Pozitivní stránka věci: ukázalo se, že stát dovede líp fungovat, než zafungoval před pěti lety. Nakonec i tehdy zas nefungoval tak špatně a zejména armáda tenkrát získala na prestiži: poprvé lidi viděli na vlastní oči, že je k něčemu jinému, než k písk. Jistě to není zásluha nového týmu a není to zásluha ani té či oné politické strany. Zdá se, že to státní soustrojí jaksi zraje, že se dostávají ke slovu a k činu lepší lidé než dřív.

Jistě, že vše neskončí poklepáváním po ramenou. Počínání pánů přehrad jistě bude podrobeno nezávislé analýze. Horké chvilky čekají na lidi z pražského metra - jeho selhání je nepochopitelné řeči o "příliš velké vodě" jsou prostě groteskní. Ale i tyto diskuse a možná i bolestné procedury nás zase posunou o kus dál - k modelu společnosti, ve které jsou jasně stanovené pravomoci a odpovědnosti. K fungující společnosti, kterou si nedovedu bez chyb a následné analýzy a praktických závěrů představit - ovšem to je princip demokracie.

Zajímavost: Sociální pan ministr Zdeněk Škromach dal najevo, že hodlá poskytnout práci nezaměstnaným. Další překvapující postoj - Škromach už dříve zaujal některými svými koncepty, nejšílenější mi připadá (zvlášť ve světle posledních událostí) jeho koncept Zeman na Hrad. Teď přichází s ideou, že k likvidaci následků povodní povolá i nezaměstnané. Tak to jsem zvědav, jak to dokáže, pokud se o to prakticky pokusí. Ona je to pěkně těžká a mnohdy i odporná a nebezpečná práce, to odklízení následků škod. Kdo by chtěl dělat takovou práci, proč by měl být nezaměstnaný? To přece nedává žádný smysl. Nicméně je to idea pěkná.

Pak tam taky po sobě pořád střílejí všelijací mafiáni a teroristi a agenti CIA a perou to do sebe ze tří metrů a né a né se trefit.
Pak tam jezdí tím třílitrovým mercedesem po lese a každou chvíli ve stovce prd do stromu a hned pryč, vodcouvat a zase honička pokračuje. Jak je to dávno, pár dnů, co jsem tu referoval, jak jsem doma na dvorku nacouval do vrby...

Nakonec tam má vybouchnout atomová bomba.
Je v kufru, se kterým tam furt běhají a házejí, jako by uvnitř byly fusekle a šála vod zimy, a ne atomová, pardon, tchermonukleární bomba.
Naklonil jsem se k dceři a pravil:
"Uvidíš, že až ten kufr vodevřou, uvnitř bude ciferník s červenejma písmenama."
"To je přece jasný, tati," pravila dcera.
Načež vodevřeli dekl a uviděli jsme ciferník s červenejma písmenama.
Ale jinak je to pěkný film a lze jej doporučit, tím spíš, že je tam Praha vidět před vodním zhuntováním. Jenom s tou tchermonukleární bombou by tam nemuseli tolik strašit.

Vazba na piškoty je jasná. Dá se soudit, že s dostatečně velkým pytlem piškotů bychom mohli Bartovi provésti transplantaci hlavy - pokud by ta druhá hlava byla schopna požírat piškoty.