Co se stane dál? Vtip je v tom, že moc velký výběr reakcí není: buď rekonstruovat vládu, jak navrhuje servilní Cyril Svoboda, nebo hořkou pilulku spolknout, a čekat na lepší časy, až se Kavan vrátí ze svého státnického melouchu v New Yorku.

Tohle jsem namluvil do maňetofónu někdy v pátek ve tři. Potom Vladimír Špidla přestal uvážlivě bublat a začal vyhrožovat, že ty unionisty prostě vyhází a předpověď se začala drolit.
Ale teď, v neděli večer, se nerozdrolila. Ona je postavená na logice.

Hana Marvanová,tato infantilní Hana Marvanová, svým hlasováním podpořila to, co říká prakticky každý koho znám: že vláda zneužila povodní ke zvýšení daní v širokém spektru, přičemž lišácky postihuje "neoblíbené menšiny". Tu milionáře, tu ochlasty, tu huliče. Je to v podstatě rabování, jako když se nepřizpůsobivý občan vetře do vyplaveného domu v Karlíně a ukradne tam žehličku, jenomže je to horší, a nebýt Marcvanové, bylo by to posvěcené parlamentem. Noa co dál? Že je Marvanová "infantilní", to věděl Šidla od začátku. Že má Kavana na melouchu v Ňufjorku, to taky věděl a ještě ho za to pochválil. Že má proti sobě hlas lidu, hlas médií, to taky věděl. Že se na to může vykašlat, to si myslel. No a že ho s lidovci a tím co si říká Unie svobody poutá čirá politická kalkulace, to taky věděl. >Pátečním hlasováním se z tohoto výše vyjmenovaného nezměnilo nic.
Kdyby teď Špidla opravdu šel do menšinové vlády, a unionisty vyhodil do žrací misky ODS (nebo rovnou do popelnice, jiná nádoba není), zachoval by se zásadově čili podle jeho slov infantilně.
Jenže na zásadovosti a infantilitu tu máme Marvanovou.
On se nejspíš zachová, jak je v kraji zvykem, plichtou, neboli malou domů.
Mám-li si tipnout, odskáče to Mlynář.
Taky jedna nepopulární menšina.

Na líčení krás podzimu je brzo - zastavím se u oběda, v malé vesnici, nebudu jmenovat, v hotelu, dejme tomu, Zátiší. Je to velká dvoupatrová budova z první republiky, čerstvě renovovaná. V přízemí sál, že by se v něm dal pořádat hasičský bál (a jistě se občas i pořádá, včetně tomboly). Všude čisto, sotva jsme si s Davidem sedli, už tu byla servírka s jídelním lístkem. V sále bylo asi pět stolů obsazených (z dvaceti). No a po sále chodil chlapík tak asi pětapade, šede, s plácačkou na mouchy. Studovali jsme lísek, takže jsem zprvu ani nezaznamenal to plesk, které se každou chvíli ozývalo. Vybral jsem si svíčkovou, David cikánskou, a ž tu chlapík byl u nás.

"Dejte pozor," řekl. "Dva kiláky od vesnice mají policajti radar." A najednou plesk, sestřelil nám mouchu ze stolu. Tvářil se starostlivě. "Já si vážním hostů. Vy se u mě najíte, zaplatíte osmdesát korun za oběd, ujedete dva kilometry..." A plesk, nová moucha. "A zaplatíte tisíc korun pokuty!"
V očích měl smutek. Nespravedlnost světa ho trápila. Pak zbystřil, otočil se a plesk, zabil mouchu na vedlejším stole. Potom se opět obrátil k nám. "To není dobrý. Měl bych dát před hotel ceduli POZOR, RADAROVÁ KONTROLA PO 2 KM. Ale to by nedopadlo dobře. Asi by se zlobili."

Mínil jsme, že by to policajty určitě hodně naštvalo.

Přišla servírka se svíčkovou a cikánkou a muž se vzdálil.
"Majitel?" ptal jsem se jí. Přikývla.
Když jsme odcházeli, ptal jsem se majitele, jestli denně zabíjí mouchy.

"Ovšem," odpověděl. "Denně. Od rána do večera. To se musí. Nestrpím, aby mouchy hosty obtěžovaly," řekl a plesk - zase jednu zabil.
Ptal jsem se, kolik much denně zabije.

"To jak kdy, podle počasí. Průměrně tak padesát."
"To je pěkný výkon," chválil jsem ho. Myslel jsem na to, jak pilný je to člověk. Kolik much asi musel zabít majitel hotelu Ritz v New Yorku, než se zmohl na to, co vybudoval? Možná tisíc, možná deset tisíc much denně.

Sedli jsme na motorky a pokračovali v cestě. Vzpomínka na plesk zanikla v hukotu motoru.

Chtělo by to pointu, vyústění. Jako že Bart doběhl až k Waltrovce a odtud to vzal na Vidoule a pak k Bílému Beránku a...
Tohle nejsou Humoristické listy. Tohle je život.
Bart se přestal bát. Zastavil se a koukal, co to chrastí. A já ho doběh. A zábradlí jsem opravil. A bude v pořádku až do příštího nástupu hovad. Pak ho zase opravím.
Tohle nejsou Humoristické listy. To je běh života.