Ministr Tvrdík je ale milý člověk. Dovolte se vrátit k jeho poslednímu výstupu ve věci reklamní leták. Připomenu, že v MF Dnes vyšel na křídovém papíře luxusně vytištěný leták, který svou stupiditou vyvolal u vřejnosti odborné i laické podiv. Byla na něm vyfocená rezavá karosérie nějakého vojenského vozidla a na tom byly nápisy ve smyslu vadí vám, v jakém stavu armáda je? a pojďte s tím něco udělat. První co vás napadne je: tak s tím vy bando prožraných trotlů něco udělejte a neotravujte nás! Však taky se novináři na tiskovce Tvrdíka na ten leták ptali. Dovolte volné tlumočení:
Idiot novinář: Pane ministře, proč je ten leták tak stupidní?
Ministr: Leták je stupidní jen zdánlivě, jen na první pohled. Jeho genialitu pochopíte, až uvidíte další kroky v této důmyslně koncipované kampani sestavené zkušenými profesionály, která má za cíl rehabilitaci armády v očích veřejnosti a nábor nových sil do jejích řad.
Idiot novinář: A co bude v té další kampani?
Ministr: To vám nemohu říct. Jen to vám zopakuji, že ji chystá renomovaná odborná reklamní firma.
Idiot novinář: A kolik bude stát?
Ministr: Pětadvacet miliónů.
Idiot novinář: A jak to, že nebylo vypsáno výběrové řízení?
Ministr: To nemusí být, protože tenhle leták není součástí široce koncipované kampaně a je to jen jednorázová propagační akce.
Detaily jsou zahaleny tajemstvím - jaká reklamní agentura, jaká tiskárna, kolik co vše stojí... Tvrdík je důstojný nástupce svých předchůdců...

Nedošlo na nejhorší
Je třeba poděkovat našim zákonodárcům, že se zdrželi exhibic a v poklidu schválili návrh rezoluce k Benešovým dekretům - dokonce jednomyslně, což tu hodně dlouho nebylo. Jistě k tomu přispěla schůzka Klause s Havlem, při níž prezident text podpořil. Nespekulujme ale o zásluhách - v jistém smyslu zásluhu má každý poslanec, který prostě stiskl puntík hlasovacího zařízení a odolal pokušení. On by asi dostal ve svém klubu rákoskou, ale i tak to pokušení tady jistě bylo.

Aston

Ale zpět k těm akčním filmům.
Už dávno si všímám nesmyslu - jak si tam lidi dávají přes hubu. I taková rána pěstí by musela normálního člověka zabít, natož pak rána železnou tyčí přes ledviny. Ta by měla v životě za následek smrt, o tom není pochyb. Ve filmu muž obdařený takovou ránou jen zaklepe hlavou a jde se rvát dál.

Na což jsem si vzpomněl v sobotu, když jsme s Míšou navštívili kavárnu Imperial, na rohu Poříčí a Zlatnické.

Jednou z velkých atrakcí zde jsou koblihy - dají vám je jako pozornost podniku ke kafi a když zaplatíte 1934 Kč, dostanete jich plnou mísu a máte právo házet po hostech - na jídelním lístku je vytištěno upozornění ve smyslu, že jakmile si všimnete, že na barpultu už není mísa s koblihami, opusťte urychleně sál. Ptal jsem se pana vrchního, zda je to jen takový fór, nebo jak to vlastně je.
Vskutku je to tak, a občas skutečně na válku koblih dochází. Co on pamatuje, nikdy se nestalo, že by osamělý jedinec zakoupil koblihy a házel je po ostatních - cizích - hostech. Velké společnosti ale občas mísu koupí a pak nastane vřava, koblihy jsou všude, i na oknech, ta je pak třeba umýt.

No a ten vrchní vyprávěl, že za jeho služby jeden chlápek dostal koblihou do nosu a šel knock out k zemi a museli ho křísit!
Žádná železná tyč... Dva dny stará kobliha sejme chlapa, zatímco podle "akčního filmu" by měl vydržet úder kovadlinou.
Myslím to vážně - lidi si dělají velké iluze o tom, co tělo snese!

Já vím, že za to nemůže... Však jsem mu taky nenadával. Nadával jsem jen tak, a máchal při tom rukou a krev cákala a pes koukal - "Co to děláš, pane?"
Trochu jsem se styděl, protože Bart měl několikrát zalomený dráp a nikdy při tom ani nekvíkl, natož aby nadával.
Kupodivu to ani moc nebolelo, jen to štípalo, když mi Míša ošetřovala ránu bolítkem, jak říkáme podle našich dětí jódové tinktuře.

Měl bych s tím jít k doktorovi, ale copak mám čas?
Takže musím snášet historky mého přítele Vlada Ríši, který mi vypráví o jednom známém, který si zalomil nehet na noze a amputovali mu nohu a za dva roky na to umřel.
Tak to by ještě scházelo.