Špidla tolik optimistický nebyl. "Část unionistů do vlády nechce," oznámil. "Pokud Unie svobody, a jsou takové signály, nepřistoupí k této dohodě, budeme muset hledat jiné řešení," dodal. Tak to je jasné, že by museli přistoupit k jinému řešení.

Po pondělním jednání zbývají tři sporné body k vyřešení. Je to rychlost odstranění státního deficitu, jsou to majetková přiznání a jsou to plošné přídavky na děti. Dejme tomu, že jednání ztroskotá a unie svobody si zopakuje svůj zásadový postoj. Bude zajímavé sledovat, jak vysvětlí Hana Marvanová veřejnosti ztroskotání debat. Připomeňme, že od zásadového postoje Jana Rumla vedla přímá cesta k opoziční smlouvě s ODS a odtud znechucení voličů, čtyřicet procent občanů na chalupě a rozkurážení bolševici hmatající po první dosažitelné příčce žebříku k moci nad státem.

Představuji si, že Hana Marvanová, mrkajíc očíčky nevinné dívčiny, řekne svým zajímavě zastřeným hlasem:
"Unie svobody přistoupila k jednání s čistým srdcem a otevřenou myslí. Ale představte si, co jsme zjistili, když jsme překročili práh Lidového domu: on ten Vladimír Špidla je socialista a ona je ta sociální demokracie dočista levicová! Proč nám to nikdo neřekl, proč nás nikdo nevaroval, když jsme ruku v ruce s lidovci sdělili voličům, že půjdeme se sociálními demokraty do koaliční vlády? My jsme byli hanebně oklamáni!"

Nu, ona (nebo někdo jiný) to neřekne takhle blbě, ale tak nějak to vyzní.
K disposici je totiž už jenom jiná varianta, poněkud méně ušlechtilá:

"Vážení spoluobčané, hráli jsme vabank o ministerské posty, nabídli nám jich málo a nakonec to dopadlo jak to dopadlo!"

Jel jsem za tím autem asi deset minut. Soudě dle vzhledu vozu se lidé v okolí jeho majitele musejí pohybovat s kolíkem na nose - a jak jsem tak pozoroval oblaky černého dýmu řinoucí se z rezavého výfuku, majitel musel být notorik. Ale vcelku je to asi sympatický chlápek, u piva s ním bude legrace.

Ano, my všichni signalizujeme to, co je v nás, tím jak vypadáme, jak se oblékáme - a promítá se to i do našeho auta.
Takže mě logická úvaha dovedla k otázce: jak asi bych se já sám díval na ne - jako na majitele auta, ve kterém právě sedím?

Viděl bych před sebou Ford Ka, holý, jak vyšel z továrny, žádné vylepšování, žádné stříbrné ozdoby, spoilery, jakoby závodní uzávěr benzínové nádrže. Barva tmavě zelená, britská, závodní: asi by mě napadlo, že majitel je konzervativní a trochu vyběračný - tahle tmavě zelená barva je zřídka k vidění, rozhodně není za výlohou, musíte si o ni říct. Auto není nablýskané, je trochu zaprášené. Žádné šrámy na něm nejsou, majitel není z rodu jezdců riskantních a nebezpečných, chválabohu! A vida, přece jen nějaká ozdoba - na zadním okně je nálepka amerického státu Havaj. Že by dojel s tím "káčkem" až na Havaj? To těžko. Spíš mu nálepku někdo poslal, je už celá vyrudlá, je to tedy už pár let. No, s tímhle člověkem bych se asi moc nenachechtal, usoudil bych.

Pokud ovšem...

Pokud ovšem bych si toho auta vůbec všiml. Jako že bych si ho nejspíš nevšiml - a to je dobře, to bylo jedno z kritérií, podle něhož jsme ho vybíral. Mám pokoj. Nikdo o mém autě nepíše fejetony - a když, musím si ho napsat sám.

Bart k tomu čuchnul a odešel. Misku jsme nechali celý den ležet v kuchyni. Nevrátil se k ní.
"Aby neměl obrácený žaludek," strachovala se Míša. To je její noční můra: Bart by mohl mít obrácený žaludek. Není to nic komického, takový obrácený žaludek, naopak! Velcí psi jsou náchylní k tomuto vnitřnímu zranění a proto by neměli skákat, hlavně ne po žrádle. Tohle zranění se ale projevuje hned - krátkým dechem a zjevným utrpením psa. Rozhodně ne tím, že pes čuchne k misce a odejde.

Další teorie: je mu horko. Jenže v těchhle dnech není žádné velké horko, a když před nedávnem bylo rekordní vedro, Bart žral jako... jako Bart, když je ve formě.

Je tedy jinak nemocný? Bart nebyl nikdy nemocný tak, aby to stálo za řeč, když nepočítám těch několik mimořádných případů, jako byla zlomená tlapa (hnusná zlomenina, vyžadovala operaci a omotání kosti drátem) anebo nedávno prokousnutí ucho.

Měl jsem svoji teorii, ale nechal jsem si ji pro sebe z důvodů čistě společensko - taktických.

Ani tady ji nahlas nevyslovím či nenapíšu. Jen zaznamenám, co se dělo potom.
Večer jsem do osiřelé misky přidal obsah psí konzervy. A Bart přiběhl a vyluxoval misku na jeden zátah!

Jaká že to byla konzerva? Jo, kdyby dotyčný pan konzervatorista chtěl sponzorovat Neviditelného psa, hned bych to prozradil!

Zachování poměru