- Ministr zahraničí Jan Kavan jednal s prezidentem stanice Svobodná Evropa Thomasem Dinem
o stěhování stanice, nic nebylo zveřejněno, jen to, že se neví, kam by se měla přestěhovat
- Poslední preference naznačují převahu ODS (30,5%), následuje 24,7% ČSSD a Koalice 17%,
poslední jsou komunisté se 16,2%, zjistila agentura Factum
- Christian Bourgin z Delegace EU v ČR upozornil, že se v české politice málo projevují
ženy a že plnoprávný člen EU musí mít více žen ve vládě a v parlamentu
- Policejní kontrolní oddělení zkoumá výroky náměstka policejního prezidenta Miroslava
Antla v Lidových novinách, Antl se tu vyjadřoval k případu Železného
- Dvoukoalice tlačí na vládu, aby vyšetřila případ náměstka policejního prezidenta
Václava Jakubíka, který byl Národním bezpečnostním úřadem záhadně prověřen k přístupu k
tajným informacím
- Třetí kongres odborového svazu Media se vyslovil proti privatizaci veřejnoprávní
televize
- První skupina českých vojáků odletěla z Prahy - Kbel do Kuvajtu
- Prezident Václav Havel položil na Hradčanském náměstí věnec k pomníku T.G.Masaryka -
TGM měl 152. výročí narození
- Pravá alternativa navrhla, aby Radola Gajda dostal in memoriam nejvyšší státní vyznamenání, k vyznamenání navrhla i bratry Mašínovy
- V ČR je na státní návštěvě turecký prezident Ahmet Necdet Sezer, setkal se s V. Havlem a M. Zemanem
- Jan Kavan odhalil v Černínském paláci bustu Jana Masaryka
- V Praze a Brně začaly Dny evropského filmu
- Počasí Praha: Pošmourné počasí, silný vítr a odpoledne se strhl lijavec
Brno: příjemný jaro, odpoledne zadul vítr, zapršelo a ochladilo se
Lubomír Střítecký
Žilina: zamračené, teplo, vietor, navečer sa k tomu pridal dážď
Miroslav Drkoš
České jaro (z Čech):
Po tej suchej řípě
cosi mě v břiše štípe,
po tom hořkým voleji,
všechny mě kosti boleji.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Z deníčku
Moby Dicka:
Pátek 8. března 2002
Možná přece jen dostaneme přidáno. Alespoň se už "zpracovávají nové vylepšené nástroje
k průhlednému dodržování pravidel odměňování," jak jsme si přečetli v podnikových Zprávách.
Nastane "objektivní hodnocení výkonu a větší provázanost mzdy a jejího růstu na
produktivitu práce". Badavá mi to při obědě vysvětlila: Při očekávaném poklesu odbytu
klesnou platy zaměstnancům příslušného oddělení. Po očekávaném propouštění porostou odměny
jejich vedoucím.
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Geniální idea ministra Schlinga
Nebojte se, ministr Schling (zatím) nenavrhuje, aby všichni řidiči chodili co půl roku na
přezkoušení z dopravních předpisů. Jeho geniální idea spočívá v tom, že by se mělo zrušit
ministerstvo životního prostředí, jemuž momentálně šéfuje Miloš Kužvart. Místo něho bychom
mohli mít nějaký kontrolní úřad, navrhuje ministr Schling.
Skvělý nápad! A inspirativní. Kupříkladu ministerstvo dopravy a spojů. K čemu je? České
dráhy spějí k bankrotu samy, vedené odborovými předáky, a pošta funguje/nefunguje taky
samočinně, bez viditelné účasti páně Schlingova ministerstva. Se silnicemi se beztak nic
nedělá. Mohli bychom pokračovat dále: ministerstvo obrany, potažmo armádu bychom mohli
zrušit od zítřka - aspoň by nás neohrožovaly padající helikoptéry a hořící protitankové
střely na dálnici. Ministerstvo vnitra má tak malou efektivitu, že bychom jeho zmizení
patrně nepostřehli. Nepotřebujeme ani ministerstvo zahraničí - nahradí ho státnický génius
Miloše Zemana, který nám obstará dostatečný počet nepřátel za hranicemi a tím i
zviditelnění republiky: vždyť je to nudné, žít v harmonických vztazích se sousedy! Pokud
jde o ministerstvo zdravotnictví, pak neznám žádného lékaře, který by potřeboval jeho
přispění, tím méně nemocného - a už vůbec ne zdravého. A takto bychom mohli postupovat od
ministerstva k ministerstvu.
