České jaro (z Rakovnicka):
Řezám proutky u potoka,
hastrmanka na mě kouká,
hastrman se rmoutí,
že mu řezám proutí.
Vylez, hastrmane, z vody,
budeme plést pamihody,
utáhnu ti jednu,
potopíš se ke dnu.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Z deníčku Moby Dicka:

Středa 27. března 2002
Trn držel dopoledne přednášku "Efektivní koordinace mého podúseku se segmentem textů při udržení stabilizace dalších masivních organizačních a procesních změn". Chce, abychom my čtyři podřízení postupně přecházeli mezi Dutovou textárnou a jeho mektárnou /tlachárnou. Ambrož poznamenal: "Pamatuju rotaci kádrů. Ale rotace zaměstnanců - to je skutečně přelomová strategie!"

Naši poslanci si po setkání stěžovali, že evropští poslanci jednají a projednávají cosi, o čem nemají ponětí.
O tom není pochyb. Směšně zní sdělení, že dostanou celý balík prezidentských dekretů k disposici - ke studiu! Přirozeně že je bude studovat jedině snad Bernd Posselt, který je má beztak nastudované do nejmenších podrobností.

Jenže tak to ve světě a tak to v politice chodí. Moudré soudy o situaci v Izraeli taky vynášejí lidé, kteří o skutečném stavu věcí nemají potuchu. Stížnostní místo pro takové případy je na pověstné lampárně Hlavního nádraží, i tam se mohou pánové Zahradil a Laštůvka odebrat se svým nářkem.
Bohužel, žádná dosavadní politická reprezentace nepochopila, že řečmi o "vyhaslosti" zákonných norem, které však jsou "základním pilířem naší státnosti" nelze vydržet do nekonečna. Prostě, píšeme rok 2002 a ne rok 1945. Nová vláda, která vzejde z červnových voleb, bude muset problém řešit s takovou intenzitou, jako kdyby hořelo. I sama mezinárodní debata kolem dekretů nám škodí - jsme ti, na které se ukazuje prstem.
Je nutné z defenzivní pozice vyjít. Nepůjde o kapitulaci. Z nedávného páně Posseltova vystoupení v České televizi přece jasně vyplývá, že tu jde o peníze. Na tento požadavek máme dva obhajitelné argumenty: nepřípustnost retroaktivity, tedy zpětného působení zákonů, a požadavek válečných reparací. Tyto argumenty "neinformovaná Evropa" přijme. Ale aktuální právní účinnost dekretů, tu před ní neobhájíme. Prozíravý politik to věděl už dávno - ale těch moc u nás není.

Včera se choval jinak.
Ráno jsem ho zapnul, spustil si poštu a šel jsem s Bartem na procházku. Po návratu jsem zjistil, že počítač spadnul, restartoval se a teď že dělá "skendisk". Dobrá, když ho to baví, proč by nedělal skendisk? Jenže, když ho udělal, spadnul znovu. A zase to smrdění.
To už vypadalo vážně. Nejenže jsem ho vypnul, raději jsem ho odpojil od sítě. Čert té bestii věř, ještě aby chytla, a od počítače chytne monitor a od monitoru rádio a od rádia barák a od baráku sousední barák a skončí to jako v bájné kronice, anebo v chmurných předpovědích mé choti Michaely. Vypnul jsem ho a zavolal přítele Roberta Rameše, který se mi o počítače stará.

Přijel odpoledne, zasmušilý, leč s jiskrou optimismu v oku - tak jak to mají naučeno lékaři lidí i lékaři strojů. Nemusel hlaholit "Tak kdepak máme našeho maroda...". Ví dobře, kde můj počítač spočívá.

Zapnul ho... a nic. Vypil kafe... uplynula doba odpovídající té době, jaká uplynula od chvíle, kdy naposledy fungoval a začal padat. Následovaly omluvy, nejapné řeči na téma generálského efektu, on na to, že "to nic" a "to se stává".
A počítač od té chvíle nesmrdí, nevřeští, dělá vše, jak má (s drobnými výhradami, za něž samozřejmě nemůže on, ale Windows).
Příště, až se neslušně zachová, mu řeknu:
"Když budeš zlobit, přijde na tebe strejda Robert!"

Sluch naladěný na jedlé zvuky je srovnatelný se sluchem netopýrů.
A přece dnes Barta zklamal!
Měl nějaké řízení v koutě zahrady, kopal tam frňákem studnu nebo ryl základy sirotčince nebo co... když zaslechl povědomý šramot. Okamžitě vystartoval. Co to může být? Sejra? Nebo dokonce balíček šunky? Zní to divně... třeba to bude nějaký exotický pamlsek, něco zvláštního, co pán až dosud jedl tajně. Ještě jsem neslyšel takové šustění... co to bude? Něco od masa? Čokoláda? Nebo sejra?

Byl to paralen .
Pilulky jsou proti nastydnutí - a pomáhají taky proti bolavým zádům, tedy proti hexenšůsu, který mě postihl v neděli.
Bart byl otrávený, když to zjistil. Odtáhl s dlouhým ksichtem zpátky ke svému výkopu na zahradě.
Mělo by mu ale záležet na tom, abych se vykurýroval - dneska jsem procházku zkrátil na minimum. Rozhodně jsem nechtěl riskovat setkání s Brokem nebo Maxem...