Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu

 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: středa 21.8.2002
V roce 1968 přišli Rusové
Váhal jsem, zda mám napsat "Rusové" anebo spíš "bolševici". Navíc, 21. srpna 1968 pronikla na území naší země vojska pěti států, na to se zapomíná - kromě SSSR to udělali Poláci, Maďaři, Bulhaři a Enderáci. Německý voják tehdy vstoupil opět se zbraní v ruce na území cizího státu. Případ byl o to více pikantní, že ruští komunisté trvali na tom, aby si "lidová armáda" NDR zachovala nacistické uniformy.
S velmi nelibými pocity jsem četl onehdy v Lidových novinách studii čerpající z "odtajněných" amerických materiálů: studie svědčí o tom, že sami Rusové byli udiveni mírou lhostejnosti, jakou Američané dali najevo vůči osudu do té doby jakž takž suverénní země v centru Evropy. Jestlipak si někdo - dnes - na západě dělá hlavu z toho, že tenkrát, před více než třiceti lety podpořil komunistický koncentrák?

Říkával jsem si tenkrát, v sedmdesátých, osmdesátých letech, že možná změním svůj vztah k Rusům, až jednou, třeba, odejdou, a komunismus se zhroutí (předpokládal jsem, že pokud se toho dožijeme, pak za cenu války). Teď jsou pryč, komunismus jako ideologie je nahrazen ekologisticko-aktivistickou propagandou ze strany fanatických ftalátů, a já nejsem schopen zapomenout. Proto chápu lidi, kteří mají dodnes výhrady vůči Němcům... Asi se nějaké věci zapomenout nedají.

Což neznamená, že nelze vytvořit rozumné vztahy a civilizované styky.
A navíc - říkám si, že díky tomu šílenému zločinu z 21. srpna 1968 přece jen ruští komunisté přišli o značnou část podpory ze strany levicových intelektuálů západní Evropy. V době, kdy v Rusku komunisté vraždili lidi po miliónech, navštívil věhlasný G.B.Shaw dokonce koncentrák Gulagu, nechal se při tom filmovat, a liboval si, jak dobře jsou zločinci napravováni prací! V té době bylo důkazů a svědectví o Leninových a Stalinových zločinech dost na deset Norimberských procesů.
Toto si připomínám 21. srpna 2002. Hořkost vůči zemi která nás pokořila a ještě větší pocit hořkosti vůči těm chytrým a vzdělanýma inteligentním lidem, kteří to umožnili. Jejich potomci teď podporují jiné svinstvo, islamistický terorismus. Ale to je jiná kapitola.

RODINA A PŘÁTELÉ: Takový zvláštní sen
Špatně se mi spí, pořád se probouzím a zdají se mi všelijaké sny. Tenhle byl dnešní poslední:
Zdálo se mi, že jsem ztratil někoho hodně blízkého a cítím nevýslovnou bolest. Měl jsem schůzku v restauraci, přišel jsem poslední, musel jsem si sednout na roh. Po mé pravé ruce seděl Daniel Špička, můj přítel - ostatně, skutečně k němu jdu ve středu na oběd. Kdo tam ještě seděl už nevím, jenom šikmo proti mě seděla Míša. Nic neříkala, jen se na mě dívala a usmívala se. Ulevilo se mi a tíseň ze mě spadla.

V tu chvíli mě napadlo:
No teda... Kdybych měl i ji ztratit, tak to by bylo opravdu všechno v hajzlu...
A vzápětí:
Ty pitomče, vždyť právě ji jsi ztratil!

To bylo tak šílené poznání, že jsem se probudil.
Tak jsem šel do koupelny, osprchoval jsem se, oblékl a šel ještě za tmy s Bartem na procházku.
Bart byl moc šťastný.

PSÍ PŘÍHODY: Rozvážný pejsek Bart
Bart už taky není nejmladší - příští měsíc mu bude sedm! I jeho chování na procházkách se trochu mění.
Od jara chodím s Bartem na navíjecím vodítku. V posledních pár dnech, protože se probouzím velmi brzy, chodím ještě skoro za tmy, před pátou. Aby byl aspoň Bart spokojený, pouštím ho samozřejmě s košíkem, ale pouštím ho na volno - v tu dobu je tady u nás na kopci přece jen klid.

Dokud jsem ho měl na vodítku, třebaže bylo dlouhatánské, Bart pořád spěchal nějak dopředu, jako by tam za hranicí textilního popruhu byly nějaké ještě zajímavější a dráždivější vůně.

Když ale jde na volno, plouží se za mnou, každý kousek podepsané trávy, každý patník, každý pokropený kámen si vychutnává. Někdy mě nechá ujít dvacet, třicet metrů - a pak teprve se rozběhne a plácají mu uši.
Aspoň to.
Samozřejmě, že taky někdy jde přede mnou.
Všiml jsem si, že - když šel právě přede mnou - seděl na plotě kos. Bart kolem něho proběhl a kos se ani nehnul. Když jsem přišel poblíž, ulétl.
Znám kosy a nepřekvapilo mě to, jen mi ale blesklo hlavou, že je to trochu legrační. Já lovím pavouky a mouchy z bazénu, aby se neutopili, natož abych někdy měl ublížit kosovi, kdežto Bart by ho schramstnul jako malinu, kdyby ho dokázal lapnout.
S kosy je ale těžká řeč.

 
Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.