Mám pochmurné potěšení, že jsem - relativní - vítězství komunistů a masivní porážku Koalice předvídal.Ovšem takové vítězství a takovou porážku jsem nepředpokládal. V prvních ohlasech se vyjádřili odpovědní politici: Václav Klaus už ví, že vinu mají "některé politické strany", které v nenávisti vůči ODS udělali takové vlny, že šly samy pod hladinu. Něco na tom je - závěr voleb skutečně byl v duchu hesla "všichni proti Klausovi". Hana Marvanová realisticky vidí prapříčinu v rozpadu Čtyřkoaly. Svatá pravda! První osudný signál byl vydán, kdy po vítězství v doplňovacích senátních volbách lidovci torpedovali ideu vytvoření senátního klubu. Toto je jejich základní odpovědnost, tím zničili projekt stavby reálné alternativní politické síly. Byl to výbuch - a vlastně ozvuk tohoto výbuchu rozmetal stavbu systému právě dnes.

Je poměrně snadné rozumovat na téma, co by bylo, kdyby to či ono bylo jinak než je. Obtížnější je odhadnout, co se bude dít dál. Vladimír Špidla jasně řekl, že koaliční rozhovory zahájí s Koalicí. Což v praxi znamená že s lidovci, protože lidovci pomocí preferenčních hlasů unionisty převálcovali. I když vláda s parlamentní většinou jednoho hlasu, přičemž proti sobě bude mít sebevědomé, ba zpupné komunisty a do kouta zahnané klausovce.

Dneškem začínají možná ne zrovna nové dějiny, ale rozhodně nové děje.
Dá se čekat, že výbuchy a tlaky nastanou v ODS. Co by se stalo, kdyby Klaus odstoupil? Nebo kdyby skupina deseti poslanců udělala Sarajevo 2 a přešla do protivníkova tábora? A z druhé strany - co budou dělat komunisté? Mají moc takříkajíc na dosah - jenže jsou to komunisté, lidé zvláštního ražení. Nedá se čekat vznik zdravého jádra či revoluční frakce, která půjde krotkým grebeníčkovcům po krku?

Konec spekulací. Volby skončily jak skončily.

Jako včera: jdu takhle po ulici a zazvoní mobil.
Volá mě moje dávná, ba odedávná kamarádka Jana Šmídová, redaktorka Svobodné Evropy, té Svobodky, která je součástí Českého rozhlasu. Známe se od studentských let.

"Přijď k nám pobesedovat," znělo jádro jejího sdělení.

"Skvělý nápad!" odpovídám. Ve Svobodce se dobře beseduje. Naposledy jsem tam besedoval s panem Reinischem o "Internetu do škol". Snad i tahle beseda přispěla k tomu, že se veřejnost dozvěděla, co pan ministr Březina a řada dalších vykuků chystá. "A kdy by to mělo bejt?"

"V sobotu," řekla Jana.
"Hm..." já na to. Zařekl jsem se, že v pátek a v sobotu se budu vyhýbat práci jako nepřízpusobivý občan. Po pět dní dělám od vidíš do nevidíš a chci si odfrknout. "Nešlo by to jindy?"
"No, nešlo by to jindy," pravila Jana. Její hlas zněl trochu zvláštně. "V sobotu v půl páté, platí?"
"Tak jo, tobě nedovedu říct ne," řekl jsem. Načež jsem tomu nasadil korunu: "A vo čem budeme debatovat?"
Chvíle mrtvého ticha.
"To snad nemyslíš vážně..."
Jdu dál po ulici a mám pocit, že se na mě někdo dívá a ona to byla Petra Buzková z plakátu připevněného na lampě a v tom jejím pohledu čtu otázku: Ty vole, ty sis fakt nevšiml, že jsou volby?
Vůl snad úplný ne, ale strýc Podger, to beru!
Takže v sobotu v půl páté na Svobodce nashledanou. A Janě to nějak vysvětlím.

Když přijdu na pozemek našich sousedů, vyběhne Sára a vítá mě. To je klasické psí vítání, kdy se musíte pořádně rozkročit, abyste je ustáli. Jenže to není jediný problém. Zpoza domu přiběhne Bára a postaví se u plůtku na zadním tlapy, opře se o něj a vyžaduje taky hlazení a drbání a laskání. Opatrně, obložen jedním psem, se přesunu k plůtku. To má tu výhodu, že se o něj mohu opřít. Levičkou hladím Sáru , pravičkou Báru a tím nastává rovnovážný stav, spravedlivé rozdělení laskavosti. Není mi při tom zcela volně - co kdyby se obě psí dámy, které sebou zatím rozkošnicky vrtí a mhouří oči a tváří se blaženě, rozhodly, že té druhé čůze věnuji nežádoucí pozornost? Jsou to dámy, ale to neznamená, že nemají držky plné zubů a že nejsou schopné překousnout násadu od smetáku na jedno kousnutí!

K dovršení všeho se do skrumáže vmísí Aris, královský to pudl, a taky se dožaduje podrbání.

Po složitém obřadu smím postupovat do domu. Při cestě ven mě zpravidla doprovází Miládka, a zjedná mi volný průchod.
Volný průchod... samozřejmě volný průchod po tomto pozemku. Jakmile se vrátím domů, čeká tam na mne Bart.
I ten se dožaduje přízně - a zároveň zkoumá čumákem, milimetr po milimetru, od špičky bot až kam dosáhne, co jsem to tam u těch sousedů zase vyváděl.

Hlavní Špidlova síla