|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Ivan Langer by si musel naplivat do tváře, kdyby se zachoval jinak než se zachoval - že odmítl funkci, dokud dohodnutý princip poměrného zastoupení nebude dodržen. Tato schválnost je hanba nového zákonodárného sboru. Pánové a paní poslankyně by těžko vysvětlovaly, oč je Miroslava Němcová horší a méně důvěryhodná, než Hana Marvanová, která co do ztřeštěnosti si málo zadá s Pipi Punčochatou a hlavně než Vojtěch Filip.
Václav Klaus přivedl stranu do izolace, to je zřetelné. Ale pořád je ODS významná strana s legitimním mandátem od podstatné části voličstva. Samozřejmě, že to co poslanci provedli je legitimní, ale nezapomeňme, že kromě legitimity existuje cosi i jako slušnost. Kdo jiné ponižuje, sám sebe ponižuje, tohle by aspoň čtenáři bible z řad lidovců mohli vědět.
Navíc - na volbu místopředsedů je vidět. Podobné "procesy" bezpochyby proběhnou ve výborech. Pak by si zvláště ta hrstka unionistů měla uvědomit, že skákání po mrtvole je zábavné, ale jen do určité míry. Mohlo by se totiž stát, že v rámci tohoto radostného honu na lišku se uštve liberálně-občanská (nechci užít slova "pravicová") varianta.
A i lidovcům a unionistům by se krušně žilo ve státě s jedinou alternativou, totiž
Špidla nebo Grebeníček.
O občanech ani nemluvě. Jenže občané udělali nebo neudělali své při volbách a nyní
mohou zase jen přihlížet. Podotkněme ještě, že podle agentury Factum dvě třetiny těch,
kteří nepřišli k volbám (a podpořili tak propad občanských stran ve prospěch komunistů)
uvedlo, že je znechutilo chování politiků. Po dnešku si mohou do černé knížky udělat další
čárku.
Tak dobře, sem s jinou výmluvou. Když jsou vedra a pálí slunce, posekaný trávník
vysychá a...
Nesmysl. Zrovna tohle léto zamotá zemědělcům hlavu, až budou žádat o dotace
kompenzující nepřízeň počasí. Nejsou ani vedra která spálí úrodu, ani deště které způsobí
hnilobu. Jednou svítí sluníčko, podruhé prší, příroda je pěkně zelená, všechno kvete a voní
a roste. Všechno roste, včetně trávy na mém trávníku.
Dnes jsem si všiml jednoho jevu, který bych mohl označit za hlubokou příčinu mé lhostejnosti.
Startovacím signálem byly vždycky pampelišky. Nechuť k pampeliškám mám v sobě hluboko zakořeněnou, stejně hluboko, jako sahají jejich vlastní kořeny, podobné nechutným háďatům. Letos je pampelišek málo, zdá se mi! Možná je to tím, že venku, na veřejném trávníku, je málo pampelišek, a je jich tam málo, protože obec trávu nechává sekat - snad častěji, než já sám sekám svůj vlastní trávník. Takže tenhle plevel produkující chmýřovitá semínka je na ústupu...
Pošetilá a nepodložená teorie? Nabídnu ještě jednu: co když ti hnědí plzáci, kteří
zamořili českou kotlinu, si nejvíc pochutnávají na pampeliškách?
Musím si na ně dát pozor. A taky tu trávu posekat, ale až někdy jindy. Mohl bych
sekáním vyplašit plzáky.
Potom už je horko a Bart hlídá spíše z povzdálí, ze stínu. Leží a jen občas otevře tu levé, tu pravé oko.
Hlavní aktivitu zahajuje kolem jedenácté večerní. To se vracejí hosté z hostince Na Vinici a i z jiných hostinců; nejdřív je uvítá doga Čip, pak si je převezmou Sára & Bára a nakonec se do hlídání vloží Bart. Hlídá se hlučně, zvlášť když se na plácku objeví noční pejskař. Naši pejskové zavření za vraty zřejmě závidí svému šťastnějšímu druhovi svobodu a nadávají mu.
Přesně toto se stalo včera v noci. Ten šťastný, volný pes byl podle hlasu nějaký podvraťáček, spíš pištěl než štěkal, a Bart mu dával co proto. Byla už skoro půlnoc, šel jsem spát. Míša zůstala ještě nějakou dobu vzhůru. Četla si a pak si uvědomila, že štěkot ustal.
Šla se tedy podívat dolů ke dveřím. Bartův pelech byl prázdný, dveře pootevřené. Zatrnulo jí: jestlipak Bart neutekl? Technicky to sice není možné, ale Kajínek taky utekl z Mírova a...
Popadla baterku a šla k vrátkům. Byla zamčená. A před vrátky, samozřejmě na jejich vnitřní straně, hluboce spal Bart. Hlídání ho vysílilo a padl na místě kde věrně sloužil domu. Zavrčel "co mě budíš", když se ho Míša pokusila velmi něžně probrat z mrákot. Když se jí to nakonec podařilo, kráčel stejně vratce jako ti pánové před hodinkou, když se vraceli z hospody domů. Jen příčina vratkosti byla jiná - nikoli zábava, ale tvrdá práce.
Strašná představa |