-
Premiér Vladimír Špidla ujišťuje veřejnost, že pomoc ze strany EU není ohrožena
skutečností, že Česká republika není schopna předložit rozumné projekty na obnovu a
nápravu popovodňových škod
- Hana Marvanová má výhrady proti zvyšování daní a dostává se do střetu s předsedou Unie
Ivanem Pilipem, doslova řekla, že nebude pro zvyšování daní hlasovat
- Také Jan Kasal zvažuje, zda bude pro zvyšování daní hlasovat
- Odhad škod v Jihočeském kraji činí 15 miliard korun
- Ústecký primátor Miroslav Pátek odmítl uposlechnout výzvy unionistického vicepremiéra
Petra Mareše, aby se distancoval vůči výrokům o Romech, kteří zneužívali sociální pomoci v
souvislosti s povodněmi
- Pražská čtvrť Karlín je stále ještě uzavřená v těch místech, kde povodeň nejvíce
poškodila domy
- 5000 poutníků se vydalo v sobotu na Svatý Hostýn, aby vzpomněli mučení a smrt v
komunistických koncentrácích a žalářích
- Poutě se zúčastnil i ministr zahraničí Cyril Svoboda a ministr dopravy Milan Šimonovský
- Po měsíci zahájila provoz pražská zoologická zahrada, byť v omezeném rozsahu
- Vladimír Špidla pozdravil v sobotu v Jindřichově Hradci české a slovenské válečné letce
- Počasí Praha: Sobota vlídná, převážně slunečná, v neděli bylo nebe bez mráčku
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Vidím město rozdělené
Jak to tak vypadá, povodeň seslalo novodobým papalášům nebe - doslova i v přeneseném slova
smyslu. O tom, že vláda zneužije povodní ke zvýšení daňové zátěže pochybuje jen málo kdo.
Nejde o jednorázovou povodňovou daň, která by měla za úkol shromáždit peníze od
všech občanů a za jasných a průhledných podmínek z výtěžku zaplatit to, co se nepochybně
týká všech - zejména tedy opravu infrastruktury. Vláda vymýšlí nové daně a jistě užije
klasického brežněvovského etalonu dočasnosti, jímž je jeden furt.
Zvláštní variantu tohoto přístupu prožívá Praha. Její doprava je zásadním způsobem
omezena, ne-li rovnou ochromena. Jaké to bude mít důsledky ekonomické, to magistrát Igora
Němce nezajímá. Pražan fascinovaně pozoruje, jak se hlavní město rozpadá na několik
regionů. Vltava se stala podobně nepřekročitelnou hranicí, jako za dob prvních
Přemyslovců, až na to, že tenkrát tam byly brody, dneska ne - dnes tam jsou mosty obsazené
policajty. Ti se tam začínají zabydlovat, už tam mají nábytek a přenosné kantýny. Jsem
zvědav, kdy na mostech vyrostou budky (na mostě Legií dokonce z dávných dob budky přežily).
Už se vydávají různé pasíršajny pro zasloužilé a ještě zasloužilejší soudruhy a taky
policajty lze šikovně uplatit - přinejmenším někdy a někde. Tohle bude pokračovat. Někdo
projede, někdo ne, budou hierarchie průjezdnosti. Zvykneme si. Profesní a obchodní partnery
budeme hledat na té své straně města. Pro mne, smíchovského: jste v Nuslích? Je mi
líto. Jste v Dejvicích? Jste vítán. Takto vzniknou, myslím, dvě až tři města:
neproniknutelnou bariéru bude tvořit Vltava a pak Letná. Na mostech se bude vybírat mýto a
možná, jednou, se města osamostatní. Metro nebude jezdit nikdy, protože k jeho obnově bude
chybět politická vůle : magistrátu bude tahle zrůdná situace vyhovovat, stejně jako
vládě vyhovuje neštěstí celého státu.
To, že vláda ještě nebyla schopna rozumně oslovit Evropskou unii a předložit jí
projekty, aby mohla získat peníze, to není překvapující. Proč by se měla snažit regulérní
cestou peníze získat z Bruselu, když je může vyždímat z vlastních občanů?
RODINA A PŘÁTELÉ: Aby tu motorku neukradli
Prodávají se všelijaké udělátory, kabely, řetězy, spony. V sobotu jsem se vypravil do speciálního obchodu.
