Tahanice s pražskou taxislužbou se táhnout hluboko do minulosti. Praha bývá uváděna jako desátá nejnavštěvovanější destinace světa - je to zdroj doslova ohromných příjmů, turistika má i další pozitivní efekty, přinejmenším v tom, že zvyšuje prestiž celého státu, že ho uvádí ve známost, že ho ukazuje z té sympatičtější stránky - pokud ovšem cizinec nejede ve voze zlodějského taxikáře.

Je to absurdní o to více, že v Praze existují solidní taxikářské firmy. Řadu let používám služeb firmy AAA nebo firmy ProfiTaxi a nikdy jsem neměl sebemenší důvod ke stížnosti. Protože znám poměry, do taxíku na štaflu na Václavském náměstí nebo na Staroměstském náměstí bych si prostě nesedl. Cizinec to neví, AAA si zavolat nedovede, do taxíku na štaflu nasedne a nechá se brutálně oškubat. Eventuálně i zmlátit, také takové případy se staly.

Skupina těchto lotrů teď veřejně vystupuje s tezemi: krást musíme, protože regulované ceny jsou moc nízké. Toto je přece absolutně nepřijatelný princip zvůle. Dále vyhrožují, že zablokují dopravu, pokud jim úřady nepůjdou na ruku. To je další zvůle. No a konečně - fyzicky vyhrožují úředníkovi, který se pořádek snaží uplatnit.

Zde by se měl stát do hry vložit s plnou vahou své autority, protože to už legace přestává. Taxislužba je služba, nikoli gangsterismus na kolečkách, který má svým členům zajistit mafiózní zisky - to je totiž pojetí taxislužby z minulého režimu, kdy "tvrdé jádro" taxikářů bylo jedna ruka s estébáky a kurvami a veksláky a celé do klubko zmijí si hrálo do ruky a tihle "taxikáři", ve skutečnosti práskači, pasáci a překupníci na kolečkách, si navykli, že základní součást taxikářského stejnokroje je kilogramový zlatý řetěz na krku.
V civilizované zemi patří k taxikářovi ne zlatý řetěz, ale omšelá placatá čepice, je to řemeslo chudých lidí.

Kontroly pokračují. Uvažuje se o tom, že nepoctivým taxikářům se budou odebírat licence. Bude asi třeba tvrdšího postihu. Což například - takovému lotrovi s "turbem" v taxametru odebrat na čtvrt roku ten jeho mercedes? Vždyť to není dopravní prostředek, ale past, je to nástroj na okrádání.

Lze si na ni taky hrát.
O dovolené se nevstává příliš často a přehnaně čile. Povalování a lenošení k dovolené patří. A v takovém lenošivém rozpoložení Míša vymyslela hru na Yodu: den před tím jsme ho viděli v Hvězdných válkách, epizoda II. v multikině v gaskoňském městě Tarbes. Sem vložím malý střih či inzert: V mnoha scénách toho filmu intenzivně prší. Film skončil, vycházeli jsme z kina - ale zadem, vyjdeme před budovu a tam - obrovský liják, ostře nasvícený, cizí prostředí, na okamžik jsme si opravdu mysleli, že jsme se kouzlem ocitli uvnitř jedné z těch zapršených scén Hvězdných válek!

Zpátky ke hře na Yodu.
Míša leží v posteli, dívá se na jablko na stole, vztáhne k němu ruku a řekne:
"Jsem Yoda."
No a já se stávám tou telekinetickou silou, která se postará o přepravu jablka z desky stolu do její dlaně.
No a když já řeknu, že jsem Yoda, obstarává telekinezi ona.

Podotýkám, že to funguje za specifických okolností, kdy vládne pohoda, porozumění a blaženě lenošivá nálada.

Druhá příhoda je čerstvá, včerejší.
Navštívil mě přítel Jirka Soják, aby se poradil o digitálním foťáku. Ukázal jsem u pár kousků, které mám doma, a na stůl jsem položil slohu vytištěných fotografií, aby viděl, co tyhle podivné elektrické mašinky dovedou. Bart se kolem nás metelil, nakonec zalezl pod stůl a něco tam žvýkal.

"Co žvejká ten pes?" ptala se Míša.
"Něco žvejká," snažil jsme se ji odbýt.
"Jenže - co žvejká?"

Brzy se ukázalo, co žvejká. Vybral si dobře - žvejkal referenční barevnou stupnici firmy KODAK, ne moc rozměrný pruh kartonu s barevnými terči, nákupní cena bratru 600 stovek, když jsem ji kupoval. Stupnice se používá především při reprodukční nebo "table top" fotografii, aby bylo možno stanovit přesné barevné hodnoty. Proužek vypadl z desek, ve kterých mám fotografie. Bart pokládá vše co je na zemi za svůj majetek. Majetnictví vyjádří sežráním.

No a vidíte: potřebuju já dělat reprodukce? Dělám já "table top" fotografii? Vždyť já ten proužek vlastně ani nepotřebuju.
Osvobozující zjištění.
Ještě jedno zjištění: jsem bordelář a dobře mi tak. Jenže tohle zjištění je mi dávno známé.

Oslava svátku dětí