Zabita měla být Sabina Slonková, ze spiknutí je nejvíce podezřelý Karel Srba, donedávna prominent Kavanova ministerstva zahraničí. Už z tohoto prostého konstatování vyplývá, že jde primárně o aféru minulé vládní garnitury, nikoli současné vládní sestavy. Po skandálu s Českým domem se Srba odporoučel z ministerstva zahraničí, ovšem jeho napojení na okruh Zemanových poradců jistě neskončilo. Byl to přece on, kdo zásadním způsobem figuroval ve vyděračské aféře zvané "případ Štiřín", kdy Šloufův člověk, premiérův poradce Jaroslav Novotný vydíral tehdejšího ředitele zámku ve Štiříně Václava Hrubého a snažil se ho donutit, aby vyrobil falešné důkazy proti Josefovi Zieleniecovi. Nuže, nový premiér Vladimír Špidla hned po nástupu energicky se Šloufovým houfem zametl. Ani to, že se Karel Březina postaral pro Šloufa a jeho lidi o zlatý padáček, není skandál této garnitury, ale minulé: Špidla Březinu vyhodil z Úřadu vlády. Bude to ale první velká aféra Špidlovy éry, pokud případ bude - jako mnoho jiných - zameten pod koberec a nikomu se nic nestane.

Případ nespadl z nebe. K domácímu studiu vřele doporučuji knihu Velmi Hrubý Štiřín, ve které novinář Ota Sládek a vyhozený ředitel štiřínského zámku Václav Hrubý shromáždili dokumenty (včetně zvukových) a svědectví o Karlovi Srbovi a celé plejádě dalších lidí, spojených se šloufovskými kruhy Zemanova podsvětí. Začalo to jedním nenápadným vydíráním jednoho nenápadného ředitele zámku. A skončilo to pokusem o vraždu. V té knize je anatomie psychiky lidí, kteří měli tak dokonalé politické krytí, že nabyli dojmu, že se jim nemůže nic stát.

Třeba opravdu nemůže. To poznáme podle výsledků vyšetřování.

Když se nám narodil David (1970), pokrok smetl proudnicové kočárky a zavedl takové, které měly kola velká a samy byly vysoké, takže dítě bylo a) blízko matce, b)mělo rozhled, c) nečuchalo smrady z aut. O deset let později se narodila Irena. Pokrok zavrhl vysoké kočárky pro jejich vratkost a tudíž nebezpečnost a zavedl skládací kočárky typu golfové hole - kombinaci paraplete, lehátka a to vše doplněno maličkými kolečky. Všechny matky toužily po takovém kočárku. S Míšou jsme ho koupili na inzerát kdesi na Jižáku a ukradli nám ho před sámoškou. Šli jsme druhý den kvůli pojišťovně na policii a tam nás obvinili, že jsme pozdním nahlášením zmařili úřední výkon a vyhnali nás jako psy. Od té doby jsme žádné děti neměli a při to zůstane z mnoha důvodů, nejen kvůli policejní aroganci.

No a teď vidím, že je pokrok nezadržitelný - kočárky mají velká kolečka a jsou zase vysoké a už ne vratké.

Jen ty děti, jak se mi zdá, jsou nějak čím dál rozjívenější a oprsklejší a blbější.
Což je zjištění, jež čeká na každou generaci bez ohledu na převládající typ kočárku.

"Hajáme," oznámím mu. Lehne si k posteli a hajá.
V sedm dohajá. Vleze mi do postele, drbe se za uchem, olizuje si tlapy, a to nejen přední, ale i zadní. Na vojně se tomu říkalo hygienická očista. Nejsem si jist, že na to, co Bart vyvádí v mé posteli, se označení "hygienický" hodí stoprocentně.

Končí doba kompromisů. Musím vstát, vyhodit ho na zahradu, umýt se, vyčistit si zuby atd. a jít na procházku.
Jenže - dnes jsem vstával v pět hodin včetně toho mytí a čištění zubů!
Celý den stojí za pendrek. Hlavu mám jak ve vatě. A nejen já - i Bart! Sice se zaradoval, když mě viděl ve svislé poloze, třebaže den se za okny teprve probíral z mrákot, ale taky se mu pletly nohy a padala mu víčka. Někam jsem musel jet autem a vrátil jsem se v šest - a Bart už zase spal a tvářil se uraženě, že ho budím!
Barte, slibuji, že v úterý bude vše jak má být. Ranní převalování od pěti, v šest tvůj příchod, v sedm hygienická očista následovaná procházkou.

Kdybychom si častěji měli rozvracet denní řád, přišli bychom o rozum oba. Možná že ty dřív.

Zachování poměru