Václav Klaus jako už tolikrát v minulosti překvapil - na poslední chvíli oznámil, že postaví svoji kandidaturu proti doposud jedinému kandidátovi, Lubomírovi Zaorálkovi. "Bude to zajímavý pokus," řekl k tomu.

Bude to vskutku zajímavý pokus.
ODS sice volby nevyhrála, ale je to druhá nejvýznamnější strana. Politici, kteří cpou komunistu do místopředsednické funkce si berou k ruce jiný metr a tuto skutečnost opomíjejí. Bylo by rozumné a férové, kdyby vítězná strana stavěla premiéra (což činí) a druhá v pořadí předsedu sněmovny. Ústava nenařizuje ani jedno, ani druhé, prostě - slušelo by se tak. Dnes ale nebude rozhodovat fair play, natož pak pravda a láska. Rozhodovat budou konkrétní stranické zájmy, a ani z tohoto zřetele by nemusel být Klaus bez šance.

Sociální demokraté, přesněji - jejich poslanci, dříve než jejich ucho spočinulo středeční noci na polštáři, si měli před usnutím položit otázku: Nebudeme v bližší či vzdálenější budoucnosti ODS potřebovat? Většina 101 je tak trochu 100,5 a možná ještě méně, protože ve sněmovně by mohl vzniknout klub "ponížených a uražených" - jistě by v něm zasedla Hana Marvanová a vedle ní Miloš Kužvart, a to jsou kandidáti na členství v tomto klubu, o kterých se ví. Málem mezi nimi byl i Pavel Dostál - než Špidlovy sklaply v hlavě ty správné kontakty. Jak budou tito ponížení a uražení hlasovat při kriticky důležitých hlasováních? Nehodila by se podpora ODS? Předsednictvím Václava Klause by pozice sociálních demokratů neutrpěla, naopak, pro ODS by vzniklo "cosi jako závazek" a zmírnilo by se riziko, že by Špidla musel lézt po kolenou ulicí Politických vězňů v Praze (to není žert, tam opravdu je sídlo KSČM) s prosbou o podporu.

A je tu ještě jeden moment. Svým rozhodnutím Klaus jako by procitl ze stavu groggy, v němž očividně byl a vytáhl do boje. Ospalým politickým poměrům to může jen prospět.

Vítr zavál i na konferenci ODS o příčinách volebního neúspěchu. Nejzlobivějším mužem strany zůstává Přemysl Sobotka, který mezi hlavní příčiny neúspěchu staví opoziční smlouvu. Kdyby s takovou vervou vystupoval před rokem, přede dvěma, možná by volby dopadly jinak. Nicméně, i tak dobře.

K tomu bych dodal ještě to, že lidé u nás nejsou zvyklí pruditi a namítati a křivdám odpírati. Konec konců, i v té včerejší scénce v sámošce jsem zůstal osamocený a nikdo ani nepípnul - ať už na tu či onu stranu. Mohl by mi někdo říct - moc tu neřvete, člověče, slečna je těžce pracující osoba a má právo to zabalit a vás neubude, když si vystojíte frontu znovu. Ne, nestalo se nic, všichni byli zticha.

Zajímavý případ krotkosti jsem zaznamenal dnes při návštěvě jisté instituce, je vcelku lhostejné, jaké.
Na dveřích kanceláře bylo napsáno KLEPEJTE. Přišel pán, pohlédl na nápis, trpce pokýval hlavou (něco jako: no jo, neklepejte, to známe, budu tu čumět jako blbec a za půl hodiny někdo vyleze a řekne mi něco sprostýho), načež se odploužil ke zdi, aby si sedl na lavici. Tam už seděli nějací lidé, kteří čekali na někoho jiného, až vyleze a řekne jim něco sprostýho, a povzbudivě kynuli: no, jen zaklepejte, tady se klepe!
Pán se tedy osmělil a zaklepal asi tak důrazně, jako když se bělásek opře o vrata stodoly. Dveře se okamžitě otevřely, někdo řekl "pojďte dál" a ten pán, nevěře zraku/sluchu, udělal krok, zastavil se na prahu a zeptal se:
"Můžu dál?"
Tak ten neřve v samoobsluze, natož na poště.

Funguje to skvěle.
Až na to, že Bart je pes starý a zkušený a je mu divné, proč mu ve skákání nebráním, proč mu nelaju? To přece bylo vždycky součástí hry! Skákání do proudu vody, to bylo zlobení a to Barta baví. Právě můj povyk dodával celé akci ten správný říz.

Je mi jasné že kdyby vedra měla trvat ještě týden a já kdybych Barta kropil pětkrát denně, psa by to brzy omrzelo a vodě by se vyhýbal, jako se například vyhýbá vysavači.

Jenže na čtvrtek jsou hlášeny bouřky a deště a budeme se všichni stahovat na sucho a smutným zrakem budeme sledovat proudy vody. Asi Barta vybídnu - proč nejdeš teď skákat po vodě? Proudů máš před sebou tak asi milión!

Kdo si co dovede představit