|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Neviditelného psa podporuje společnost ICZ a.s. |
České léto (z Čech): -157
Krávy, moje krávy,
zlatý zvonce máte
a srdce mosazný
a vemínka prázdný.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)
Opatrnější komentátoři připomínají, že medvěd stále ještě běhá po lese a že na dělení kůže je brzy. A volič by se mohl namíchnout, když mu Právo naservíruje, že vláda je hotová a k volbám se nemusí chodit.
Nevím, zda pravdu mají ti, kdo říkají, že jsou to nejdůležitější volby od pádu komunismu. Rozhodně to budou volby napínavé - už proto, že poprvé se bude rozhodovat mezi subjekty, které už vládu v rukou držely. Že volič nebude potvrzovat, to co by mohlo být, ale to co bylo a volič posoudí, jaké výkony mu spíš vyhovovaly.
Výsledek voleb taky ukáže Václavovi Klausovi, zda opoziční smlouva byla tak dobrý nápad,
jak se domníval.
Závěrem uveďme seznam padlých veličin: Karel Kühnl, Hana Marvanová, Miroslav Kalousek a
Josef Zieleniec. S nimi se podle práva v nové vládě nepočítá. Dodejme, že se nijak zvlášť
nepočítá s Unií svobody - poměr jeden ku pěti, bude to ještě vítězství?
Takže k té včerejší momentce.
Jel jsem autem po nábřeží od železničního mostu a za mnou jel nějaký pán v peugeotu
(čti Pažoutu). Viděl jsme ho docela jasně v zrcátku. Měl výraznou tvář, popsanou životem,
jak se psávalo zastara - a povídal si sám pro sebe.
Nebyla to ale taková ta samomluva typu "ty debilové... ale já vám jednou ukážu, já s
váma zatočím, hajzlové...". To poznáte, když někdo takto samomluví - podle očí. Osa zraku je
skloněna k zemi (už to naznačuje, že ve skutečnosti samomluvčí "jim" nikdy neukáže nic
jiného, leda nahrbená záda). Tenhle pán se díval vzhůru, a taky mimika jeho obličeje byla
živá.
Sedadlo vedle něho bylo prázdné. Napadlo mě, že někoho posadil za sebe. Jeli jsme za
sebou dost dlouho na to, abych si mohl v zrcátku interiér pažouta prohlédnout. Ne, nikdo tam
neseděl.
Za dob Jakuba Arbesa by to byl námět na romaneto. Ten člověk vedl rozmluvu s
neviditelným. Nebo rozmluvu s někým v jiné prostorové dimenzi. Možná to nebyl člověk, možná
to byla astrální bytost.
Nežijeme v době Jakuba Arbesa. Dnes je to námět leda na reklamní klip na mobilní
telefonování. Něco na téma "tohle je na dlouhé povídání"...
Ten člověk měl v autě "free hand" mobil.
Aspoň si to myslím, a že si to myslím, je u autora sci-fi zavrženíhodné.
Třeba to opravdu nebyl člověk, ale astrální bytost!
No a tím se dostávám ke "znamínku lásky". Však to znáte, co na těle zůstává po intimním spojení... někdy... občas ke značné zlosti, když to spojení je sice intimní, ale nikoli legitimní. Z hlediska medicinálního jde o modřinku či hematom, drsně se tomu říká cucflek.
Momentálně mám něco takového na levé paži. Důvod k manželské rozepři? Nic takového.
Ráno, když se chystám s Bartem na procházku, Bart je nadšený, těší se, poskakuje - a
chňapá. A občas mi předními zuby stiskne paži.
"Au..." protestuju, "vždyť jsi mě kous!"
To já z lásky, odpovídá pes.
Na takovou lásku se můžu vykašlat, vždyť do bolí, chce se mi namítnout.
Nenamítnu. Ze dvou důvodů.
Je hloupé kašlat na jakoukoli lásku, to zaprvé. A potom, každá láska bolí, někdy pořád,
jindy na začátku, uprostřed či na konci.
Fotbalová chytrost |