|
![]()
|
![]() |
![]() ![]() | ||
|
České jaro (z Moravy):
Huso, huso divá,
kdes tak dlouho byla?
"Byla jsem já na potoce,
myla jsem si nohy, ruce,
abych byla bílá
jako sníh a křída."
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Z deníčku Moby Dicka:
Pondělí 11. března 2002
Duto Hlav s Viki odjeli na jarní lyžování na alpský ledovec. Ambrož se
svou Kočkou vyrazili na lyžovačku do Krkonoš. Podvedoucí Trn strávil den na
prac. poradě managorů na Sev. Městě. Psal jsem si své texty, Drn zase
vytvářel tlachy a na Juniora zbyly mekty. Nějak ho to nové pracovní
zařazení zmáhá. Nezávidím mu - musí se naučit vyprodukovat obrovské
množství textu tak, aby omektávaný zákazník nepoznal, že se mu nic
neříká...
Jak vypadá situace po půl roce?
V neděli Američané oznámili, že stahují část kontingentu z Afghánistánu. Dobré znamení?
Jiné zprávy z této oblasti nevzbuzují optimismus. A hlavně se naplňuje moje předpověď ze
dnů těsně po útoku, kdy jsem v Lidových novinách i zde na psu prohlašoval, že evropská
podpora je problematická a že v tom Evropa pravděpodobně nechá Ameriku samotnou a bude se
pokoušet o mnichovanskou politiku.
To se skutečně stalo a děje. Evropa se prý snaží odstranit příčiny terorismu, kdežto Američanům jde o vyhlazení vnějších projevů. Toto ale není nic jiného, než vytvoření etického alibi pro mnichovanský usmiřovací postoj.
Samozřejmě že každé globální zlo za posledních sto let mělo v podtextu bídu a ponížení: bez bídy a ponížení by nevzniknul ani ruský, ani čínský komunismus, ani německý nacismus. Jenže jakmile se struktura sil zla ustavila, je pozdě na léčení příčin. Nacismus bylo třeba brutální silou rozdrtit. Ruští komunisté svůj koncentrák rozpustili sami - ovšem pod drtivým ekonomickým a vojenským tlakem. S větším důvtipem a prozíravostí postupují komunisté čínští. Ale - pozor - Číňané až po padesáti letech.
Islamofašismus - jak tuto hrozbu nazval Francis Fukuyama, je globální hrozba především pro oblast islámských zemí - a jakmile se jich zmocní, což se nedá vyloučit, pak bude nemenší hrozbou pro svět, jako byli Adolf Hitler a Josef Stalin a Mao. Naprostá nesmiřitelnost vůči fašismu v jakékoli podobě však je idea, která - po všech strašlivých zkušenostech, je evropskému duchu zřejmě cizí.
"Tam musí bejt flaška..." říkám. "Tam musí bejt ta flaška!"
Podotýkám, že na fotce, kterou jsem v pasáži pořídil, je láhev vidět podstatně lépe,
protože je to přece jen fotokopie a každá fotokopie zvyšuje kontrast a kdybych ten
kontrast snížil, viděli byste pendrek a řekli byste, že jsem to vyfotil špatně.
Civěli jsme tam snad půl minuty. Plakát visí hodně nahoře, pod luxferovou klenbou
pasáže.
Najednou se obrys láhve vynořoval z neurčité šedi závěsu.
Jakmile ho jednou spatříte, pak už je jasný, jednoznačný, precizně vyrýsovaný. Musíte
si ho stvořit - jako když malíř pozoruje mraky a vtiskává jim podoby zvířat nebo lidských
tváří. Máte pocit, že jste něco vytvořili!
I my měli ten pocit a rozradostněni jsme se odebrali do přilehlého brlůžku v ulici
Kamzíkově a dali jsme si tam... Absolut? Ne. Dali jsme si calvados.
Což není důkaz o neúspěšnosti reklamní akce.
Pokud se chcete radovat z uměleckých kreací Absolut, doporučuji vám webovou stránku ABSOLUT.COM, skvěle vyvedenou ve Flashi
(což by mohlo svádět k lacinému slovnímu žertování). Obvykle mě "flashové" stránky štvou,
ale tahle patří k výjimkám - to není nic jiného než umělecká galerie, a je v ní obsažen i
český tvůrce, totiž Jan Saudek coby Absolut Saudek. Na zdraví!
Mají taky spadeno na zábradlí kolem vyhlídkové cesty Mrázovka. Už několikrát jsem zde to zábradlí popisoval: jsou to dřevěné rošty, vsazené mezi žulové patníky, Každý rošt je asi tak tři metry dlouhý a metr vysoký. Bart dovede zábradlí elegantně přeskakovat. Už je to dávno, co jsem ho to naučil - a umí to, udělá hup, letmo se packami dotkne horního břevna a přistane na druhé straně.
Vandalové neboli bandarlogové v noci z pátku na sobotu vyrvali dva rošty ze závěsu
a hodili je do stráně.
Barta jsem tedy přivázal ke stromu a vytáhl jsem rošty nahoru a vsadil je zpátky. Bart
se na mě hněval za to, že jsem ho přivázal. Jinak to ale nejde, jde na něho jaro, je
čuchací a prací a z vodítka nesmí ani na krok, když jsme venku.
Operace skončila, Barta jsem odvázal a šli jsme dál. Brzy jsme narazili na další stopu
po bandě bandarlogů: vysypané koše na odpadky. To se Bart zaradoval! Hned byl čumákem v
centru nejhoršího neřádstva.
"Nech to," káral jsem ho. "Je to hnus!"
Podíval se na mne opovržlivě. Co ty víš o tom, co je to hnus, pane!
Dnes ráno byly odpadky uklizené.
"Někomu to nedalo, a uklidil je," komentoval pan Suchý.
Chvála bohu, že to tak je. Lidi se chovají jako hovada a opice, ale pak jiní lidé jsou
toho druhu, kterým to prostě nedá a vrátí pořádek.
![]() |