Jen jeden post bych zachoval.
Zachoval bych ministra bez portefeje pana Březinu.
Bez něho by neměly Blesk a Super co psát a nastala by nesnesitelná nuda.
RODINA A PŘÁTELÉ: Ano, stáří není nic pěkného
Jdu takhle středem stanice metra na náměstí Republiky. Na peróně stojí vlak ve směru Staré
Město - Malá Strana. Lidé vystupují a ti co na vlak čekali, nastupují. Už skoro všichni
vystoupili a nahrnuli se k eskalátoru - a skoro všichni co chtěli nastoupit nastoupili.
Jako poslední se šourá k eskalátoru stará paní, na hlavě pletenou čepici, na sobě prošívaný
kabát. Ráno hlásili ochlazení, dobře se na cestu vybavila.
V tuhle chvíli sbíhala z eskalátoru holka asi patnáctiletá a plným tryskem
štrejchla starou paní. Snad si toho sama ani nevšimla, jen se kolem mihla a zapadla
do vlaku. Jenže paní se zakymácela, rovnováhu už nechytila a spadla. To už jsem byl u ní,
vzápětí přispěchal ještě jeden pán, a společně jsme ji postavili na nohy.
"Mně bylo osmdesát... mně bylo osmdesát..." opakovala zoufale.
Ptali jsme se jí, jestli ji něco nebolí. Udělala několik kroků. Vypadalo to, že se jí
- naštěstí - nic nestalo.
"Skandál... Taková neurvalost..." slyšeli jsme kolem sebe.
Asi ji zachránil ten bohatě podšitý kabát, zafungoval jako peřina.
"Mně bylo osmdesát..." šeptala.
Ano, stáří je ta nejhorší nespravedlnost, které se člověku může dostat.
Nelze se jí vyhnout, leda že umřeme dřív, než nás postihne.
A to je jediná skutečná spravedlnost, které se člověku může dostat.
Ta dívčina, co včas doběhla vlak metra, si to uvědomí v plném rozsahu za pětašedesát
let. Snad ji nikdo nenabere a neporazí, až bude honit odjíždějící vlak.
PSÍ PŘÍHODY: Zrcadlové setkání
Pochvaluji si vycházky s Bartem na pláni na Vidoulích - je daleko vidět a nežádoucí
setkání s jedlým psem je minimalizováno. Jdeme tedy - bylo to ve středu, ještě pěkně
svítilo sluníčko. Kráčeli jsme po pěšině kolem pole s klíčícím obilím. Uprostřed je remízek
- a protože mám za ta léta zrak vycvičený jako Vinnetou, spatřil jsem se tam něco zrzat.
Ano, byla to zrzavá hlava dívčiny. Ta seděla na kameni a vyhřívala se, a vedle ní ležel pes.
Co - pes! Byl to rottweiler.
Nic napínavého z toho nebylo. Zavolal jsem na ni "pes či fena". To už i ona si nás
všimla a připnula psa k vodítku. Odpověděla že fena, já se zeptal, zda nemá nic proti tomu,
když Barta odepnu, ona že ne a taky ji - jmenovala se Ronnie - odepnula.
Následovalo letmé setkání. Ronnie byla mladá, nabitá energií a přála by si využít
hektarový prostor k tomu, aby ji Bart pronásledoval a ona mu mohla ladně unikat. Na to
Barta neužije. Zkrátka - pobavili se, já si se zrzavou slečnou popovídal, rozloučil jsem se
a odešli jsme.
Po dvou, třech stech metrech jsem Barta odepnul z vodítka. Okamžitě se otočil a pádil
zpátky, za Ronnie! Nakonec jsem ho polapil, připnul na vodítko a šli jsme dál. Po minutě
nastala zrcadlová situace - Ronnie utekla zrzavé slečně a pádila za Bartem, jen jí
uši plácaly.
Ti by se divili, Bart a Ronnie, kdybych se já a ta zrzavá slečna zachovali podobně. No,
kdyby ano, pak bychom si oba zasloužili cvokhaus: ona že běhá za tak starým dědkem a já,
že běhám za tak mladou holkou. Dveře cvokhausu ale nebyly ohroženy. A Ronnie a Bart neměli
důvod k úžasu a mohli se věnovat jen vlastnímu vzájemnému puzení.
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy.
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.
NEVIDITELNÝ
PES
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).