Z deníčku
Moby Dicka:
Čtvrtek 7. března 2002
Trn ráno přinesl Viki do Dutova kanclu květiny. Když mu poděkovala, odvětil: "Jde o
pozitivní, ve smyslu lidsky slušný počin, který musí manadement pěstovat jako nezbytnost."
Na to ho Duto vyhodil se slovy: "Přestaň kecat a jdi makat!" Trn si povzdechl: "Musím
připustit, že slušnost, jako základní atribut firemní kultury stále ještě není v naší firmě
vždy a za všech okolností samozřejmostí."
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Když začnou činovníci zlobit
Krátce po sobě veřejnost překvapili dva činovníci. Jeden velmi známý, jeden, respektive
jedna, doposud zcela neznámá.
Začněme dámou. Členka správní rady Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) Jitka Šmídová, která zpochybnila spolehlivost náměstka policejního prezidenta Václava Jakubíka.
Vystoupila v úterý v ČT a (asi) k úžasu (skoro) všech kdo kauzu sledovali prohlásila, že
ona osobně měla Jakubíka prověřovat, prověření nedoporučila, načež se jí případ vrátil s
tím, že Jakubík prověřený být musí. Toto Šmídová řekla před kamerou - v osvětlení které jí
zakrývalo tvář. V pondělí má být v pořadu Fakta znovu a o Jakubíkovi se tam má říct víc.
Na věci je pozoruhodné, že vysoký činovník NBÚ (členka správní rady není, jak pěkně říká
Miloš Zeman, ořezávátko) pokládá za potřebné ba nutné vypovídat o takové věci v televizi.
Přirozeně že s vědomím, že v NBÚ končí (k čemuž došlo, Šmídová odchází a NBÚ ji chce
žalovat). Ať je Jakubík padouch nebo hrdina - snad jsou tu nějaké regulérní postupy a
instituce a parlamentní komise a dohledy a kontroly, které by měly zajistit regulérnost
chodu NBÚ? To co se stalo nevypovídá ani tolik o panu Jakubíkovi jako o chodu zřejmě šílené
organizace jménem NBÚ.
Druhé překvapení nám připravil ombudsman Otakar Motejl. Já si vždycky myslel, že
ombudsman je vymyšlenost spasitelů světa, kteří chtějí vyléčit neduhy parlamentní
demokracie rozmanitými šamanskými institucemi. Ostatně - pořád si to myslím, i po dnešku.
Ale překvapující je rozhodnutí ombudsmana Motejla podat Ústavnímu soudu návrh na zrušení
cenového výměru, kterým ministerstvo financí reguluje nájemné. