|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
V Praze se bude v listopadu vytvářet historie a taky vypuknou kravály v ulicích. Kdyby nebylo kraválů, učitelé by mohli vodit do Kongresového centra školní výpravy: děti, podívejte, jak se dělají dějiny! Jenže to nepůjde, protože vršek kde je pankrácký Moby Dick vybudován, bude obklopen bojovou vozbou a ve vzduchu budou létat vypůjčené ef šestnáctky. A naše letadla dostanou americké rakety za patnáct miliónů dolarů.
Děti budou mít prázdniny a radost budeme mít i my, hyeny. Každý bude moci zaujmout stanovisko. Ne k summitu samotnému. To bude otrava. Pravděpodobně dojde k rozšíření přesně podle Parkinsonova zákona - jakmile nějaká instituce přestane být důležitá, nafoukne se jako žába. Pana profesora by jistě zaujaly statistiky stran stálých zaměstnanců aliance, kolik zaměstnávala lidí v době, kdy moskevští stratégové chystali drtivé raketojaderné údery (na Rýně za pět dní) a kolik jich zaměstnává dnes.
Každý zaujmeme stanovisko ke kraválům. Je to projev vezuzdného násilí, extremismu a neokomunismu, anebo "mladí lidé" vytvářejí svobodnou budoucnost lidstva spíš, než byrokraté a vojáci skrytí za obušky a bajonety?
Děti budou mít prázdniny a rád bych si vzal taky prázdniny, protože mě už dopředu nudí, co budu psát já a co budou psát jiní... Jak budu rozhořčený, až uvidím globáky a ftaláty v akci! Teď je mi to k smíchu. Kéž by mi to vydrželo.
Tohle teď nebudeme řešit.
Vůbec nic nebudeme řešit! Jen se svěřím s postřehem - cestoval jsem v dnešním
odpoledním vedru tramvajemi - a několikrát jsem si všiml, že lidé cestují s dvoulitrovkou
PET a pijí minerálku. Tak je to správné - noviny nás denně nabádají, abychom v horku hodně
pili, dokonce snad tři a půl litru denně! No a jak byste to chtěli udělat jinak, než to
dělali ti lidé v tramvaji?
PET láhev po ruce...
Ještě drobnost: všichni ti lidé s PET láhvemi byli mladí. Trochu mě to
překvapilo. O zdraví se lidé začínají víc strachovat, až když cítí, že jim uniká mezi
prsty. Dokud jste mladí, myslíte si, že zdraví je něco normálního a ten kdo je
nemocný si za to může sám, protože je pitomej.
Tihle mladí lidé s PET lahví o své zdraví pečovali a každou chvíli si z láhve nahýbali.
Ledaže to bylo jinak. třeba na zdraví nedbali a prostě jim ta minerálka nebo limonáda
chutná.
Bart se nenechává zmást a osvěží ho jenom kropicí hadice. Po většinu dne je zalezlý někde ve křoví a ven by ho nevylákala ani tlupa kocourů vedená arcinepřítelem Maxem.
Jakmile zajde sluníčko a padne noc, vzduch je pořád ještě žhavý. Někdy kolem desáté obejdu dům a zavřu garážová vrata i domovní dveře. Zavřu i okno vedoucí na sever, co kdyby přišla v noci bouřka?
Bart se mnou chodí, mátožně, plete nohama. Neopouští mě - co kdybych dělal něco zajímavé, co kdyby mě napadlo stříkat hadicí nebo házet potmě balónkem anebo - dokonce - co kdybych vyrazil někam na výlet?
Všechno uzavřu a jdu si číst mail.
Pak mě napadne, jestli jsem opravdu zavřel vrata do garáže. Ano, zavřel, i
domovní dveře jsou zavřené. Jenže - kde je Bart? Nenechal jsme ho na zahradě? Popadl jsem
baterku a vyběhl ven. Bart nikde nebyl. Bart není utíkací typ a už je to celkem vzato pán
zralého věku, ale přece...
Nakonec se ukázalo, že neutekl.
Ležel na dlaždičkách v kuchyni a připlácl se k dlažbě, aby vnímal největší plochou těla
její chlad.
s
Životní přání |