Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu

 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: pondělí 5.8.2002
Balvíne, sorry, řekne možná soud
"Nechci žít v zemi, kde, když nějaká legitimní instituce - tedy Rada České televize .- někoho zvolí, aby na to rok soud řekl, že je to jinak," řekl na páteční tiskové konferenci Václav Klaus. Lze ironicky podotknout, že mu tedy buď nic jiného nezbude, nebo se odstěhovat, podstata výroku ale je v něčem jiném: rozhodnutí soudu v Praze 4, že "volba ředitele Balvína je neplatná", se přiřadilo k dlouhatánské řadě šokujících a dá se říci skandálních výroků našich soudů. Dále překvapuje, že tolik pozorovatelů české scény se výroku chytilo, jako kdyby na Praze 4 v soudní budově nový Mojžíš sestoupil z Petřína a přinesl nové slovo boží. "Balvín není ředitelem," to byly hlavní titulky novin.

Šokující je především roční lhůta která uplynula od podání pana Evžena Hlinovského, který se hlásil na místo generálního ředitele ČT a ve výběrovém řízení neuspěl, respektive se do něho nedostal, jak lze dohledat na webu. Tam se dozvíte, že "nesplnil podmínky". Jaké podmínky nesplnil zveřejněno nebylo - a to je možná chyba, možná není. Třeba by se právě pan Hlinovský štětil, kdyby bylo už za tepla zveřejněno, co bylo zveřejněno až teď, že nedodal lustrační osvědčení. Jiní taky nedodali? A nebo nedodali něco jiného - a do řízení se dostali? Na to potřeboval soud pro Prahu 4 rok, aby takto prachjednoduchou kauzu prověřil - na př. nahlédnutím do zápisu, jelikož tam to musí být napsáno a pokud by nebylo , měl ihned prohlásit řízení rady za zmatečné.

Soud, to není žádná abstraktní instituce, nějaké božstvo fungující mezi nebem a zemí. Je to lidská instituce, s prastarými kořeny. Ustavili ho dávno pro to, aby lidé žili v řádu a jistotě. Jistě že potřebuje ke své práci čas, ale musí to být rozumná časová lhůta. Rok pro kontrolu regulérnosti procedury je absurdně dlouhá doba.

A navíc, v Čechii asi neexistuje "politicky exponovanější" pracovní funkce, než je ředitel veřejnoprávní televize. Jakmile soud prohlásí o tomto funkcionáři, že zastává svoje místo protiprávně, má to zásadní dopady pro fungování této instituce. I když se nakrásně prokáže - a mnoho na to ukazuje - že rozsudek byl nesmyslný a dokonce že se soud vůbec neměl kauzou zabývat, co bude následovat?

Omluvné "Balvíne, sorry"?
Václavovi Klausovi se to nelíbí, projevil "chuť s tím praštit", a ze země kde soudy takto fungují odejít. Ač to byla slova poněkud emotivní, oprávněnost mají. A co ostatní? To se má odstěhovat deset miliónů obyvatel a opustit soud pro Prahu 4?

RODINA A PŘÁTELÉ: Záhadné zmizení záhadného předmětu
Nic nepiš, radí Míša, nebo se ještě najde mrtvola a budou tě tahat po policajtech.
Ženám se to radí... Jenže, nemohu jinak, psát to musím.
Nuže, šel jsem s Bartem na procházku kolem stadiónu Sokola k hotelu Mövenpick. Dojíždělo nás auto, světlešedý favorit. Všiml jsem si, že řidič měl pootevřené dveře, dost značně, odstávaly tak o 20, 30 centimetrů. Když jel kolem mě, zahlédl jsem na zadním sedadle nějaký podlouhlý předmět, zakrytý růžovou tkaninou, nejspíš povlakem z postele. Nezdálo se mi však, že by ten předmět zasahoval dopředu, aby bylo nutno otevírat levé přední dveře.
Auto projelo. Čekal jsem, že zastaví u služební vrátnice hotelu. Pokračovalo však v cestě a vjelo do oblasti zákazu jízdy.
Padouchu jeden zatracená, řekl jsem si a vydal se s Bartem na vodítku stejným směrem. Ušel jsem asi dvě stě metrů. Auto jsem neviděl, zato se ozval hluk motoru a bylo zřejmé, že favorit je ve spodní části serpentiny a couvá. Dospěl až do místa těsně pod vlásenkovou zatáčkou, kde se dá zacouvat na neupravenou vedlejší cestu vedoucí ke schodům na Zatlanku. Tam otočil a vracel se nahoru už normálně,tedy po předu. Projel dosti značnou rychlostí kolem mě. Dveře měl tentokrát zavřené a na zadním sedadle ležel už jen ten hadr. Předmět zmizel. V tu chvilku jel dolů cyklista, mladý muž, který tudy jezdívá pravidelně. Bylo 7.20.

Nuže, pak jsem strávil dosti značnou dobu, abych našel to, co ten chlápek vyhodil. Nic jsem nenašel.
Jestli se v tomto týdnu najde někde v křoví mrtvola, nic mi nebude platné, že si pamatuju číslo toho auta.
Budu v tom až po uši a ani Bartovo svědectví mi nepomůže.
A nejhorší je to, že Míša bude říkat: Vidíš, já ti říkala - nepiš to!

PSÍ PŘÍHODY: Nežádoucí přilepšení
Mockrát jsem tu popisoval taškařice prožívané s Bartem a zahradní hadicí. Pokud jste popisu unikli, velmi stručně - při kropení se Bart snaží kousnout do proudu vody, já předstírám, že mi to vadí, uhýbám a Bart se za proudem pachtí a honí.

Už dávno jsem zjistil, že je to celkem fotogenický výjev. Voda, pes, kolem dokola zahrada. A dobře se zkoušejí digitální foťáky, jak reagují, jak svižně jim klape spoušť. Obvykle to dělám tak, že kropím a můj syn David fotí. Nebo naopak.
Občas to dělám sám. Má to nevýhodu: jakmile se Bart trefí, stříká voda a aparátu hrozí úhona.
Dnes mě osvítil duch svatý a připadl jsem na prostinký nápad. Hadici jsem připevnil k plůtku, odstoupil jsem a z povzdálí Barta fotil.

Bart nejdříve užasl - proud mu neuhýbal! Mohl si v klidu určit, odkud skočí a jakým úhlem skočí a kde se do proudu zakousne... Pokukoval po mně, co tomu říkám. Nic jsem neříkal, fotil jsem.
Přiznám ovšem, že jsme postupem času nabýval pochybností. Bylo vidět, že ho to baví mnohem míň, než ruční práce. Dokonce mě napadlo, že to dělá z pocitu povinnosti, aby mi udělal radost. Že si myslí, že to prostě musí dělat.
Budu metodu muset vylepšit.
Budu muset vymyslet něco, co by v Bartovi vyvolalo dojem, že dělá nějaké zlobení, že se mu v tom snažím bránit.

 
Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.