Nezaujatý pozorovatel asi pocítí cosi jako smutek nad těmito slovy. Čiší z nich bezútěšná bezradnost a hledání alibi. Spory mezi pracvicovými stranami? Vždyť už ta první ne-ODS-strana, tedy nebožka ODA, byla "ODS pro ty, kteří nemají rádi Václava Klause". Její nástupkyně Unie svobody neměla a dodnes nemá jiné opodstatnění, než to, že nechce mít nic společného s Václavem Klausem. Nepřátelské naladění médií? Snad ani nemá smysl připomínat, jak dlouho média podporovala ODS ve víře, že ODS je nositel toho hlavního transformačního proudu. Právě zklamání vyvolalo nevrlou reakci, právě všechny ty nedůslednosti a kompromisy a ústupky a "české cesty" a v posledku "euro-realismy" vybudovaly kolem ODS hradbu nedůvěry. Obávám se, že tato "analýza" hradbu nedůvěry ještě zvýší.

Slovo "obávám se" je upřímné.
Asi nejzajímavější je bod, týkající se faktu, že "ČSSD má v čele žebříčku popularity několik politiků, kdežto ODS téměř nikoho". To slovo "téměř" je jasně nepatřičné. Krátce - ODS nemá absolutně nikoho. Ironie: analýzu vypracoval tým ve složení Miroslav Beneš, Jan Koukal, Hynek Fajmon, Václav Mencl a Martin Říman. Zkuste jít do hostince Na růžku a zeptejte se, komu ta jména něco řeknou.

Není to nic, z čeho by se měl radovat ten, kdo to myslí s budoucností republiky dobře. Krize toho, čemu se možná nesmyslně, ale tradičně říká pravice, je vážný společenský problém.

Šel jsem si do Electrotentoc koupit takovej ten hadříček na utírání cédéček. Hledám, hledám... nakonec jsem ho našel. Hadříček na cédéčka, 17 korun. Vzal jsem hadříček a odešel jsem s ním ke kase. Chlápek u kasy namarkoval 26 korun.
"Jak to?" povídám. "Na regále máte cenu 17 korun."
"To mě nezajímá. My jsme přeceňovali."
"Mě nezajímá vaše přeceňování. Na regále máte napsáno 17 korun, tady máte 17 korun a konec."
"Na regále může bejt co chce. Podstatný je, co je v počítači a v něm je 26 korun."
Přiblížil se vedoucí směny a nechal si vysvětlit o co jde.
"To zboží skutečně stojí 26 korun," řekl vedoucí směny. Sáhnul pod kasu a vytáhl sjetinu s cenami. Na straně 128 našel položku utěrka CD - 26 korun.
"Jenže na regále máte 17 korun," řekl jsem.
Vedoucí směny zrudnul a zařval:
"Tohle... tohle... tohle jste celý vy! Podvodníci a taky tuneláři!
"Podvodníci jste vy, protože inzerujete 17 korun a chcete mě stáhnout o 26!" odpověděl jsem.
Vedoucí ještě víc zrudnul a napřáhl pěst, že mi ji ubalí, jenže to už u něho byla ochranka, bodygárd po něm skočil a stisknul mu ruce k tělu a už sem běžel šéf a hned uviděl co se stalo a povídá, "tak tam namarkujte 17 korun, dáme to do slev, pane Kalabec," já zaplatil 17 korun a šel jsem domů pucovat ty svoje cédéčka."

Vyposlechl jsem Robertovo vyprávění v němém úžasu.
"A to ti těch devět kaček stojí za to?"
"Blázníš? Víš, kolik se uvolnilo adrenalinu? To bych musel sedět devět hodin v multikině a za lístky bych vypláz 450 kaček, vlastně 900, protože bych musel Helenku vzít sebou!"

V tu chvíli se dostavil na scénu pejsek jménem Kvído. I Kvída znám - přestože je to dosti velký a zdatný pejsek, Bart se s ním skamarádil a nepojal ho do okruhu jedlých psů!
Kvído měl radost, že vidí tolik lidí (svatebčanů a hostů bylo dohromady jistě padesát) a pan fotograf měl radost, že vidí Kvída a snažil se ho usadit do centra záběru, aby tam tvořil dominantu. Nápad to byl dobrý, bohužel těžko realizovatelný. Kvído si vzal do hlavy, že očichá postupně všech padesát hostů. Nebral to ale systematicky, jednoho po druhém (to mohl odbýt, když jsme stáli ve frontě abychom pogratulovali nevěstě a ženichovi. Nic takového! Probíhal po nepravidelných trasách, křivkách, elipsách a šišatoidech. Pan fotograf se stále ještě snažil uskupit padesát lidí na kostelním schodišti, jenže když už všichni jakž takž stáli na svých místech, každý viděl fotografa (zásada: kdo chce být na fotce, musí vidět fotografa) a v tu chvíli Kvído podnikl další okružní cestu a razil si cestu davem jako když uprchlý býk běží obilím a lidí se kymáceli na schodech a ženské osoby pištěly a Kvído vyplazoval jazyk a měl radost, jaká je dneska legrace.
Myslím, že by Kvído nebyl proti tomu, kdyby se svatba měla konat každý den.
A to jsem se nezmínil o svatebních koláčcích!

Černý humor