No a vidíte, je to pravda.
Po všech svých zkušenostech z dávné i nedávné minulosti s Janem Kavanem, s jeho zvláštními vazbami a personální politikou, by bylo na místě, aby se Jan Kavan zamyslel nad svou způsobilostí vykonávat některé z funkcí, které zastává, tlumočil Ladislav Špaček, co řekl Václav Havel.

Pozoruhodná formulace. Neváže se přímo na případ Slonkové, váže se na zkušenosti "z dávné i nedávné minulosti".
Copak asi znamená tato pýtická věta, přednesená věrným Špačkem? Co je personální politika, chápeme. Karel Srba, proslavený svou činností na ministerstvu zdravotnictví, se dostává vlivem pozitivně lustrovaného Miroslava Šloufa do klíčové pozice na ministerstvu zahraničí. To je jasné a vědělo se to od začátku. Co je ale "dávná minulost"? Dávná minulost, o té se můžeme dočíst v knize KATO, příběh opravdového člověka. Víc si mohou přečíst sovětští, pardon, dnes už ruští soudruzi, pardon, kolegové a skoro spolučlenové v NATO, kteří ještě před listopadem 1989 uklidili nejzajímavější část svazku KATO do Moskvy. Ty jsou asi těžko přístupné. Dostupnější by mohly být pro Václava Havla spisy, které odnosili v taškách chartisté po listopadu 1989, jak vyplynulo z veřejného prohlášení polistopadového ministra vnitra Richarda Sachera. Třeba by se tam o Katově činnosti našlo a druzi z odboje by pravděpodobně mohli informace poskytnout, pokud je Václav Havel už dávno nemá.

Pozoruhodné ale je, že Havel přichází s výzvou typu "děkujeme, odejděte" teď. Když měl pochybnosti o "zvláštních vazbách", proč se o vyjasnění Kavanovy pozice nepostaral dřív, tedy v podstatě kdykoli za dobu jeho prezidentování v četných formách tohoto státu? Kdo se mohl - více než on - dopídit pravdy o Kato-ově "zvláštních vazbách"? Kdo se mohl o zjednání světla v temnotách a odhalení pravdy zasadit víc, než on, který má pravdu v referátu?
Z tohoto zorného úhlu je dnešní Havlova poznámka, tlumočená přes mluvčího, přinejmenším zbytečná. Je to zřejmě signál pro zahraniční publikum, přinejmenším tu část publika které Havla vnímá jako hlasatele pravdy a lásky, aby nebralo Kavana příliš vážně.
Je to takové malé namydlení schodů.
Takové plivnutí do polévky.

Ale k věci samé: dnes jsem šel Radlickou ulicí a na chodníku před Ženskými domovy jsem uviděl rozsypané dílečky puzzle.
To by byla napínavá hra, kdyby - kupříkladu - nějaký krutý vezír řekl:
"Budeš o hlavu kratší, když,... do hodiny... do západu slunce... do prvního zázpěvu slavíka (volně doplňte) nesestavíš tento puzzle rozsypaný na chodníku!"
Přičemž nikde není záruka, že na chodníku jsou všechny součástky puzzle, anebo zda rozsypané součástky patří k jednomu jedinému obrázku.
Jak vpravdě královsky by se bavil krutý vezír při pohledu na pachtící se zoufalce... Jak by se smál, kdyby přišel přívalový déšť a ten by smýval součástky do kanálu a zoufalci by bránili částečkám spadnout do kanálové mříže...

Třeba vás napadne: ale taková hra existuje, taková se hraje, takový vezír se takto vskutku baví...
Hra se jmenuje život a zatím při ní každý přišel o hlavu.

Ještě k rekordnímu Milionáři
Napsala mi Martina Radová z Plzně v odezvě na pondělní přípodotek k páteční hře Milionář. Pan Zdeněk Jánský všechno věděl a zabalil to až při otázce za pět miliónů, která se týkala časového údaje v jisté písničce skupiny Pet Shop Boys. Paní Radová píše:

Já jsem odpověď na tu Pet Shop Boys otázku věděla, mám je moc ráda a znám víceméně všechny texty, které píše Neil Tennant.
Netřeba dodávat, že jsem velký fanda.
V písničce The Theatre je údaj "half past ten" a to víte, jaké to asi je, když vidíte, že se hraje o takovou sumu a Vy víte odpověď...
(hihihi) fakt pěkné!!!
Jak říkal manžel: "škoda, že tam nejsi.."

Paní Radová má štěstí, že má rozumného manžela. Představte si, že jiný manžel by začal ječet: jak to, že ses nepřihlásila, tys nás připravila o pět miliónů... A dal by se na chlast a lehké ženštiny a rozvedl by se. I takové případy se stávají.

Bart si taky třínohého psa všiml a byl náramně zvědavý, takže jsme ho musel na vodítku třímat mimořádně silně.

Umí Bart počítat do čtyř? Nebo mu připadalo divné psíkovo poskakování? On si to totiž metl stejně rychle, jak umí běhat jakýkoli jiný pejsek, ale přece jen trochu hopkoval. Třeba právě to hopkování Barta zaujalo. Bart ale neumí počítat - stejně jako nespočte, že se naše rodina skládá ze čtyř lidí - a ví, že jeden chybí. Vnímá celek a jedna noha pryč rovná se celek neúplný.