• Unionisté oznámili, že by chtěli v 27 obvodech postavit 15 kandidátů na senátorskou funkci, na lidovce by jich tudíž zbylo jen 12, pokud by platila dohoda o "neútočení"
• Poprvé v historii naší justice bylo uděleno více trestů obecně prospěšnou prací než vězením
• Podle rakouské agentury Kathpress podepíše ve čtvrtek ministr zahraničí Cyril Svoboda smlouvu s Vatikánem
• Dnes lékaři Vojenské nemocnice v Praze rozhodnou, zda hospitalizovaného Václava Havla propustí do domácího ošetřování - Havel musel kvůli zánětu průdušek přerušit cestu do Francie
• Podle Lubomíra Zaorálka sněmovna ušetří na platy nových místopředsedů omezením výdajů na reprezentaci
• Místopředsedkyně KSČM Zuzka Rujbrová obvinila v televizi Nova v pořadu Sedmička Václava Havla, že svými milostmi znevažuje práci justice a chová se jako feudál
• Národní socialisté v sobotu sněmovali a konstatovali, že po volbách jsou na mizině - utratili 37 miliónů a dostali jen 0,8% hlasů
• Státní zástupce se ztotožnil s názorem policie ve věci matrikářky J. Talmanové a soudí, že vydala osvědčení o českém občanství F. Kinskému oprávněně
• Známý malíř Vladimír Komárek je nadále na ARO v nemocnici v Jilemnici
• V neděli odpoledne se nad Vysočinou přehnala vichřice
• Počasí - Praha: O víkendu převážně hezké počasí - jen v neděli přišel odpoledne liják a pak se zase vyčasilo

Trest tohoto typu může mít pozitivní vliv na člověka v zásadě slušného, který z těch či oněch důvodů uklouzl. Nešťastnou náhodou, z nerozumu, ze ztřeštěnosti, těch příčin může být tisíc a jedna. Na psychiku takového člověka může mít "trest prací" dobrý efekt. Je to přece jen trest, a připomíná, že se v životě za všechno dříve či později platí. Potrestaný člověk je alespoň na nějakou dobu přenesen do jiného prostředí - tak říkajíc normálního. Je to všední život, jen jiný, než v jakém se běžně pohyboval. Ve vězení je život zcela jiný, deformovaný a taky deformující. Veřejně prospěšná práce dává lidem příležitost, aniž by nad proviněním paní Spravedlnost lhostejně mávla rukou. Zároveň ale vyžaduje sebekázeň, a jak bylo řečeno zkraje, slušnost v jádru srdce. Je brzy na hodnocení - uvidíme, jako pocit v komunitě potrestaných převáží: zda iluzi "tak jsem z toho vyklouz", anebo odhodlání "už nikdy více". Netroufnu si to odhadovat.

Alternativní tresty schvaluji a myslím si o nich jen to dobré - především to, že fungují ve společnosti která má v sobě hodně kázně. Je dobře, že se u nás zavedly a že se aplikují. Podle toho, jak to s nimi dopadne, se hodně dozvíme o tom, jaká ta naše společnost je. Moc bych si přál, abychom se dozvěděli dobrou zprávu.

Zdeněk Jánský byl skvělý - několikrát zabodoval prakticky bez rozmýšlení: já nehádám, já to prostě vím, znělo jeho heslo. Kdyby uhádl i ty Pet Shop Boys (pardon, neuhádl - kdyby řekl: "já to prostě vím"), rovnou by ho šoupli pod rentgen a zkoumali by, jestli nemá implantovanou vysílačku. Jenže - kdo by mu poradil, jak to s Pet Shop je?

My pamětníci vzpomínáme z dob dávno minulých na soutěž Desetkrát odpověz (1959-62 a 1966-68) a ještě před tím Hádej, hádej hadači (od 1955), obě moderoval doktor Jan Pixa. Úsloví dodnes užívané o "ztrátě kytičky" pochází z těch dob - když někdo udělal kiks, sebrali mu kytičku a teprve když přišel o všechny, vypadl. Moc si na ně nepamatuju, v roce 1955 jsem byl na takové věci moc malej a pak už zase moc velkej. Jenom si vzpomínám, že soutěžící dostávali od diváků dárky, dárkové koše a pod., a soudruzi pracující protestovali proti obohacování a bylo to vedením televize zatrženo. A pak mi taky utkvěla v paměti tahle blbost:
Jeden ze soutěžících, jak se ukázalo, byl občanským povoláním kominík. No a dr. Jan Pixa s ním hovořil a ptal se, jaké je vaše povolání, a on řekl, že kominík a Pixa vyhrkl:

"To musí být zajímavé, když kominík zmokne!"

Doufám, že nyní pracující už neprotestují proti výhře pana Jánského. A pokud ano, je jim to platprtný. A to je dobře.

Návštěva došla k autu a najednou řekla:
"My jsme zapomněli na dárek pro Barta!"
Byl to igelitový pytlík a v něm pět hraček - 10 cm dlouhé kousky lana s plastikovou bambulí na každém konci. Všechny stejné - prostě bylo jich pět a počítalo se s tím, že druhá nastoupí, až tu první Bart zlikviduje.

Za Barta jsem poděkoval, odnesl pytlík na pozemek a - opravdu jsem spěchal. Za normálních okolností bych odnesl hračky až domů a uklidil je na skříň a Bartovi dal jednu. Protože jsem spěchal, uklidil jsem je na zahradě, schoval je za kořenáče. Nebyly vidět, vůbec. No a odešel jsem z pozemku.

Vrátil jsem se za dvě hodiny. Bart mě vítal - a hned jsem viděl, že má hliněný frňák!
Napadlo mě to hned: objevil hračky a zakopal je.

Bylo na něm vidět, jak velkou má radost. Klusal ke stolu s kořenáči. Stačilo mi blejsknout okem. Jedna chyběla. Bart podlezl stůl a elegantním pohybem sebral čtvrtou hračku a pelášil s ní dovnitř do domu.
Samozřejmě, že je objevil!
Nicméně, záhady zůstávají.
Když je objevil, proč se nezmocnil všech, proč je neroztahal, nezahrabal, nerozsápal všechny? Dítě, kdyby objevilo zásobárnu hraček, by si jistě nekladlo žádné zábrany. Chtěl na mne počkat, aby mi předvedl, jak je bystrý a šikovný?
Nevím. Jedno je ale jisté: je bystrý a šikovný.

Stálí hosté Sedmičky