Neméně skvělý nápad mají unionisté: ti šťastlivci, kteří se stanou ministry, by přece už nemuseli být poslanci a na jejich uvolněné sesle by mohli usednout náhradníci. Tedy ti méně šťastní, ti kteří neuspěli, tedy unionisté, přeskočení preferenčními hlasy.
Někdo by měl Unii svobody dát školení o tom, co to jsou volby a kdo je to volič. Unionistické řeči o tom, že "přeskočení" byl podraz, jsou urážkou jak voleb, tak voličů. Náš volební zákon institut preferenčních hlasů zavedl (ostatně si myslím, že by měl zavést i škrtací hlasy ve smyslu: tohohle parchanta NE!!!). Preferenční hlasy dostávali kandidáti ODS, sociální demokracie, lidovců, komunistů... jenomže unionisté jich dostali pomálu. O tom ale rozhodl volič...

Klausova opatrná "stínová abdikace"
Rozruch neboli "haló" vyvolal dnešní Klausův interview v BBC, v němž řekl, že dá na příštím kongresu k disposici svoje předsednické místo. Že by se Klaus chtěl přihlásit k odpovědnosti? Ale to je přece jen trik: na kongresech a sjezdech a podobných podnicích se prostě volí nové vedení... takže tohle prohlášení má asi takovou hodnotu, jako kdyby slíbil, že si vezme na kongres brýle. Jo, kdyby ODS svolala mimořádný kongres a na něm...
Ale ne. Sci-fi do úvodníku nepatří.

Včera, když jsem šel s Bartem na procházku, přijížděli popeláři, přesněji - ti lidé, kteří odvážejí papír. Hledali kontejner, pak si všimli, že stojí o sto metrů dál, a zamířili k němu.

Byl jsem zvědav, jak se zachovají. Klasický postoj zní "tohle nemám v popisu práce" a "na tohle se můžu tak akorát raz dva". Nestalo se tak, vše je dnes uklizeno a jim budiž vyjádřen dík... že se nezachovali, jak je v kraji zvykem. I ty kanálové mříže jsou zpátky, takže scéna je připravena k nástupu páteční party.

Lepší by bylo, kdyby nastoupili policajti s pendreky a napráskali jim prdele - deset na holou by vandalovi napravilo hlavu účinněji, než tahanice, pokuty a pod.

Tak tedy, konec úvah "řádného občana". A já coby "řádný občan" čtu noviny a dozvídám se, že pan Burgemeister, starosta Prahy 1, hodlá spustit automobilní rampu z nábřeží dolů na Kampu! Vše je prý připraveno, schváleno. Tak si myslím, že kdyby se všichni vandalové a feťáci z Prahy slezli, tak by nemohli udělat větší škodu, než nějaký pan starosta jediným škrtem pera. Je to ještě drzejší hanebnost, než pokus o vykácení stromů na Karlově náměstí. Tohle přece nemůže projít. Navíc, už na podzim jsou místní volby - člověk kterého může něco takového napadnout přece nemá na radnici co dělat!

Pozoroval jsem onehdy jednoho německého ovčáka. Ležel mezi stoly ve venkovské zahradní restauraci - podotýkám, že to bylo ještě dřív, než udeřila současná vedra. Svítilo sluníčko, ale ze vzduchu ještě zcela nevymizel chlad předešlého dne. Pes si tedy lehl tak, aby byl půlkou těla (přední) na sluníčku a druhou půlkou ve stínu. Chvilku ležel, pak popolezl, pak zase ležel a o něco se vrátil nazpět.

Fyzik by mohl na tomto jeho počínání demonstrovat princip zpětné vazby, byl to klasický samoregulující se systém. Hledal optimální hranici, hledal až našel, načež usnul. Rotace zemská jeho optimum jistě už brzy narušila, jenže toho jsem už svědkem nebyl.

Taky náš Bart hledá optimum. Nachází ho jednoznačně na chodbě na dlaždičkách. Nejraději by se proměnil v platýze nebo jinou plackovitou potvoru. Jeho sen je v těchto dnech dvojrozměrnost, ideální ovšem by bylo, kdyby oba rozměry mohl přilepit k chladivým dlaždičkám.

Bart taky pečlivě vnímá rozdíly teploty dlaždiček. Máme je v patře, máme je v přízemí, ale betonová, ochranným nátěrem opatřená plocha je i dole ve sklepě. Tam by se Bart přestěhoval nejraději.

Ostatně, pokud by tahle vedra měla trvat déle, přestěhujeme se tam všichni.

Moc dobře si vzpomínám, jak jsem psal svoji první knihu, životopis Julese Verna - za obrovských veder, v plavkách, dole v garáži, samozřejmě za zavřenými dveřmi, protože venku byla podobná Sahara, jaká tam dýchá dnes!

Diskriminovaný Klaus