- Vláda se domnívá, že média včetně veřejných "nehájí české národní zájmy"
- Česká televize i Český rozhlas se už proti obvinění ze strany vlády ohradily
- Vláda vydá knihu "Sudety - ještě živý problém?"
- Sociálka zamýšlí snížit penále za nezaplacené sociální dávky, penále ve výši 36% ročně
je považováno za likvidační
- Vláda dá ministerstvu vnitra dalších 200 milionů na nákup vybavení k ochraně před
teroristy a gangstery
- Ministr obrany Tvrdík a prezident Havel se shodli, že by Hrad měli střežit
profesionální vojáci
- Prezident Havel vetoval zákon o financování sociálních dávek horníkům, rozhodnutí
argumentuje poukazem na to, že jde o skrytou dotaci dolům
- Podle statistik poskytnutých Hradem prezident loni navštívil dvakrát senát,
kdežto poslaneckou sněmovnu ani jednou
- Podle STEM je v preferencích v čele ODS, druhá ČSSD, následuje Koalice a čtvrtí jsou
komunisté
- V Lanškrouně se zpěvačka Lucie Bílá provdala za Stanislava Penka, v úterý se nechala
pokřtít kvůli obřadu v kostele
- Zase nikdo nevyhrál v Jackpotu a v neděli se bude hrát o 150 milionů korun
- Počasí Praha: Krásné jarní počasí, o jaru už nelze pochybovat
Brno:
Žilina: stále pekne a teplo, pekná jar
Miroslav Drkoš
České jaro (z Horácka):
Vyběhlo kuře na luňáka s kordem,
že se mu točí nad jeho dvorem.
Tak mu pravilo, tak ho ranilo,
nešlechetných řečí mu namluvilo.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Z deníčku
Moby Dicka:
Čtvrtek 4. dubna 2002
Tak skutečně kolegyně Jobová dostala nabídku k odchodu. Její místo je
prý zrušeno. Požádala tedy o zařazení do konkursu na jiné místo. "Ano, to
lze. Ale ten konkurs stejně neuděláte. Buďto půjdete hned s odstupným, nebo
vás stejně vyhodíme bez odstupného," odvětila jí nová pracovnice oddělení
Zúčtování se zaměstnanci, mladá Mazancova doga.
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Ještě k vojclům v maskáčích
Desátník A.M. se ohradil proti mému včerejšímu úvodníku, ve kterém jsem se na okraj kolem
poslední "hradní aféry" pozastavoval nad tím, jak vojáci chodí po Praze (a jinde samozřejmě
taky) jako odpudiví hastrošové. Autor, t.č. v základní službě, píše:
Vadí Vám maskáče? My ale jiné mundúry nemáme! Myslíte si, že bychom
raději nechodili na vycházky ve slušivém oblečení společenského střihu, ve
kterém by nebyla hanba jít třeba do divadla, než v těch příšerných
maskovacích pytlech? Vadí Vám kanady? Ale jedinou alternativou pro záklaďáka
je takzvaná "vycházková obuv s potiskem", gumová polstrovaná příšernost
kombinovaná s maskáčovým textilem, ve které nádherně plesnivějí nohy a na
rozdíl od kanad ji prakticky nelze vyčistit. Chození bez čepice? To už je
proti předpisům, ale zkuste mít v létě celý den na hlavě plstěný, docela
teplý baret. Špinaví a zanedbaní? Ano, takoví dost možná jsme. Nebuďte taky špinavý, když
máte na jednotce tři sprchy na sto lidí a pro jistotu v těch sprchách teče
teplá voda jen pár hodin denně. To se i tomu zápachu těžko vyhnete. A
zanedbání? Jak se to pozná? V maskáčích vzor 95 vypadá každý jako vagabund,
byť vylezl zrovna ze salónu krásy. Ale je pravda, že týden nežehlená
vycházková košile (kterou má voják jednu a ti, kdo v nich i slouží, celé
dvě) nemůže vypadat nejlíp. Co naděláte? Vyžehlit si ji na rotě nelze,
žehličku nelze povolit...
Ono se to hezky rozhořčuje, ale zkuste vymyslet reálnou alternativu, co s
tím máme dělat - než nás začnete veřejně označovat za šupáky.
Velmi se desátníkovi omlouvám, samozřejmě má pravdu. Jenže i já mám pravdu v tom, že mě
pobuřuje, když vidím vojáky ve stavu, v jakém jsou. Alternativu samozřejmě nevymyslím. Od
toho tu máme obrovské jedno ministerstvo v Dejvicích s mračny gumových generálů a
plukovníků a ti už dvanáct let usilovně pracují na přetvoření naší armády...
