Což je naprosto v pořádku, a dobře tak.
Ale to, co se děje u Karlových Varů, je přinejmenším divné. Dnešní havárie byla už čtvrtá mimořádka v pořadí (pro čtenáře s modrou knížkou: mimořádka neboli mimořádná událost, hlášení se píše podle vzoru: Vojín Vrána, dolní brána; z muničáku vyšla rána, zastřelila kapitána. Jinak se nic mimořádného nestalo. Vyvalil se náklaďák, což je asi věcí řidiče a velitele vozu atd. To, že je na české železnici možné, aby proti sobě vyjely na jedné trati dva vlaky, jeden nákladní, druhý vojenský (a částečně taky nákladní, protože veze tanky a také "tajné zbraně", což mě jako scifistu zajímá, neboť mi to připomnělo knihu V. Dobrovolného Ďasíci, tajné zbraně), to je podivuhodné. Dráha věc vysvětluje slovy, že tragédii (jeden muž zahynul, tři těžce ranění, celkem 14 postižených) zavinila "nezkušená pracovnice". Takže je podivuhodné, že o bezpečnost železničního provozu se starají nezkušené pracovnice. Jak se asi na Duškem střežené železnici získávají zkušenosti? Zdá se, že metodou pokusu a omylu. Tentokrát se pokus nepodařil, omyl nastal, mrtvola jen jedna, druhý strojvůdce za jízdy vyskočil z mašiny, zachránil se, mohlo to dopadnout hůř.

Učení je mučení, říkávalo se dřívávějc. A taky: žádný učený z nebe nespadl. Železnice získala zkušenost, že dva vlaky se proti sobě na jedné koleji pouštěti nedoporučuje.
Z hlediska zájemců o cvičení v České republice zvyšují tyto události atraktivitu.
Vždyť - jaký je cíl vojenských cvičení? Navodit atmosféru skutečného boje. Někde se střílí nad hlavami vojínů ostrými. To je někde. V Česku nastupuje faktor B - neboli faktor bordel. Vzlétne helikoptéra - jenže nemá v nádrži benzín! A už je námět na cvičení. Jede vlak. Strašná nuda, taková jízda vlakem, vojáky nijak nemotivuje. Stačí posadit k vekslu nezkušenou soudružku a už je o zábavu postaráno: v protisměru supí nákladní vlak!

Faktor B, faktor bordel, to je úžasný koncept, který bychom si měli nechat patentovat a obdařit ho nálepkou CZECH MADE.
Mohl by mít úspěch.
Pokud by se brzy neomrzel, protože se projevuje všude.

Potkal jsem tam i mnoho zajímavých lidí - připomenu jednu setkávací etudu: jdu takhle uličkou mezi stánky s kamarádem Františkem Mrožem Novotným. Proti nám kráčel Mistr Ludvík Vaculík. František ukázal tím směrem a zvolal - "Podívej, támhle jde..."
Mistr Vaculík se napřímil.
"...Slávek Švachouček!"
Vskutku, Slávek Švachouček, autor mnoha povídek, kupříkladu povídky o duševním životě otvíráku na konzervy, kráčel o dva kroky za Mistrem velebeným.

Jak to bylo na Akademii jistě poreferuje ve sci-fi sekci NP Petr Pagi Holan, já jen prozradím jméno letošního laureáta Velebného Mloka za celoživotní dílo - je jím Pavel Weigel, od prapočátků ze šedesátých let překladatel děl Stanislawa Lema a iniciátor mnoha nezapomenutelných akcí, jakou byla kdysi za totáče rekonstrukce cesty Matěje Broučka z Vikárky do domu U Zvonu na Staroměstském náměstí.

