Počasí Praha: Dusno, pod mrakem, občas přeháňky
Žilina: nádherný slnečný a teplý letný deň    Miroslav Drkoš

---

Neviditelného psa podporuje společnost ICZ a.s.

České léto (z Hradecka):
Jakživ jsem žádnýmu
škodu neudělal,
jakživ jsem žádnýmu
voves nespás;
jen jednou pšenici
našemu myslivci
a ten mě žaloval
na kancelář.

(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

---

Čtenáři Psa - doufám - oceňují, že list zachoval po celou dobu kampaně přísnou nestrannost. Podle výzkumů veřejného mínění mají reálnou šanci pro zvolení čtyři subjekty: ČSSD, Koalice, komunisté a ODS. V průběhu kampaně komunisté potvrdili, že nejsou součástí standardního demokratického systému: jakkoli se v médiích, hlavně těch nejvíce sledovaných, tváří "vstřícně", lidem na ulici opakují, že jim jde o zvrat polistopadového režimu. Nemám k tomu co dodat.

V úvahu co se účasti na příští vládě týče přicházejí tedy tři subjekty: ČSSD, Koalice a ODS. Je jasné, že příští vláda bude koaliční. Naprosto neznamená, a zde chci zdůraznit to co se tu opakovalo už mockrát, že vyhlídka na koalici čili na kompromis neznamená, že před námi je jakési "předem domluvené spiknutí". Koalice, to je realita a běžná demokratická praxe. Nic spikleneckého. Bude záležet na dnešku a zítřku, tedy na rozhodnutí voličů, jakou podporu, jaké pověření, jaký mandát budou ty tři subjekty mít. A je třeba si uvědomit, že na tom záleží, jaké budeme mít daně, jak budeme vstupovat nebo nevstupovat do EU, za jakých podmínek budou naše děti studovat, jaká bude zdravotní péče, jaké budou penze, jaké bude právní prostředí, jaké bude prostředí pro podnikání. Koncepty oněch tří subjektů známe - teď je na nás, ke kterému z nich nás to víc táhne.

Na závěr předvolební kampaně: nemyslím si, že byla horší než kterákoli jiná. Jarmarečnost, slaboduchost? Dost možná. Ale to je důsledkem úrovně voličské veřejnosti. Až bude televize NOVA vysílat Janáčka a japonské divadlo NÓ v hlavním vysílacím čase, bude i příští předvolební kampaň inteligentnější. Zatím to tak není. Zatím by Železný nechal vrzala Janáčka vyvést z budovy za ucho. A proto je kampaň taková, jaká je. Je to obraz úrovně voličstva.

Jako včera: jdu takhle po ulici a zazvoní mobil.
Volá mě moje dávná, ba odedávná kamarádka Jana Šmídová, redaktorka Svobodné Evropy, té Svobodky, která je součástí Českého rozhlasu. Známe se od studentských let.

"Přijď k nám pobesedovat," znělo jádro jejího sdělení.

"Skvělý nápad!" odpovídám. Ve Svobodce se dobře beseduje. Naposledy jsem tam besedoval s panem Reinischem o "Internetu do škol". Snad i tahle beseda přispěla k tomu, že se veřejnost dozvěděla, co pan ministr Březina a řada dalších vykuků chystá. "A kdy by to mělo bejt?"

"V sobotu," řekla Jana.
"Hm..." já na to. Zařekl jsem se, že v pátek a v sobotu se budu vyhýbat práci jako nepřízpusobivý občan. Po pět dní dělám od vidíš do nevidíš a chci si odfrknout. "Nešlo by to jindy?"
"No, nešlo by to jindy," pravila Jana. Její hlas zněl trochu zvláštně. "V sobotu v půl páté, platí?"
"Tak jo, tobě nedovedu říct ne," řekl jsem. Načež jsem tomu nasadil korunu: "A vo čem budeme debatovat?"
Chvíle mrtvého ticha.
"To snad nemyslíš vážně..."
Jdu dál po ulici a mám pocit, že se na mě někdo dívá a ona to byla Petra Buzková z plakátu připevněného na lampě a v tom jejím pohledu čtu otázku: Ty vole, ty sis fakt nevšiml, že jsou volby?
Vůl snad úplný ne, ale strýc Podger, to beru!
Takže v sobotu v půl páté na Svobodce nashledanou. A Janě to nějak vysvětlím.

Když přijdu na pozemek našich sousedů, vyběhne Sára a vítá mě. To je klasické psí vítání, kdy se musíte pořádně rozkročit, abyste je ustáli. Jenže to není jediný problém. Zpoza domu přiběhne Bára a postaví se u plůtku na zadním tlapy, opře se o něj a vyžaduje taky hlazení a drbání a laskání. Opatrně, obložen jedním psem, se přesunu k plůtku. To má tu výhodu, že se o něj mohu opřít. Levičkou hladím Sáru , pravičkou Báru a tím nastává rovnovážný stav, spravedlivé rozdělení laskavosti. Není mi při tom zcela volně - co kdyby se obě psí dámy, které sebou zatím rozkošnicky vrtí a mhouří oči a tváří se blaženě, rozhodly, že té druhé čůze věnuji nežádoucí pozornost? Jsou to dámy, ale to neznamená, že nemají držky plné zubů a že nejsou schopné překousnout násadu od smetáku na jedno kousnutí!

K dovršení všeho se do skrumáže vmísí Aris, královský to pudl, a taky se dožaduje podrbání.

Po složitém obřadu smím postupovat do domu. Při cestě ven mě zpravidla doprovází Miládka, a zjedná mi volný průchod.
Volný průchod... samozřejmě volný průchod po tomto pozemku. Jakmile se vrátím domů, čeká tam na mne Bart.
I ten se dožaduje přízně - a zároveň zkoumá čumákem, milimetr po milimetru, od špičky bot až kam dosáhne, co jsem to tam u těch sousedů zase vyváděl.

Volby s mimořádným významem