Zatím tu není co komentovat, snad jen to, jak se vyplácí před volbami přiznat barvu. Jen si představme, v jak odpudivém světle by se Koalice (je to pořád ještě Koalice? Neměli by vymyslet něco jiného, třeba Dvojplošník) na politické scéně pohybovala, kdyby se až do vyhlášení výsledků voleb držela teze o koalici rozhodnou voliči. Kdyby se přichýlila k sociálním demokratům, měla by - vcelku oprávněně - na krku podezření z téže proradnosti na voličích, z jaké čtyři roky vinila ODS.

Na výsledky jednání si ještě pár dní počkáme. Úporná snaha stanovit pravidla a závazné dohody jsou zřejmá pošetilost. Až dojde na lámání chleba, tedy na hlasování o konkrétních zákonech, dohoda nedohoda, laťka nelaťka, každý stejně bude hlasovat dle své náklonnosti k té či oné lobby, o tom si nedělejme iluze. O nějakém jednotném postupu bude možno vážně mluvit, až půjde o hlasování o důvěře vládě, o rozpočtu a podobně klíčových otázkách - a i pak bude pochybné, zda ODS a politický dinosaurus zvaný Tyranosaurus Red potáhnou za jeden provaz.

Nějaká ta dohoda z toho zřejmě nakonec vzejde. Čímž se zvýší zábavní hodnota celého spolku - bude kupříkladu napínavo sledovat, zda se Cyril Svoboda bude chtít vzdát postu ministra zahraničí (pokud ho dostane) kvůli rozdílnému názoru na registrované partnerství gayů a lesbiček.

Následuje modelová situace, kterou popisuji dle vyprávění důvěryhodné osoby:
Mladý muž se slečnou jde do kina, mají v pytlíku hamburger, lížou zmrzlinu a nesou si pepsi. Koupili si za tři sta korun lístky.
Uvaděčka řekne:
"Do multikina nesmíte s potravinami zakoupenými jinde!"
Mladý muž je letory rozvážné. S dívkou tedy poodstoupí a dojedí zmrzlinu zakoupenou jinde. Pak podniknou jiný pokus.
"To jídlo máme v tašce a neseme si ho domů."
"To je jedno, dovnitř s ním nesmíte."
"Můžem si ho někde uložit?"
"Nemůžete. Dovnitř nesmíte."
Mladý muž si uvědomí, že zaplatil tři sta korun a to nejsou malé peníze a jde tedy dál, provázen vřeštěním uvaděčky. Dojde až do sálu a usedne na sedadla, jež si zaplatil. Periferním viděním sleduje ruch kolem sebe - rozčilené stíny kmitají v pozadí, až se ze tmy vyloupnou dva ramenaté stíny. Vyhazovači.

"Lístek," štěkne jeden z nich. Mladý muž mu podá lístek.
"Jak to, že ho nemáte utrženej?"
"To není můj problém. Tak mi ho utrhněte."
Podá vyhazovači lístek a dopíjí pepsi.
"Tady se nesmí pít pepsi, tady se může pít jenom cola."
"Tak to někam zahoďte," dí mladý muž a podá vyhazovači kelímek. Zmatený vyhazovač utrhne lístek a odchází s kelímkem ke koši.
Dvojice může konečně v klidu sledovat film, za který zaplatila 300 korun.
Když film skončil, vychází ven. Protože je to multikino, ve stejnou dobu začínají jiná představení, a všude je slyšet:
"Dovnitř nesmíte! Zakázáno! Snězte si to někde venku!"
A pod dozorem hlídacích psů v lidské podobě v uniformách firmy Ster Cinema zákazníci kteří každý zaplatil 150 kaček za lístek do kina do sebe cpou nedovolené hamburgery.
Zajímavé... Mně se to nestalo, ale adrenalin mi stoupá, když to teď po sobě čtu.
Skvělé! Funguje to!

V rozhlase pořád říkali, že každý z nás má vypít aspoň tři litry tekutin. Snažil jsem se tedy dostat nějakou vodu i do Barta. Každou chvilku jsem mu přistrčil misku s vodou až k tlamě.
Nevrle odvracel hlavu, jako by v misce byl nalitý terpentýn.
Jeho znechucení bylo tak zjevné, že jsme dokonce k té vodě čichal, jestli náhodou v misce nezbylo něco nepatřičného (jakkoli jsem si nedovedl představit, co by to mohlo být). Podle mě byla voda zcela v pořádku.
Podle Barta nebyla v pořádku.
A slunce pořád pálilo a pes byl malátný a bez nálady.
Nakonec pomohla stará dobrá kropicí hadice. Čistě technicky vzato, voda v hadici byla totožná s vodou v misce. Chemické zkoumání by muselo dojít ke shodným výsledkům. Nebyl nejmenší důvod, proč by měla být jiná.

Až na to, že Bart vodou v misce zhrdá, kdežto vodou tryskající z hadice je nadšený.
Chňapal po ní, skákal, honil se za ní, lemtal jí, někdy mu proud vniknul až dovnitř do tlamy, musel to být strašný zážitek - raději bych vylemtal půl tuctu misek, než abych si nechal nastříkat hadicí rovnou do úst...
Jenže nejsem Bart.
Bart miluje vodu tryskající z hadice proto, že je to voda, kterou si sám ulovil.

Existenciální otázka