A teď k té bombě.
Byly vlastně dvě. Obě z oboru mně milého - z oboru comicsu. Tak především nakladatelství BB art začalo vydávat z francouzštiny přeložené comicsy, jako je Vlad, Niklos Koda, I.R.$, Golden City nebo Alvin Norge, jsou to barevné vázané knihy - a stojí dvě stovky! Tuto cenovou kategorii se zatím nepodařilo u takto vypravených knih ustanovit. Podotýkám, že ve Francii stojí takové knížky 80 - 120 FF. Myslím si, že se B podaří prorazit nezájem knihkupců a neznalost publika: comics je umělecký žánr! Heroicky ho dlouhodobě u nás prosazuje časopis CREW a mezi mnohými nakladatelství Calibre, obvykle ale s cenovými a distribučními problémy.
Největší bomba: Na Veletrhu byl předveden nový časopis Pevnost, zaměřený na fantasy literaturu, umění, počítačové hry - v záhlaví má "fantasy, mystiku a historii". Je barevný, stojí 59 Kč. A v tomto časopise je anoncován na srpen album comicsu Jarmark nesmrtelných od Enki Bilala, připravuje Egmont, další nakladatelství obětavě prosazující comics u nás.

Nuže, Enki Bilal je skutečný velmistr žánru a Jarmark nesmrtelných (první díl trilogie) patří k jeho nejlepším dílům. Album samozřejmě v knihovně mám - francouzsky, ale stejně se těším jako děcko na Vánoce na srpen, až Bilal vyjde. Bude to pro mne největší comicsová radost od doby, kdy vyšla první Crew a kdy Calibre začalo vydávat Franka Millera. Zde malá ukázka: scénka z epizody, v níž vystupují českoslovenští hokejisté... všimněte si nápisu vyvedeného v azbuce!

Šli jsme cestou od zahrádkářské kolonie, cestou vroubenou z obou stran křovinami. Bart šel na vodítku a měl košík - toť má vina, z jeho hlediska.
V zátočině jsme se zastavili. Proti nám pes dvakrát větší než Bart (nechci popisovat blíže, nerad bych dělal u nás na kopci mrzutosti), za ním jeho pán. Kdyby k setkání nedošlo v zátočině, pán by pravděpodobně psa odvolal. Jenže takto se oba psi ocitli v něčem, co bych nazval Schwazschildův obzor psí nenávisti - to už vnímají jen jeden druhého a pána neslyší. Jenže ten druhý pes byl bez košíku a na volno a Bart měl košík a byl na vodítku. Podotýkám, že "ten druhý" nenáleží do páně Mengele - Kořistkova exterminačního seznamu "nežádoucích ras". Je to prostě pes, a jak lze ověřit náhledem do školní učebnice, jeho živočišný druh je charakterizován slovem "šelma".

Takže došlo ke rvačce. Pán svého psa chytil za obojek, jenže ten byl moc volný, pes vysmekl hlavu a nebylo za co ho lapnout. Zakousnul se Bartovi do krku poblíž ucha - na pravé straně. Bart skončil na zemi - pes na něm, zakousnutý. Bart rezignoval a přestal se bránit. Jen se žalostně díval, co my - páni - budeme dělat s šelmou do něho zahryzlou.
Moc se dělat nedalo.
"Majzněte ho," nabádal jsem pána. Sám jsem toho moc taky dělat nemohl, držel jsem Barta za obojek - kdybych ho pustil, zmítal by se a všechno by bylo ještě horší. Sám jsem několikrát v minulosti takto Barta při podobné příležitosti praštil do škécy, až pustil: bolela mě pak ruka tři dny.
Jenže ten pán byl jemný muž a ten správný karate - úder tetsui mu nešel od srdce. Pes si ho ani nevšiml, spíš to byl pohlavek pro prvňáčka, než tetsui.
Nakonec jsem poradil, aby mu strčil prsty do nosu. Což nebylo při velikosti toho psa nic těžkého. Pes se začal dusit, a aby se nadechl, Barta pustil.

Tak to vidíte. Barta jsme s Davidem odvezli na veterinární kliniku do Libuše, kde ho ošetřili, dali mu penicilinovou injekci. Byl to docela usilovný zápas se psem, my dva chlapi plus sestřička jsme ho drželi ze všech sil, a když jsme odcházeli, podlaha byla pokryta vrstvou chlupů.
Úklid je v ceně ošetření.
Nestěžuji si, nenaříkám - jsou to šelmy a kdo má půlmetrákového psa, musí s konfliktem s jiným 50kg-a-více-těžkým psem občas počítat.

Válka bez stresu je jako...