Případ skútr
Úterý přineslo i pikantně-humornou událost. Mladá fronta Dnes přinesla zprávičku o ploše vizitky o tom, že Miloš Zeman na volebním shromáždění v Brně měl označit senátora Michaela Žantovského přízviskem "skútr", což má znamenat "zkurvený trpaslík". Žantovský na to oznámil, že hodlá Zemana zažalovat. Není známo, kolik na něm chce vysoudit, nicméně řekl, že peníze chce věnovat na obranu svobody slova a proti vulgárním politikům.

Pikantní na celé kauze je to, že údajně MF Dnes citovala Zemana nepřesně. Vložila mu do úst výrok: "Já osobně mu přezdívám skútr. Kdyby někdo nevěděl, co to znamená, znamená to..." Atd. Ve skutečnosti měl Zeman říci něco v tom smyslu, že "v senátu se Žantovskému přezdívá skútr. Kdyby někdo nevěděl..." Atd.

Není podstatné, co přesně Zeman řekl, třebaže to bude jistě mít vliv na průběh a výsledek soudního řízení, pokud k němu opravdu dojde. Podstatné je to, že zprávičky velikosti vizitky na str. 2 vpravo dole by si všimlo jen malé procento neobyčejně bedlivých čtenářů listu. Zato teď je z toho kauza - vítaná, protože lidi mají rádi, když je někdo hanoben. A Žantovský v důsledku toho riskuje, že si lidi napříště budou říkat: Žantovský? Aha, to je ten skútr!
Jo, s žalobami se musí opatrně. A taky - vzhledem k stavu nezávislosti justice, by možná bylo dobře počkat na výsledky voleb.

Zpět k vyprávění ze života.
Stál jsem na křižovatce u Carrefouru (lidem znalým francouzštiny to může připadat směšné, ale tak to bylo) a čekal, až naskočí zelená. Zprava z Plzeňské zabočovala do Radlické jednolitá kolona aut. Trvalo to minutu, dvě, pět, sedm...

V tu dobu začalo docházet i těm méně důvtipným, že se pokazila automatika semaforu. Že ta červená bude svítit pořád. Že skončí úterek, nastane středa. Překulí se květen, přijde červen, vánoce na krku... a my tu budeme stát na červenou.

Někdo vzadu začal troubit.
Byl jsem druhý v pořadí, v levém proudu. V pravém stála Avie náklaďák, přede mnou dáma v opelu. První se rozpačitě rozjela Avie, dáma se přidala. Nikomu z nás se nechtělo. Nemohli jsme spoléhat, že řidiči přijíždějící zprava nás budou tolerovat. Z jejich hlediska oni měli docela normální zelenou, nemohli tušit, že v jejich směru svítí už osmou, pardon, devátou minutu!

Zvláštní situace, pekelně nebezpečná.
Přejel jsem a mazal pryč z toho místa strachu. Asi za hodinu jsem jel opačným směrem - semafor už fungoval. A kupodivu, nikde nebyla hromada nabořených aut. Bouračky zřejmě jsou především tam, kde to vypadá bezpečně.

Není s nimi rozumná řeč.
Taky nemůžu sedět pořád u gumáka a číhat, až mizera čolek vystrčí svou makovici!
Říkal jsem si, že by mi mohl Bart pomoci. On se přece náramně zajímá, když cokoli dělám. Onehdy jsem měnil pneumatiky ze zimních na letní - pomáhal tak vydatně, že málem shodil auto z heveru. Lovení čolků do síťky by ho mohlo zajímat.
Ale nezajímá. Čolek je mimo obzor jeho zájmu. Nevnímá ho. Ukazoval jsem mu čolky v síťce - nulový zájem. Viděl je v průhledné nádobě - stejný výsledek.
Zcela nereálná představa, že by vyštěkával čolky u bazénu...
Myslím si, že je to oboustranná lhostejnost.
Čolci vědí, když jdu k bazénu, i když opatrně našlapuju. Hned se ponoří a schovávají se pod ohnilé listy na dně. Bart může kolem bazénu skákat a běhat a štěkat a s čolkem to nehne - leží si u hladiny a vystrkuje makovici.
Neříkám, že Bart je budižkničemu ve všem, ve věci lovení čolků je budižkničemu stoprocentně.

Jednoduchý recept