Mimochodem, pikantní je, že dnes všemi médii pulzovalo otřesné zjištění, že náš
vzdušný prostor střeží už jen čtyři letouny ... Vždyť to je přece dávno známá věc,
že použitelné už máme jen čtyři stíhačky, to není nic nového! Asi je to podpůrná akce pro
nákup Gripenů. Někdo by mohl namítnout, že za těch 100 miliard by se všichni naši vojáci
mohli obléct tak, aby vypadali jako vojáci, a naučili se tak chovat. Jenže k dovršení
takového zadání jenom peníze nestačí.
RODINA A PŘÁTELÉ: Zapomenuté umění hry v kuličky
Cvrnkání kuliček - to je umění, které dnes už nejspíš nikdo neumí. Nebýval jsem žádný
expert, ale proti tomu, co dnes ukazovali v televizi...
Ukazovali tam jakési mistrovství ve cvrnkání kuliček. Možná, že ve skutečnosti to
nebylo tak strašné, ale to co bylo vidět strašné bylo! Především, oni necvrnkali, oni
šoulali, to znamená, že kuličku nabrali ohnutým ukazovákem jako hokejkou a nejdřív
pomalým, pak rychlejším pohybem ji uvedli do pohybu. To bylo za našich časů zakázáno! A dále
- před kuličkou zametali štětkou nečistoty, kdežto dříve platilo příroda leží, jako
v golfu. Připadá mi, jako kdyby někdo nechal před odpalem golfového míčku nějaký ten pískový bunkr zalít betonem.
Za mého dětství se kuličky hodně hrály. Každý měl pytlík s hliněnkami a sem tam nějakou
tu skleněnku. Důlek se vrtal otáčením paty. Bývaly různé herní systémy, nejčastější bylo
cvrnkání do jednoho důlku, ale taky byl nějaký systém na jehož detaily si nevzpomínám - ale
sestával z jednoho velkého centrálního důlku a kolem byly čtyři další. Taky rozdělování
výher nebylo jednoduché. Ale vzpomínám na pana Pluhaře, bývalého panského kočího, který
občas - při návratu z hospody nebo cestou do hospody - se zastavil u našeho hracího hloučku
a chvilku nás pozoroval. Když pak někdo zahrál nějakou nemožnou pozici - kulička se mu
zakutálela někam stranou, do trsu trávy a navíc mezi ní a důlkem ležela suchá větvička
(příroda leží!!!), pan Pluhař děl:
"Pusťte mě k tomu!"
Měl úžasný palec, s nehtem velkým, tvrdým a hnědým jako pálená taška Bramak, střecha na
celý život. Podíval se na kuličku, podíval se na důlek, pak poněkud posměšně přejel očima
nás, cvrnknul a bum, kulička šla do důlku a pan Pluhař do hospody.
Muži jako Bivoj nebo pan Pluhař už mezi námi nejsou, muži nadlidských výkonů. Zůstali jen
ňoumové zametající přírodu, která má ležet.
PSÍ PŘÍHODY: Trampoty ranního ptáčete
Jsem ranní ptáče. Ne proto, že mě to baví. Je to proto, že mě vždycky někdo nebo něco
vzbudí. Bývá to pes. Spí u domovních dveří, pak se probudí, vyběhne po schodech, otevře si
dveře (rána - probudí mě), pak cvakají jeho drápy na dlažkách (když mě neprobudí rána,
probudí mě ty drápy) a pak přiběhne a vrtá se mi pod dekou a vrazí mi čumák do ledví (když
mě neprobudí rána nebo cvakání drápů, ten čumák se spánkem přebít nedá). Když to Bart
prošvihne, vzbudí mě něco jiného. Kousek od nás se staví dům - ty nejhlučnější práce se
dělají za rozbřesku. Nebo někomu spustí alarm. Nebo...
V poslední době jsem se probouzel s neurčitým pocitem, že se něco stalo, a teprve dnes
ráno jsem to identifikoval.
Dělá to monitor! Mám počítač u postele - u něho dva "dual" monitory. Jeden je
tichošlápek, ale ten druhý...
Prostě, i když je vypnutý, reaguje zřejmě na změnu venkovní teploty a když vyjde
sluníčko a jeho paprsky se proderou roletou a dopadnou na jeho bok, něco uvnitř se natáhne
nebo vzedme nebo bůhvíco, a v monitoru to lupne.
Není to rána silná jako hrom a děsivá jako vytí vlkodlaka, ale stačí.
Stačí mě probudit.
Toto se stalo dnes. Probudil jsem se a napadlo mě - kdepak je asi Bart? Vstal jsem,
vyšel na chodbu, prošel až do Míšina pokoje, kde má Bart druhý pelech. Normálně by mě měl
už Bart slyšet a už by cvakaly jeho drápy na schodech. Jestlipak se mu něco nestalo...
Vyšel jsem na schody a šel se dolů podívat.
Bart pochrupoval na pelechu a když jsem byl u něho, nevrle otevřel oko: Pane, co mě
budíš, to si nemůžu při středě ani trošku přispat?
| |
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy.
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.
NEVIDITELNÝ
PES
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).