Na řadě - jako další velké město - je Ústí nad Labem. Když takto hovoříme o obětech, je nespravedlivé, že se citují města rozsáhlá, lidnatá, atraktivní - České Budějovice, Český Krumlov, Písek, Praha... a zapomíná se na městečka a vesnice neméně postižená. Míra utrpení není závislá na ploše věnované v turistickém průvodci. Mysleme tedy spíš na celé široké pásmo, na široké území táhnoucí se podél Vltavy a Labe... a tam bude vlna pokračovat, štafetu zkázy doslova seslanou nebesy bezděky a hlavně bez úmyslu předáme do Německa. Tam, kde už teď prožívají svoji vlastní zkázu. Je to věru šílená doba.

Pan Petr Polcar poslal do redakce Psa kopii článku, který vyšel v Lidových novinách v roce 1997. Mail nadepsal "scénář povodně". Je to vskutku děsivé čtení, zveřejním článek zítra. Bude jistě podnětem k mnohému přemýšlení a mnohé kritice vládních orgánů, co všechno zanedbaly. To co se nyní děje bylo odborníky předvídáno a řešení byla nabízena!

Pozitivní momenty
Jako člověk pozitivní a optimistický se snažím vidět ty pozitivní momenty. "Ze sucha" vidím situaci zvenčí. Měl jsem celou dobu pocit, že úřady mají situaci v ruce, že postupují systematicky, rozvážně, s rozumnou mírou přísnosti - a bez zbytečné buzerace. I to je kupříkladu správné, že mě vyhazovali i s mou novinářskou legitimací z uzavřené zóny - měl jsem si opatřit tu správnou akreditaci, dobře mi tak že mě vyhodili.
Dále je třeba ocenit - rozumná - technická opatření zde v Praze. Plovoucí hospoda ukotvená na třech vyprošťovacích tancích na Smetanově nábřeží, například. Velký dík je třeba

Čekání na povodeň - na řadě je Ústecko

vyslovit původci či původcům montovatelné hliníkové stěny - ta musela vydržet nápor rozvodněné řeky právě na Smetanově nábřeží, ale i u Národního divadla. Bylo by dobře, kdyby úřady sdělily veřejnosti, kdo je výrobce a kdo je vynálezce - a dále, toto zařízení se zřejmě osvědčilo, a jeho použití by se mělo šířit.

Negativní momenty
Škody jsou nepředstavitelné. Z hlediska občana Prahy si nedovedu představit, jaký bude život zde ve městě "několik týdnů bez metra". A to uvádím jen jeden bod na dlouhé listině ztrát a obtíží.
Je ale naopak možné, že nouze naučí Dalibora housti a že v kritické situaci se najde nečekané řešení.

Překvapilo mě
Když ve zpravodajském toku poprvé prokmitla poznámka ministra vnitra Grosse o tom, že týmy záchranářů nebudou každého zachraňovat za každou cenu, a že on nepřipustí "nepřiměřené riziko" při záchraně neukázněných a nedbalých lidí, říkal jsem si, že je to nějaký úlet. Gross to ale opakoval tolikrát, že zřejmě nejde o úlet, ale asi o skutečnou známku zešílení. Jakmile bychom totiž přistoupili na princip, že záchranář bude zkoumat, do jaké míry si zachraňovaný může za svoji situaci sám, a podle toho bude zvažovat míru postoupeného rizika, pak...
Nemá smysl to dále rozebírat. Gross natáhl maskáče a zezelenal mu mozek. Měl by se pár hodin vyspat.

Pro informaci zde ponechávám odkazy na mapu Prahy se zákresem oblastí zatopených 50letou vodou (Šaman Kovanic ji pracně nalezl na webu pražského magistrátu), zde ji můžete stáhnout odsud ze Psa, má 330 kB. O něco povzbudivější je pohled na zátopové oblasti dvacetileté vody. Doufám, že nebude už nutno ji studovat.

Jestli se chcete podívat na odpolední fotky z ještě nezatopené Prahy, zde jsou soubory mých fotek z úterka odpoledne, zde z dopoledního rána, zde o pondělku odpoledne.