Útok nějakých pancéřových sborů je v současné době nepravděpodobný, že se prakticky rovná nule. Naopak, teroristické útoky ze strany náboženských či jiných fanatiků jsou bohužel tak pravděpodobné, že se - opět bohužel - rovnají jistotě. Nemusí (i když mohou) nastat v naší zemi, ale je jisté, že se naše země bude podílet na obraně.

Vláda vzala koncept pouze na vědomí. Ministr obrany povede jednání s politickými stranami - a o osudu reformy rozhodne až příští vláda a příští parlament. Zajímavý bude osud stíhacího letectva. Tvrdík opakuje, že na stíhacím letectvu reforma stojí a padá, ale z toho, jak je charakterizována hrozba a jak je definováno zadání, se nedá o nutnosti nákupu stíhaček usuzovat.

Po obědě jsem ho vyzval k procházce. Nevěřil svému sluchu. Chvilku to trvalo, než pochopil, že mluvím vážně. Pak začal kolem mě tančit, daleko radostněji, než to dělává ráno - protože ráno to má zaručené, kdežto po obědě chodíme spolu ven jen občas.

Nasadil jsem mu košík, připnul vodítko (i to přijímá s nadšením, kupodivu ne s nelibostí) a vyšli jsme z branky.
V tu chvíli mi spadla na pleš velká kapka.
Nevídáno, řekl jsme si, jedna kapka nezakapka.
Jenže pak mi na pleš spadlo pět kapek a začalo to být vážné. Od západu s e hnal mrak, který by dokázal barvou soupeřit s odstínem Bartova kožichu.

Pes vycítil zaváhání a tázavě ke mně vzhlédl.
Byl to čistý, nezáludný pohled, v každé z obou zřítelnic vězel otazník:
"Tak co, pane, jdeme?"
To víš, Barte, že jdeme...
Však mám doma ručník a pleš si utřu.
Kráčeli jsme dál, kapky mi vesele pleskaly do lebky, Bart se radoval - a já nakonec taky, protože příroda voněla, jak to ucítíte, jenom když se vydáte do jarního deštíku.
Ten ostatně brzy přestal, takže na ručník ani nedošlo.

Letectví na vyšší úrovni