Tak například - v centrále ODS dnes jednali o příčinách volebního debaklu a o osobní zodpovědnosti. Že by snad chtěl dát na špalek svoji hlavu Václav Klaus, který osobně kampaň vymyslel a řídil a v jejím závěru vyhlásil mobilizaci (nééé! to nebyla mobilizace, jenom něco, co se mobilizaci jako vejce vejci podobalo) a oznámil že národ volí ODS (nééé! to byl jen slogan) a telefonoval do domácností (nééé! to byl manětofonový pásek), že by Klaus vzal na svoje bedra odpovědnost? Nééé! Místo toho se bude analyzovat situace a budou se zjišťovat příčiny. Za tři neděle se dozvíme výsledek. Patrně se dojde k závěru, že politika byla správná, ale pitomec volič prostě zklamal. Hlavní odpovědnost má počasí: furt leje jak z konve a v pátek jak na potvoru bylo hezky! Proslýchá se, že jako druhdy dal Xerxes bičovat moře za to, že rozprášilo invazní flotilu, Klaus nařídí potrestat baštonádou personálu meteorologického ouřadu v Komořanech.

Špidla se sešel s Havlem. Prezident oznámil lidu obřadnou řečí, jako by diktoval písmákovi zápis brkem na pergamen, že je připraven "ve vhodnou chvíli" premiéra jmenovati. Monarchovou září dosud oblouzněný úředník Špidla bezděky vklouzl do premiérovy dikce a oznámil, že v úterý bude jednat s Koalicí.

Na to Cyril Svoboda, že je k jednání Koalice připravena a že do vlády půjdou lidovci s unionisty půl na půl, fifty fifty, rovný s rovným. No jo, ale co když na ně zbude jen jedno křeslo? Co potom? Přefiknou Marvanovou a posadí na křeslo její polovičku, doplněnou - dejme tomu - Půlkalouskem? Nebo budou držet střídavou šichtu, dopoledne unionista, odpoledne lidovec, eventuálně by mohli držet šestnáctky, vždycky dva dny v kuse a pak volno?

Dosti humoristické samoobsluhy. Doba je vážná, smějme se něčemu jinému. Ostatně soudím, že důvody k mračení nejsou - naopak, že je šance k vyvětrání na politické scéně, vyjasnění vztahů a vysmýčení oposmluvních pavučin. Doufám, že první půjde na smeták Šlouf, Srba a celá parta Zemanových "poradců".

Zpět ke klíštěti. Nenašel jsem ho na sobě ani ve sprše, ani poté, co bych vyšel z lesa: vyšel jsem z kanceláře, tedy z obchodního oddělení firmy, se kterou spolupracuju v oblasti digitální fotografie. Vyšel jsem na ulici, napadlo mě, že mě něco svědí na ruce. Vyhrnul jsem si rukáv na levé ruce a koukám - hned pod hodinkami mám nějakou ďubku. Nasadil jsem hustotní brejle a vidím - ďubka má nožičky. Popadl jsem bestii, vykroutil a zahubil. Na ruce jsem měl červený flek.

Vrátil jsem se do obchodního oddělení.
Jeden kolega tam na chodbě cosi kopíroval na kopírce.
Zeptal jsem se ho, jestli tam někde nemají nějakou desinfekci.
Cosi jako zmatek se objevilo v jeho očích. Jak známo, chlapi se děsí chorob a úrazů a léčení. Kdyby na světě byli jenom chlapi, lidstvo by nevymřelo jen proto, že by nikdo nikoho nerodil: vymřelo by, protože by se báli jeden druhého léčit.
Naštěstí tam nejsou jen kolegové, ale i kolegyně - a jedna z nich mi nastříkala ranku kolínskou. Takže jsem zachráněn.

Jako správný hypochondr teď pořád na ďubku koukám a sugeruju si, že se zvětšuje.

Ráno jsem pozoroval Barta na balkóně. Upřeně hleděl dolů, někam do hustého porostu v sousední zahrádkářské kolonii. Pravou tlapu pokrčenou, všechny svaly napjaté. Snad se nechystá k Šemíkovu skoku? Nejeden pes si při podobných situacích zle ublížil, když se vrhl za pomyslnou kořistí a zapomněl na gravitaci.

Vyšel jsem na balkón a snažil jsem se rozeznat, co ho tak upoutalo.

Nikde nic. Až najednou - v koruně hrušně - přímo před námi - se cosi pohnulo.
Veverka, napadlo mě.
"Veverku nechytíš," říkávám Bartovi. "Ani se o to nepokoušej. Zbytečně se blamuješ. Kočky se ti budou smát."
Veverka přeskočila na sousední strom. Skočila jaksi divně, bez obvyklé veverčí elegance.
Bodejť by ne. Nebyla to veverka, byla to kuna.
Teď jsem zpozorněl i já. Od dob, kdy nám kuna bydlela v břečťanu na severní straně domu, špacírovala se po klandru a z balkónu si dělala záchod, mám na kuny tak trochu pifku.

Brzy jsem si všiml, že my dva s Bartem nejsme jediní, kdo máme kunu v merku. Pod stromem, přímo pod kunou, se v zeleném přítmí kradla kočka. Nedívala se nahoru. Moc dobře ale věděla, kde přesně se kuna právě nalézá.

Byl to řetězec pozornosti. Já střežil Barta, Bart kočku, kočka kunu a kuna...
Což o to, ale kdo v tu chvíli střežil mě?

Skvělý výsledek voleb