Další krásnou věcí je opovrhování povoláním a prací druhého. Ovšem, čím víc jeden
opovrhuje
oborem toho druhého, tím víc vlastně dává najevo, že to, co dokáže ten opovrhovaný, by on
rovněž chtěl dokázat, ale nemá na to buňky - a tak haní. Ovšem, co k hanění je, na to
ukažme.
V jedné moderní pohádce se zpívá něco o tom, že statistika věda je a má cenné údaje...to
je pohádka, jaká je realita, vědí tvůrci statistik. Jeden takový je popsán v deníku Mladá
fronta Dnes:
Policista z brněnské pobočky Inspekce ministerstva vnitra je zřejmě zapleten do
falšování statistik objasněnosti trestných činů. Je podezřelý ze zneužití pravomoci
veřejného činitele, kterého se podle vyšetřovatelů dopustil předtím, než začal pracovat u
inspekce. Muž byl ještě zhruba před měsícem nadřízeným policisty ze služebny Brno-sever,
obviněného z vykazování 13 trestných činů, které se nestaly. Inspekce se kauzou falšování
statistik zabývá již několik měsíců. Nesrovnalosti objevila na oddělení Brno-sever a na
stanici v brněnské části Komárov.
Jak lze pak věřit číslům? Klidně. Číslům lze věřit, ale lidem s nimi manipulujícím
ne.:-(
Člověk musí být
odpovědný v každém případě a ctít povinnost, ať mu je, jak mu je - zde je dnešní Pejsek pro
Míšu, byla i pro mne majákem svítícím na cestu.
JITA Splítková
RODINA A PŘÁTELÉ: Umřela Míša
V noci před půlnocí ze středy na čtvrtek zemřela na oddělení intenzivní péče 4. interny na
Karlově náměstí moje žena Michaela, zde často vzpomínaná jako Míša, na následky léčení
rakoviny. Trpěla hodně, naštěstí ne dlouho. Byli jsme spolu 33 let. Více nevím, co k tomu
dodat.
Ondřej Neff
Dodatek:
Děkuji za projevy účasti. Jistě chápete, že nejsem schopen na všechny jednotlivě
odpovídat. Tak tak že naklepu těchhle pár řádek vděčnosti Vám - za vaši podporu.
O.N.
Co dál s Neviditelným psem
Nedovedu si představit, že bych měl psát veselé nebo aspoň úsměvné historky z rodinného
prostředí; není tu nic úsměvného. Už to nikdy nebude takové, jako dřív. Nevím, co budu sem
do Hyeny psát - nejspíš to něco bude, nejspíš cosi jako průběžný deník. Ale ne už legrace
ke kafi.
I když i v těch nejhnusnějších chvílích se objeví aspoň jiskra absurdity. Já po celou tu
dobu, kdy Míša bojovala o život, jsem hledal něco, co by bylo aspoň trochu komické. Nuže,
tu noc, když nám sdělili, že je Míša mrtvá, jsme se vraceli domů: já vezl svého přítele
lékaře - který nám v těch nejhorších hodinách moc pomohl - domů, a David s Irenou vezli
moji švagrovou Yvonu do Dejvic. Vrátil jsme se domů dřív než oni. Dům byl pustý, všude
zhasnuto - když jsme odcházeli v poledne z domova, nemysleli jsme, že se budeme vracet tak
pozdě. Šel jsem tedy dovnitř a rozsvěcel okna, aby dům nevypadal jako hrobka.
Po pěti minutách se vrátil taky David s Irenou.
"Kde je Bart?" ptala se Irena.
"Na zahradě," odpověděl jsem.
"To si jenom myslíš."
V tom stavu v jakém jsem byl jsem zapomněl za sebou zavřít vrata - a Bart zdrhnul! Tak
to je opravdu bezvadný, táhlo mi hlavou. Jestli se Bart - samozřejmě bez vodítka i košíku -
s nějakým psem porve a ještě navíc někoho kousne, tak to opravdu bude završení tohohle
prokletého dne.
Nakonec ho našel David u hotelu Mövenpick, v místech, kam s ním chodím na procházku.
Takže to byl aspoň částečný happy end.
Můžu si říkat: umřela sice Míša, ale aspoň nikoho nekous pes.
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy.
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.