vysvětlit večerní budík?
Dnes večer v šest hodin čili v 18 Bart stál v jídelně, vyzývavě na mě hleděl a mlel hubou.

Tak co, pane, a večeře - nic?
Ale jo, Barte, večeře bude, samozřejmě, přece tě nenechám o hladu.
Ještě aby to! praví pes budíkem v hlavě a jde si stoupnout k ledničce, aby mě třeba nenapadlo naservírovat mu syrové brambory.