ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Čtvrteční přípodotek
Všechny noviny včera dlouze, široce a bystrozrace pojednávaly o loňské masové vraždě, kterou islámští fanatici spáchali v New Yorku. Z proudu hlubokomyslných úvah vypadl článek, otištěný v Mladé frontě Dnes na první straně. Jeho autor Jan Gazdík ho nazval Čeští agenti pronikli do Al-Kajdy. A obsah, neuhodli byste - že čeští agenti pronikli do Al-Kajdy. Do té teroristické organizace, která loni zavraždila tři tisíce lidí. V článku se dozvíte, že jde o agenty naší vojenské kontrarozvědky. Správně! Je to TA z našich čtyř špionážních organizací, o které se dnes a denně píše, jak je neschopná, jak neposlouchá svého ministra, jak prozrazuje tajemství. Nejmenovaný vysoký důstojník vojenské kontrarozvědky teď Gazdíkovi prozradil, že mají své agenty za Usámovým zadkem... Není tohle až moc silné kafe?
Buď někdo zase žvanil což je hodně pitomé, anebo se někdo snažil ukázat, že vojenská kontrarozvědka je k něčemu, což mi připadá ještě pitomější.
RODINA A PŘÁTELÉ: Uklízení v garáži
Dneska si jedu pro motorku. Došlo na nejhorší - musel jsem uklidit garáž! Přece nenechám
Sůzu na dešti.
Garáž je v domě zajímavé místo. Funguje jako jakási kloaka maxima. Předměty jsou
rozvrstveny podle důležitosti a používanosti. Něco máte "při ruce". To co nepotřebujete tak
často, je v šupleti nebo v almaře - ale dole, dosažitelně. Když to potřebujete ještě méně,
dáte to do fochu nahoře. A tak dále, až se dostávají ty předměty, které nepotřebujete často
nebo je nepotřebujete vůbec, do garáže nebo do sklepa nebo na půdu. Sklep ani půdu nemáme,
takže je z toho garáž jako ultimativní odkladiště předmětů typu "je škoda to vyhodit".
Když o tom přemítám, ideální by bylo, kdyby člověk držel jen to, co potřebuje pořád, tedy
to co je "při ruce". To ostatní je brak - možná s výjimkou knížek. Ty těší už jejich
hřejivou přítomností a okamžitou ochotou se otevřít našemu zraku a skrze něj naší duši.
Uklízel jsem garáž - přetahoval jsem pytle s instantním betonem (moc šikovná věc,
tenhle instantní beton), objevil jsem tři páry pracovních rukavic (skutečně páry, kupodivu:
obvykle nacházím buď jen samé levé rukavice, nebo jen samé pravé rukavice), kleště sikovky,
vrtáčky do betónu a ještě několik užitečných předmětů. A taky jsem zjistil, že podlaha
garáže je zaneřáděná po poslední minipovodni.
Stalo se na jaře, že listí ucpalo odpadní kanálek před garáží a voda hrkla dovnitř. Nic
se nestalo, hloubka dva centimetry. Přišel jsem na to včas a vodu jsem vymetl koštětem do
uvolněného kanálku. A přece, kolik svinstva zbylo.
Je strašné pomyšlení, že tohle měl někdo v bytě až po strop, dva, tři dny...
No nic, zpátky k předmětu: garáž je volná, připravená na Sůzu.
PSÍ PŘÍHODY: Nenápadný protest
Protestuje, když odcházím a nechávám ho doma - dává najevo nelibost, ignoruje mě,
naznačuje: jseš pro mě mrtvej muž, pane. Ráno ale protestoval - trochu, a nenápadně - proti
obsahu misky.
Nejraději má psí konzervy Propesco. Ty prostě miluje a kdybych mu je přestal dávat, asi
by protestoval nápadně, nevím - raději to nebudu zkoušet. No a maso mixuju obvykle s rýží,
kterou vařím ve speciálním čínském rýžovařiči. Výsledek - mix masa a rýže a pes je
spokojený.
Od té doby, co jsme sami doma, David občas experimentuje s chlebem. Když zbude patka,
nakrájí ji Bartovi do rýže a do masa. nes ráno jsem přitvrdil a udělal mix jenom z
Propesca a chleba. Abych ten chleba nějak přiblížil psí chuti, zalil jsem to všechno
zbytkem hovězí polévky (z pytlíku).
Bart to sežral. Nevrčel, neprskal, neodcházel od misky. Prostě to sežral. Jenže se
ukázalo, že nechal jeden kousek chleba nedotčený.
Třeba ho přehlédl, napadlo mě. Třeba měl něco neodkladného na práci a prostě na to
sousto zapomněl.
Při probírce ledničky jsem našel kus sýra, už poněkud obnošený. Přidal jsme ho tedy do
misky.
Za půl hodiny - ani jsem si nevšiml, že Bart přišel do kuchyně - sýr zmizel.
Kousek chleba tam zůstal jako němá výčitka, jako nenápadný protest. Touhle
cestou nepůjdeme, můj pane, říká Bart.
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy.
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.
NEVIDITELNÝ
PES
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).