Řekl kupříkladu, že v této zemi vzniká "mediokracie", kterou tvoří "neschopní podnikatelé, neschopní politici a neschopní novináři, kteří dohromady usilují o oslabení vlivu svobodných voleb a dávají přednost manipulaci a zákulisním dohodám." Tomu moc nerozumím (jsa pitomým českým novinářem, není tedy divu, že nerozumím, ale přece jen...). Z voleb přece vzejde parlament, tedy 200 poslanců, a z výsledku bude odvozena vláda. Zatím vše ukazuje na to, že tito lidé jsou ti skuteční majitelé státu. I když jsou pitomými novináři usvědčeni ze lží, zlodějen a všiváren, nestane se jim nic. Ani nemůže. Poslanci mají imunitu a z křesla byste je odstranili jen buldozerem.

Takže, když je zde takto neprůstřelná mašinérie, tak betonový blok provázaných zájmů, tak nerozborné bratrstvo, jak by nějací pitomí pisálci a neschopní politici a podnikatelé mohli oslabit vliv svobodných voleb? Byl by Miloš Zeman schopen to nějak blíže objasnit? Ano, oni remcají a sestavují rozmanité Impulsy a Děkujemy odejděty, ty ale mají asi takový efekt, jako když pitomí novináři odhalí, že pravá ruka Zemanova milce Kavana, jistý Karel Srba, zčista jasna disponuje jakýmisi deseti miliony, nalezenými v krabici od bot. Jak teda my, pitomci, oslabíme vliv voleb? Dostane se do poslaneckých lavic míň poslanců, než určují regule a zákony? Bude o sestavení vlády rozhodovat Břetislav Rychlík? Přestěhuje se vláda ze Strakovy akademie na Hrad?

Samozřejmě že nic takového se nestane. Ke špecifikám našeho veřejného života patří skutečnost, že tu není žádná mediokracie. Naopak, média jsou naprosto bezmocná proti bloku politiků ministerským předsedou počínaje přes poslance a rozmanité Šloufy a Srby až k podržtaškům třetího řádu, jimž republika patří a dělají si s ní, co chtějí, a jakmile jim někdo foukne do polívky, ženou ho k soudu.

Páně Zemanovy řeči o mediokracii jsou tedy opět pouhým bonmotem. Přičemž, newspeak nové doby označuje za Zemanův bonmot totální blábol.

Tehdy poznamenal jeden z šéfů tehdejšího Eunetu na téma mého úmyslu:
"No, ono ho to za tejden přestane bavit..."
Dnes ráno jsem v budově ICZ potkal jiného tehdejšího "kmotra Psa". Vyprávěl jsem mu, co tehdy jeho kolega říkal. Smál se tomu:
"Já jsem si to myslel taky, ale nahlas jsem to neřek!"

Co k tomu dodat?
Uteklo to... Všem, kdo mi pomáhali, všem spoluautorům i všem z Eunetu a Internet Servisu a nyní z ICZ, všem děkuji.

Dopoledne jsme byli s Míšou, mojí ženou, něco vyřídit dole ve městě a zastavili jsme se na oběd v Limonádovém Joe, restauraci v paláci Kotva vedle obchodního domu Kotva na náměstí Republiky - parta kolem Neviditelného psa se tam jeden čas pravidelně scházela. No a vida - i tahle restaurace slaví 23. dubna výročí, páté! Zatímco Pes na sebe natáhl nový design, v Joeovi se tři neděle opravovalo, tapetovalo, i podlahu vybrousili a nalakovali. Všiml jsem si, že u vchodu scházejí píchací hodiny, ty tam měli jako dekoraci.

"Jsou v opravně," vysvětlovala mi paní vrchní. "Zatím nefungovaly a byly jen pro voko. Sehnali jsme opraváře a každý si bude moct odpíchnout!"

Uznal jsem, že to bude pokrok.
I když... to připomínání času, i v den slavnostní, mi někdy zkrabatí čelo.

Onen čtenář citovaný v záhlaví je toho názoru, že Bart dobře ví, jak se jmenuji a říká mi "Ondřeji", protože jsme kamarádi a jak jinak než křestním jménem se kamarádi oslovují?

Má do jisté míry pravdu, až na to, že já a Bart jsme především pán a pes. Kamarádi jsou na pozici "já pán - ty pán". Mohou se mít rádi, respektují se, vycházejí si vstříc, ale nikdy neporoučejí jeden druhému. Jenže já musím Bartovi poroučet, protože - kdybych neporoučel, poroučel by on mně.

Takže si myslím, že by to bylo nepřirozené, kdyby¨si Bart myslel: "Proč na mě řveš kvůli rozžvejkaným novinám, Ondřeji?"

To je jedna stránka věci.
Druhá se taky týká vztahu. Pán a pes, v tom je cosi živočišného, kdežto jméno, to si vymyslel člověk, je to cosi, co patří do řádu lidského uvažování. To jenom v Broučcích a Ferdovi Mravencovi a Medvídkovi Pú mají zvířata jména. Nedovedu si představit, že by Bart uvažoval dejme tomu o Sáře&Báře jako o osobách nadaných jménem. Ony na něho štěkají a on to důstojně snáší a začne hulákat, teprve když se do toho vmísí Aris.

Takže, nechejme to tak.
Budu si dál myslet, že mne Bart oslovuje "pane" a uvažuje o mně jako o prazvláštní bytosti, která nechápe, co je ve světě důležité a na co je nejlépe se vykašlat.
Jako dnes, kdy jsem ho vlekl z plácku před hotelem Blaženka, kde pět minut očuchával spadlou větev a on se na mne užasle podíval:
"Opravdu mi chceš, pane, namluvit, že nevíš, KDO tu větev pokropil?"