|
![]()
|
![]() |
![]() ![]() | ||
|
České jaro (z Hané):
Hop, šup, tanana,
zabil tata barana,
pozval psíčka na jelítka,
aby papal do rána.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Z deníčku Moby Dicka:
Čtvrtek 11. dubna 2002
Drn si požádal o vyúčtování své pondělní služební cesty na Severní
Město. Dělá se to výhradně přes naše intranetové Kecy. Lístky z tramvaje se
přikládají jako "poštovní příloha" - posílají se klasickou poštou.
Doporučené zaslání lístků v ceně 24 korun přišlo Drna na 14,40. To mu
proplatila rovnou Viki - jako drobné náklady.
Nešlo by přenést proces na novou půdu, třeba do Prahy? Do prostředí, o kterém se dá
předpokládat, že osobní vazby a zájmy a nenávisti budou přece jen menší než v oblasti, kde
celá aféra vznikla?
To je ale asi naivní nápad. Jako už tak u nás bývá naivní každá vize, která vypadá
jednoduše a logicky.
Hučínův případ se bude znovu projednávat ve čtvrtek.
Kateřina není první Miss, kterou jsem v životě potkal. Vůbec první byla Carola Biedermannová, spisovatelka sci-fi, citovaná též jako jedna z prvních českých feministek. Někdy v roce 1965 jsem byl u toho, kdy získala - myslím - titul Vicemiss Majáles! Takže jsem ji vidě v plavkách, na molu u Křižíkovy fontány, zatímco Allen Ginsberg u toho třískal do maličkých činelů... Jo, s Carolou bych věděl "veselé historky z natáčení". Když například jsem držel s Honzou Kantůrkem na jednom scifistickém conu v Chotěboři diskusi na téma "sex a Mimozemšťané", načež přišla Carola, zasedla k nám do čela sálu, pravila, že tomu prd rozumíme, típla mi cigaretu do fajfky a usnula. Což bylo v jistém smyslu dobře, protože jsme mohli pokračovat ve výkladu o intergalaktických ejakulátech.
Pak jsem při jakési společenské příležitosti musel komunikovat s Miss České republiky. Tehdy jsem dospěl k poznání, že jsem nejen nemožný plešoun a pupkáč - že jsem i prcek, jelikož Miss byla i s podpatky o půl hlavy větší než já. Nicméně, víc o ní nedovedu říct, a kloudné slovo z ní nevypadlo, takže jsem chvílemi propadal pochybám, jestli není umělohmotná.
No a vidíte: teď jsem měl s Miss ČR mluvit 17 minut před televizními kamerami. Po předchozí zkušenosti jsem uvažoval o tom, že si vezmu do studia knihu Míša Kulička v Černém lese a budu ji divákům předčítat, když z ní nevypravím slovo... A vida, jak jsem se spletl. Četl jsem, že se za poslední roky změnila kritéria. Ona taková Miss není jen krásná a dlouhá, ona je i ostrá holka, která se chová jako tvrdý chlapík, schopný někomu i jednu natáhnout, když je toho třeba. Měl jsem připravené otázky na téma "žena coby vykořisťovaný objekt v žoldu zisku" a ona na to - "je to prostě reklama a já dělám svou práci". Ano, takto jednoduché to je. Řeknete si, že to třeba není moc chytré, ale řeči o vykořisťovaném objektu v žoldu zisku jsou moc blbé a ve srovnání s nimi cokoli aspoň trochu normálního je po mém soudu skvělé.
Jo, ony ty missky dovedou být i chytré, což ostatně dokazuje Carola Biedermannová (ne zrovna když mi típe cigáro do fajfky - ale když píše svoje knížky).
Ochuzen by byl i Bart, pokud by to zažil.
Když přijede auto s balíčkem, šofér zastaví před brankou a zazvoní. Bart je se mnou u
počítače. Vyletí a pádí ke dveřím.Mohl bych ho nechat doma zavřeného, nebo bych ho mohl
přivázat k plůtku dělícímu obě části zahrady na půlky, jenže by to mělo svoje úskalí.
Přišel by o tu radost!
Mám na to jinou metodu. Přivážu ho u vrátek, aby viděl návštěvu a mohl vychutnávat
předávání balíčku. Funguje to bezproblémově, tedy - vždycky to fungovalo.
Jenomže dnes mi v okamžiku, kdy jsem docházel k brance, zavolal důležitý pán z Brna a
navíc se ukázalo, že smyčka na konci vodítka praskla, takže bych ho musel uvázat na uzel.
Pan messenger, neboli mesík jak se v poslední době říká, pozoroval se zjevnou nedůvěrou moje vázací pokusy, zatímco jsem cosi důležitého domlouval telefonem. Asi usoudil, že jsem nebyl u vodních skautů, a pokud ano, nesvěřovali mi tam uvazování náčelníkovy kanoe u břehu nad jezem. Barta jsem uvázal a chystal jsem se, že odemknu.
"Nechcete, abych vám to podal přes plot?" navrhl mesík opatrně.
Skvělé řešení! V tu chvíli pán v Brně, jako by vytušil, že nastala chvíle osvícení, se
rozloučil a Bart úžasem přestal štěkat.
![]() |