Občana to ale moc nezajímá, kde je pravda. Jeho zajímá, kde je blahobyt, a co jedni či druzí hodlají udělat, aby se blahobytu dosáhlo. V Rokytnici nebo kdekoli jinde, pokud možno v celém státě. A právě na tuto podstatnou otázku v pořadu jaksi nezbyl čas. Klausovci a špidlovci tedy mohli střídavě tleskat a hvízdat. Ovšem neklausovci-nešpidlovci asi odcházeli od televizorů. Jim bude patrně jedno, zda nezaměstnanost zavinili jedni nebo druzí. Vždyť poslední čtyři roky vládli spolu, takže toto je otázka vskutku akademická.

Klaus byl útočný, skákal do řeči a dopouštěl se milých podpásovek - jako například když Špidlovi řekl "vaši kamarádi Šlouf a Březina", když přece každý ví, že to jsou kamarádi jeho kamaráda Zemana a nyní balí kufry právě proto, že Špidla není jejich kamarád a zametl by s nimi, i kdyby volby dopadly vítězstvím... Strany zdravého rozumu (ano, i takovou stranu kupodivu máme, má volební číslo 15).

Střet byl vyrovnaný a informační hodnotu měl minimální. Vladimír Špidla řekl, že by si vyvolil Stanislava Grosse jako vicepremiéra, kdyby se on sám stal premiérem. A řekl cosi složitého, z čehož vyplynulo, že pokud to bude na něm, sociální demokracie nepůjde s ODS do koalice, leda že by to bylo opravdu nutné. Což je vcelku hubený výsledek střetu, který byl o pět minut delší, než dovoloval časový rozvrh.

Jsem opatrný i za volantem a nikdy jsem neměl žádnou nehodu a nepoškodil jsem ani svoje auto ani jiné vozidlo, jen jednou, ve Velkém Meziříčí, kde jsme s kamarády amatérsky filmovali Staré pověsti české a já vezl kameru a stativ a protože jsme byl líný tomu stativu složit nohy, nechal jsem je čouhat z okna a neuvědomil jsem si, že jsem tudíž na levé straně o cca 40 cm širší a poškrábal jsem valmezovský místní autobus.

No a vidíte, jak někdy není opatrnost k ničemu.
V sobotu jsme byli s Míšou v Radotíně na obědě v restauraci Pod lesem, tu teď předělali na kolumbijskou restauraci a mají tam moc dobré kolumbijské jídlo a funguje tam roztomilá kolumbijská paní restauracová. Cestou tam i cestou zpátky jsme projížděli staveništěm na předpolí mostu přes Berounku v Lahovicích. I tam i zpátky jsem jel pomalu, opatrně, a zvědavě jsem okukoval stavební stroje. Těch je tam požehnaně, rypadla rýpala o sto šest, jako by to ani nebyla česká silniční stavba (všimli jste si, že domy se v Česku staví jako na Západě, kdežto při stavbách silnic a železnic u nás zůstal socík se vším všudy?)

Nic se nestalo.
A večer jsme se dívali na televizní noviny a tam hlásily, že u Lahovického mostu už v pátek, a v sobotu podruhé, ta rypadla vyrejpla ze země minometné granáty!
"Mohli jsme vybouchnout!" konstatovala Míša. Znělo to jako výčitka, že hazarduju našimi životy.
Jako výtku jsem to vzal. Bylo to neopatrné - jet kolem výkopu, kde dolují minometné granáty. Jenže jak mám vědět, že zrovna na tomhle místě se před skoro šedesáti lety vymázl řidič náklaďáku Wehrmachtu a vysypal granáty (což bylo neopatrné)?

Tentokrát šlo o zápas Lennoxe Lewise a Mika Tysona. Přenos měl začít ve tři ráno, taky začal, ale ještě se nic nedělo. V půl páté mě David vzbudil, že se skutečně začne boxovat. A taky se dostavil Bart, náš rotwík.

Do místnosti se vtíralo mdlé ranní světlo. Všichni tři jsme měli oči zalepené, David, já i Bart. V tuhle dobu se má ještě spát! Bart nevěděl, jak si vybočení ze zavedených pořádků vysvětlit. David si sedl do mého křesla, v němž za normálních okolností pracuju - a taky koukám na televizní zpravodajství, já jsem zůstal v posteli.

Z toho byl Bart tumpachový: tak jak je to? Vstává se, nebo se nevstává? Bude procházka, nebo nebude?
"Jo, kamaráde, teď bude box," ujišťovali jsme ho oba.
A byl to úžasný box, podívaná vpravdě královská (v hale v Memfisu je 20 tisíc míst a utržili za lístky 23 milionů dolarů, to nám vychází průměr 1150 dolarů za lupen, ach jo...) Postupně se Davidovi i mně oči rozlepovaly. Takový zápas je třeba pozorovat skutečně otevřenýma očima.
Probouzel se i Bart, úměrně našemu ožívání.
Když se probudil úplně, šlo už čtvrté kolo a bylo zjevné, že Lewis má převahu.

Taky Bart se snažil o ovládnutí pole, strkal mi hlavu pod deku a všemožně se snažil jednoho nebo druhého vyprovokovat, abychom s ním šli na procházku.

O přestávce mezi šestým a sedmým kolem ho David vyhodil na zahradu.
A v ¨kole osmém, kdy Lewis poslal levičkou Tysona k zemi, jsme slyšeli Barta, jak urputně bojuje u vrátek - svým štěkotem - s protivníkem tak děsným, že přes-metrákový Lewis je proti němu pápěrka.
Nejspíš to byla nějaká babička s krátkým spaním, na ranní procházce.

Fotbalová chytrost