České jaro (z Čech):
Vlk sedí v rokli,
uši mu zmokly,
on vyšel na vršek,
aby mu uschly.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Z deníčku Moby Dicka:

Středa 17. dubna 2002
Na dnešní valné hromadě Českých Textáren se nedospělo k žádnému výsledku: Kokot se marně snažil působit na MeTlu, kde máme 51 %. V MeTle Manadement, která má v MeTle blokační minoritu, sedí náš Kvakoš. Ale ten zase nepřehlasoval Drahoše, Krakoše a Makoše. A ti zase nepřehlasovali našich 51 procent...

Toto není názor, toto je konstatování holé skutečnosti. Zároveň je to konstatování fiaska či politické frašky na téma promarněná příležitost. Kdo by předvídal takovou malou domů po triumfálním vítězství v doplňovacích senátních volbách! Přitom - předvídat se dala v okamžiku, kdy padla myšlenka společného senátního klubu, čímž se odhalila vlažnost integrační snahy. Samozřejmě, že tato malá domů má variantu v ještě větší malé domů - totiž aby se Koalice vůbec do parlamentu prokousala. Přece jen je tu desetiprocentní hranice volitelnosti...

Ale budiž, berme Mlynářovo konstatování jako definování současného stavu. Vyplývá z toho ovšem pozoruhodný závěr:
Dokud Čtyřkoalice fungovala jako hodnověrná varianta oposmluvnímu systému a slibovala, že se stane rozhodující silou, nabízela voliči jakousi naději. Ovšem teď, v nové pozici, mu nabízí:

Ať se stane cokoli, my ve vládě budeme.
Její pozici nelze bagatelizovat. Záleží na míře voličské podpory, jakou pozici bude hrát jako přísedící buď ČSSD nebo ODS. V případě příznivého volebního výsledku může být její pozice dokonce i silná. Jak ale získat tu silnou pozici? Na to je těžká odpověď. Lidovci, kteří mají u Pánaboha dobré oko, by se mohli modlit:
Bože, dej, ať si voliči neuvědomí, že pokud budeme volit Koalici, zároveň volíme i ČSSD nebo ODS.
Pokud to voličům nedojde, mohly by být výsledky pro Koalici docela slušné.

Vysunul jsem kryt, pak jsem zjistil, že žárovka blinkru je přístupná otvorem v masce vozu, ovšem ten otvor je vhodný pro ručičku tříleté holčičky. Dnes jsem zastavil před elektrikářskou dílnou v Radotíně.

Počínání vlídné, pan mistr povolal - dejme tomu - Pepíčka, řka "Pepíčku, jdi pánovi vyměnit žárovku", a neměl ve tváři náznak pohrdavého šklebu, nenaznačoval"jdi tomu blbovi vyměnit žárovku, když to nedovede on, che, che..." Ono to opravdu není nic triviálního, vyměňování žárovek.

Zavedl jsem Pepíčka k autu, otevřel jsem kapotu. Pepíček zkušenou rukou kapotu nadzvedl, bez bádání a pátrání nalezl tyčku která drží kapotu zvednutou (stejný systém najdete na klavíru) a poručil mi, abych zapnul varovná světla. Takové to blinkrování všech blinkrů najednou.

"Ale dyť to funguje," děl Pepíček.
Vylezl jsem z vozu a naklonil jsem se nad motorový prostor. Zvednutou kapotu jsem měl nad hlavou. Blinkr blinkroval. To jsem mohl vidět i ze vzdálenosti pěti, deseti metrů, ale nějak mi připadalo, že bych se měl znalecky naklonit nad motorovým prostorem.
Blinkr fungoval.
"No jo, čímpak asi..." řekl jsem a narovnal jsem se.
Tím jsem si vrazil roh kapoty přímo do temene, do míst, kde je moje pleš nejplešatější.
"To bude koroze," řekl Pepíček. Ani stopa výsměchu. "Dostanu dvacet korun."
Dal jsme mu pade. Tak dokonalé sebeovládání zasluhuje odměnu - aspoň ve výši 30 Kč.

"Stojej za ... !" volala přes plot rozhořčeně Miládka, naše sousedka. Pravdu měla! Ani neblafli, darmožrouti - a čuměli skrz vrátka na kreténa, který ukradl vypnutý mobil. Ani neblafli... Kdyby blafli, asi by to nebylo nic platné. Tihle hoši pracují rychle. S okradeným známým jsem strávil celé odpoledne čekáním na policajty. Aby pojišťovna zaplatila rozbité okno u firemního vozu, potřebuje policejní protokol... Lidi chodilo kolem, projevovali zájem a účast. Kolem šel i pán s pejskem, pěkným, flekatým, rasa bernský honič. Asi za dvě hodiny se vraceli a ten pejsek se u vykradeného auta poblil. A Bart na to čuměl skrz vrátka a štěkal o závod se Sárou & Bárou. Ukázalo se, že ono neznámé hovado vykradlo ještě jedno auto - dole u stadionu Nikolajka. Taky bílé, jako byla vykradená octavia. Zloděj si možná zasedl na bílá auta...

No a teď už je tma a můj známý pořád ještě čeká na policajty!
Dokonce odpoledne šel dolů na policejní stanici v Ženských domovech a tam mu řekli, že ulice U Mrázovky nepatří do jejich kompetence. Před chvilkou volal mým mobilem na linku 158. Když se dovolal, řekli mu, že "někdo akci odvolal". Moc se tam divili, kdo a proč "to odvolal". Včera jsem se koukal na TeleTele, srandistický pořad, kde si tentokrát brali na paškál policajty. Jak na to koukám, plným právem. Jediný výsledek osobní intervence bylo zřejmě ono odvolání akce: jakým duševním pochodem dospěl onen policista k závěru, že vykradené auto s rozbitým oknem přestalo být vykradeným autem s rozbitým oknem, to je mimo normální chápání.

Už se setmělo. Jdu se na ty dva podívat: Bart z jedné strany, můj chudák známý z druhé srany branky. Přehlídka ztraceného času...
Policajti přijeli po šesti hodinách. Že prej toho mají moc... Nebýt doznání, že "někdo akci odvolal", bych je i politoval. Takto jsem je nelitoval. A bez slzy v oku jsem přihlížel, jak berou ze země vzorky skla, pochopitelně z toho místa, které před třemi hodinami poblil bernský honič. Aspoň nějaká satisfakce za těch šest hodin čekání - maličkost, ale potěší. Víc by mě těšilo, kdyby se tam hrabal onen hňup, co "akci odvolal" a způsobil, že jsme s mým známým jak pitomci šest hodin čuměli u vykradeného auta.