|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
České jaro (ze Slezska):
Hajej, dadej, špalíčku,
uvařím ti kašičku,
dobrou ječnou, rosnou,
ovesnou i prosnou.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Z deníčku Moby Dicka:
Středa 10. dubna 2002
Drn, který jel omylem místo Trna na pondělní poradu, zjistil další
zajímavou skutečnost: Všichni účastníci těchto porad mají od firmy zdarma
kupony na hromadnou městskou dopravu. Ale, kupodivu, nepřijíždějí
dopravními prostředky MHD, ale svými služebními automobily.
Gripeny udělaly loužičku
Švédové přiletěli se dvěma Gripeny na vojenské letiště v Čáslavi. I ukázalo se, že naši
mistři se dovedou postarat o Gripeny stejně jako o helikoptéry převážející americké
kosmonauty a Marcela Grüna: při tankování špatně nasadili hadici a palivo se rozlilo a
udělalo louži pod oběma letouny, které měly ještě nažhavené motory. Náš redaktor Jiří
Wagner byl ve skupině novinářů, kteří na výjev žasle zírali. A zíral neméně užasle na
zpravodajství TV Nova, které ujišťovalo veřejnost, že ty Gripeny opravdu, ale opravdu za
nic nestojí. Čili, titulek by měl znít "Gripenům udělali loužičku".
Odpoledne jsem parkoval v podzemní garáži hypermarketu Carrefour na Smíchově. Chtěl jsem vyjet, řadil jsem se do fronty a vtom - jsem spatřil zlověstný úkaz: couvající auto, po něm druhé, třetí... S rizikem, že budu prohlášen za machistického antifeminálního troglodyta, mohu prozradit, že se moje brvy svraštily ještě výrazněji, když jsem si všiml, že za volantem couvajících aut seděly šmahem dámy obložené nákupem (byli jsme v hypermarketu). V garáži couvající dámy viděti, z parády se ztratiti koukati, to je staročeská zásada. Zvědavost, ba všetečnost mi však nedala. Auto zvané Bobík jsem zasunul do nejbližší volné mezery a šel jsem se podívat, co se stalo.
S rizikem, že budu prohlášen za supermachistického ultra-antifeminálního pra-troglodyta musím referovat, že příčinou bylo obrovské off-road auto, zaklíněné pod žlutočerně žíhanou rouru, pověšenou na řetězech pod stropem, a u volantu seděla nešťastná mladá dáma, obložená nákupem. Tyhle žíhané roury jsou ve všech vjezdech do garáží Carrefouru - a nechávají poměrně malou světlost, už dříve jsem si toho všiml, a říkal jsem si, že architekta asi nenapadlo vzít skládací metr a ověřit si, jak je normální auto vysoké - protože i běžný vůz se zahrádkou na střeše by mohl mít problémy.
Jenže, v čem je problém: jak se tam ten off-road dostal? Roury jsou zavěšené - jak jsem řekl - u všech vchodů. Všechny jsou stejně vysoko. Jak se to auto mohlo zašprajcovat až ve výjezdu?
Třeba je v tom Carrefouru nějaká utajená prodejna off-roadů. Nebo tam ta ženská toho off-roada nanosila po kusech a někde v koutě smontovala. Anebo platí zásada těch nejnechutnějších nadsupermachistických ultra-na-entou-antifeminálních pra-troglodyto-debilů, že totiž ženská za volantem je schopná všeho. A jak vidíte, s prackou v láhvi to nemá nic společného, leda ten moment zašprajcování.
Nic podobného v tašce nebylo. Ukrývala to, co se obvykle ukrývá po déle než týdenní cestě do ciziny - hromadu špinavého prádla. David svoje košile a další svršky (tedy spodky) nakomprimoval do igelitových pytlíků pod obrovským tlakem, takže vznikly veliké tuhé objekty. Mohly by vyplnit celou výstavu nekonformního umění, jak už se v posledních padesáti letech nekonformní avantgarda prezentuje. David však tyto artefakty zničil, svršky (spodky) z pytlíků vytahal a naházel do pračky.
A to byl ten vpravdě královský dar pro Barta - oceněný možná víc, než jak by byla oceněna kost od šunky. Té by se totiž Bart zmocnil a zalezl by s ní pod lavici a vrčel by na nás a pak, abychom mu ji neuzmuli a neokousali, by ji vynesl na zahradu a zahrabal pod jalovce. Igelitové pytlíky před námi nebrání - ty totiž likviduje s nebývalou chutí a stačí je rozcupovat dřív, než by kdokoli z nás po pytlíku stačil vztáhnout ruku.
Takže v tuto chvíli je na chodbě před koupelnou, kde máme pračku, nachumeleno igelitového sněhu. Bart sedí uprostřed té závěje a vypadá velmi šťastně. On totiž nenávidí okamžiky, kdy někdo z rodiny odjíždí, pohled na zavírání kufru ho psychicky deptá - a likvidace igelitového pytlíku od špinavého prádla je rituální pomsta za tu krušnou chvíli.