"Jo pane, to máte pravdu," kýval hlavou prodavač. "Krade se hrozně. Vohlídnete se, chlapci přijedou a motorka je fuč."
"No právě proto jsem přišel," já na to. Ukázal jsem na mohutnou článkovanou smyčku se zámkem ve velikosti grapefruitu. "Co říkáte tomuhle?"
"No," řekl prodavač, "to opravdu není špatný. Jenže přijdou chlapci, mají táákhle velký nůžky, " ukázal rukama velikost, jakou se ukazuje délka uloveného sumce, "a šmik, motorka je v hajzlu."
"Aha, to bych nerad. A co tohle ocelové lano?"
Usmál se mé naivitě.
"To máte to stejný. Jediný šmik, a motorka je v hajzlu."
Rozhlížel jsem se po obchodě.
"A co tenhle řetěz?"
"To jste dobře vybral, pane, řetětz je lepší než lano. Na ten se musí rozbrusem."
"Cože?"
"Rozbrušovacím kotoučem. Chlapci mají akumulátorové rozbrušovačky. Rozříznutí jednoho článku trvá tak deset vteřin. Jenže on je z mimořádně kvalitního materiálu, takže nejde roztáhnout. Musí se tedy přeříznout i na té druhé straně. A těch dvacet vteřin, to je dlouhá doba. To stačíte vyběhnout."
"A když nevyběhnu?"
Pokrčil rameny.
"Motorka je v hajzlu."
Bloumal jsem po krámě a oko mi padlo na patentní zámek, který se uzamkne do kotoučové brzdy.
"A co tohle?"
"To je opravdu moc dobrá věc, fakticky. Akorát nesmíte zapomenout, že máte brzdu zamknutou."
"A když zapomenu?"
"No, rozjedete se, jdete přes řídítka, motorka je v hajzlu a vy si nabijete držku."
Nakonec jsme objevil ocelovou sponu.
"A co tohle? Vypadá to důkladně."
"To je fakt důkladná věc, to jste dobře vybral. Akorát..."
"Akorát co?"
"Dá se zapnout kvůli tloušce ne kolem kola motorky a lampy, ale jen kolem kola a štángle vod značky. No a chlapci přijdou a uříznou rozbrusem tu značku."
"A motorka je v hajzlu," doplnil jsem.
"Správně. Tak co si vyberete?"
Vybral jsem si řetěz. Konec konců, motorku ještě nemám, takže - čeho se bát? Chlapců?
PSÍ PŘÍHODY: Vítání návštěvy
Naposledy jsme s Bartem uvítali návštěvu Jany Větvičkové, dlouholeté kamarádky a spoluautorky
Neviditelného psa (Kulinárium), manželky Václava Větvičky (Americké listy). Bart má rád
návštěvy - vítá důkladně a mnohdy až obtížně. Jana je zvyklá na takové výlevy náklonnosti -
s Vaškem mají doma v Kentucky taky takového mezulána, jménem Basco. Barta dokázala zklidnit
i speciální psí ňamkou.
Mám na Barta trik - když někdo přichází, volám na něho:
"Přines strejdovi (tetě) hračku, ukaž, jakou máš hračku!"
A Bart odběhne, najde PET flašku nebo autentickou hračku - gumový kroužek nebo míček - a
nese to návštěvě ukázat.
Takže Jana přežila první příval náklonnost ia mohli jsme si uvařit kafe a poklábosit na
zahradě.
Pustil jsem Barta z hlavy - a najednou jsem ho zahlédl. Běžel kamsi do kouta zahrady a
něco nesl v hubě. Že by hračku? A proč to nese do kouta, místo aby se pochlubil návštěvě?
"Barte, pojď sem, přines nám ukázat, co neseš!"
A náš dobrý pes, bezelstný, skutečně přiběhl.
V hubě měl boxerskou rukavici - pytlovku. Už jich několik zlikvidoval, má je nesmírně
rád, a láska se u něho projevuje tím, že předmět lásky zahrabe.
Bylo mi to líto, když jsem mu rukavici bral. Připadal jsem si poněkud nepatřičně.
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy.
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.
NEVIDITELNÝ
PES
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).