Situaci netřeba dramatizovat, komunisté nevládnou a vládnout nebudou. Na Hradě se prezident sešel v neděli s předáky stran, jež připadají tak či onak v úvahu jako vládní strany (tedy ne s komunisty) a sondoval situaci. Oficiálně pověří jednoho z nich sestavením vlády v pondělí - až po vyhlášení oficiálních výsledků (zatím jsou známé pouze výsledky neoficiální). Těžko si představit, že to bude někdo jiný než Vladimír Špidla, a pokud je něco nejasného, tak to, k čemu se Špidla rozhodne: zda k menšinové vládě, nebo koaliční vládě s Koalicí. Spojení s ODS je nepravděpodobné a spojení s komunisty mu zakazuje závěr Bohumínského sjezdu.

Spekulací o tom, co kdy jak kde s kým je všude kolem dost a a dost a nechci je v tomto úvodníku rozmnožovat.
Jen si zafantazíruju.
Co kdyby došlo v ODS k novému Sarajevu? Přece není možné, aby uvnitř ODS byli všichni do jednoho maňáskové navlečení na ruce Václava Klause. Vždyť toto je druhá masivní parlamentní profesorova porážka, druhý KNOCK OUT po jeho druhé celonárodní mobilizaci, přičemž porážka teď, napodruhé, je o to tvrdší, že hlavním stratégem kampaně byl Klaus sám osobně, a skoro nikoho nepustil před kameru, natož pak k rozhodování. A prohrál, třebaže měl jednoznačně na své straně nejvlivnější elektronické médium, tedy TV Novu (o deníku Super se nevyjadřuji, nečtu, nedovedu posoudit). Opoziční smlouva zajistila profesorovi post ústavního činitele - teď bude podle všeho maximálně činitelem v nějakém výboru. Dříve, po první porážce, byl jakožto druhý nejvýznamnější muž státu pořád někde vidět. To už nebude. Dovedete si představit, že - za předpokladu hladkého chodu událostí - za čtyři roky, před dalšími volbami, bude v tu dobu čtyřiašedesátiletý, pravděpodobně ještě více ztloustlý profesor kvílet na nárožích:

Národe, vyhlašuji TŘETÍ MOBILIZACI, stavím hráz proti LEVICOVÉ ZÁPLAVĚ?
Slíbil jsem fantazírování, ale toto si moje fantazie představit věru nedovede.
Konec pokusu o fantazii, čekejme, co dnes vypadne z Hradu.

Ráno jsem o tom debatoval s jednou paní ze sousedství. Slyšela hulákání, zjistila co se děje, volala na policii - bezvýsledně. To že někdo otevírá - v noci - desetimetrové šachty a kutálí po svahu půlmetrákové litinové kotouče na veřejně přístupnou cestu, to policii nezajímá.

Toto jsou příčiny blbé nálady. Občan ví, že nemá dovolání a zastání, a ví, že i kdyby nakrásně policie přijela a zasáhla, právo by bylo na straně gaunerů.
Viz případ z doby ne moc vzdálené: jeden pán chytil ve svém bytě zloděje. Přemohl ho, spoutal, vyvlekl na ulici a zavolal policii (byl jsem u toho, kdy s lupičem u nohou čekal na hlídkový vůz). A teď hádanka pro chytrou hlavičku: koho postihli?
Samozřejmě toho pána, protože omezoval osobní svobodu chudáka mladého frustrovaného nezaměstnaného.

O půl roku měl byt vybílený znovu, do mrtě.

A je to tu znovu. Zase ta tečka, zase podivný světelný vetřelec.
Poprvé se Bart tečky bál, dával najevo ostražitost a jen opatrně se jí dotýkal packou. Nyní se pokoušel ji dostihnout, zakousnout a sežrat.

Byl to dlouhý zápas, náročný na postřeh i na obratnost.
Seděl jsem v jídelně - a mezi jídelnou a koupelnou je temná chodba. Po chvilce měl Bart zápasu dost a odcouval až do koupelny. Na temné chodbě byla červená skvrna dobře vidět. Přisunul jsem mu ji k čumáku... a pak už jsem jel po celé délce chodby. Poslední skok!
A zhasl jsem ukazovátko.
"Šikovnej! Chytil jsi tu bestii! Sežral jsi ji!" chválil jsem Barta.

Zářil v tu chvíli víc než sám ten laser. Rozhlížel se, díval se střídavě na mě a na Davida.
Viděli jste to? Byl mrštnej, ten pacholek, ale já ho dopad!
"Jasně, že jsi ho dopad! Zkousnul a sežral!" chválili jsme oba.

A aby nezůstalo jen u čistě verbálních poct, vytáhl jsem z almárky pikslu s piškoty a udělil mu hned tři najednou.
Sežrat laserovou skvrnu, to je výkon hodný zásadního odměnění.

Volby s mimořádným významem