-
Městský soud v Praze nenalezl dost důkazů o tom, že se Milouš Jakeš a Jozef Lenárt v roce 1968 dopustili vlastizradu a proto je osvobodil
- Interentové stránky Telecomu se zahltily, protože lidé sháněli přečíslované linky - server nevydržel provoz v řádu 500 připojení/sec
- Zaměstnancům Svobodné Evropy nacvičovali evakuaci budovy na Václavském náměstí v Praze
- V Anežském klášteře v Praze, kde jsou sbírky Národní galerie, objevili odborníci po zátopách plísně - klášter měl vodu v suterénu a přízemí, proto nebyl v pondělí otevřen veřejnosti
- V Praze-Západ byl odvolán stav nebezpečí, v okrese Mělník nadále trvá
- V jižních Čechách se objevily další případy nakažení leptospirózou
- Vladimír Špidla odmítl spekulace o možném koaličním spojení s ODS
- Od pondělka začíná od 06.55 astronomický podzim
- Počasí Praha: Přes den pěkně, zvlášť kolem poledne, pak se zatáhlo a odpoledne lilo
Brno: zataženo a zima
Lubomír Střítecký
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Soud osvobodil Jakeše a Lenárta
Jistě se najde hodně lidí zklamaných výsledkem soudu nad Miloušem Jakešem a Jozefem Lenártem. Městský soud neshledal dost důkazů, jež by stačily na to, aby byli potrestáni za vlastizradu. A někdo si asi povzdechne, že spravedlnost dostala zase jednou na frak. Jenže podstata spravedlnosti je právě v tom, že podezřelý je odsouzen, až když se jeho vina prokáže mimo jakoukoli pochybnost. A důkazy ve věci tak výsostně politické, jakou je vlastizrada, ty jsou vždycky ošemetné. Je to osvobozující rozsudek, dá se říci - potupný. Oba obvinění nedokázali vyargumentovat jejich při. Ani to od nich nikdo nečekal. Soud zafungoval tak, jak jejich soudy, za jejich valadaření, prostě nefungovaly. Ptal se po důkazech, nedostal jich dost a jiný rozsudek tedy vyslovit nemohl. Cejch hanby tím ale pánům z čela nesmazal - ten si tam vtiskli sami v srpnu roku 1968.
RODINA A PŘÁTELÉ: Robotizované fronty
Znáte ty fronty... Přijdete, zmáčknete puntík, dostanete papírek s číslem a pak už jen
poulíte oči na světelnou tabuli. Ona to není fronta v pravém slova smyslu, že byste stáli
za někým a před někým a uprostřed něčeho. zdánlivě jste volní, jenomže držíte ten papírek s
číslem.
Nenávidím čekání ve frontě robotizované i klasické, jenže občas se tomu nevyhne nikdo.Na
portálech francouzských kostelů a katedrál často vidíme výjevy posledního soudu - a
hříšníci tam čekají ve frontě, až je pustí do pekla: už tehdy ve středověku chápali, že stání
ve frontě je součást pekelných muk.
Takže čekám, koukám po jaké době naskakuje další číslo. Mám 280, na tabuli je nejvyšší
227. To je diference 53. Čísla se střídají po pěti minutách, takže to máme dvanáct za
hodinu, to máme... přes čtyři hodiny čumění.
Měl jsem ve městě ještě nějaké řízení a napadlo mě, že bych si mohl odskočit, vyřídit si
to a vrátit se.
No jo, ale co když se to pohne?
Nehýbalo se to.
To pak jsou zvlášť rafinovaná muka spojená s váháním. Už jsem byl rozhodnutý, že to
risknu, když se fronta hnula a čísla se střídala sotva po minutě a za dvacet minut jsem byl
na řadě.
Byl jsem samozřejmě rád, ale vrtalo mi v hlavě, proč...
No jo, oběd.
Slečny úřednice se šly najíst a nechaly jednu nešťastnici, aby hlídala boudu. Asi byla
vylosovaná, nebo něco provedla. Z toho plyne poučení: v době oběda obědvejte a nepoflakujte
se po frontách.
PSÍ PŘÍHODY: Drobná blamáž za asistence pejska
Ocitl jsem se na velikém parkovišti. Jistě taky podobné parkoviště znáte - auta parkují
kolmo k chodníku a uprostřed je volný prostor, aby mohla vjet a vyjet. Jenže když je
parkoviště narvané, lidi parkují i na tomto prostoru. Když je někdo ohleduplný, nezatáhne
brzdu a nezařadí rychlost, takže auto lze snadno odtlačit. Jenže takových lidí je
málo.Tolik k situaci.
Jdu tedy po takovém parkovišti a všiml jsem si jedné paní v opelu, jak zoufale popojíždí
dopředu a dozadu v marné snaze vycouvat z parkovišťové pasti. Zašel jsem tedy k autu a
nabídl jí, že s autem vyjedu.
"To budete hodnej," pravila.
Vlezl jsem dovnitř - a koukám, na zadním sedadle pejsek Matlafousek. Byl nadšený, že je
za volantem cizí pán. Byl ale slušně vychovaný a nepokusil se o přehnané kamarádění.
No jo, ale já se musel věnovat řízení.
Jako zkušený řidič jsem si upravil zrcátko, nastavil vzdálenost sedadla, objevil, jak
se v opelu zařazuje zpátečka - a najednou koukám, že to je setsakramentská past.
"Není to jednoduchý," řekl jsem té paní otevřeným oknem.
Stála a bylo vidět, že začíná pochybovat o rozumnosti rozhodnutí pustit mě k volantu.
Pejsek pobíhal na sedadle a hlasitě mé konání komentoval.
"Buď zticha, Eliško!" volala paní dovnitř.
Eliščina radost neznala mezí.
No, vyjel jsem - k radosti té paní a žalu Elišky. Ta by byla nejraději, kdybych se tam
motal ještě hodinu. Pejskové a pejskyně mají radost, když se někdo chová legračně, a to byl
přesně můj případ.
| |
|
|
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy.
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.
NEVIDITELNÝ
PES
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).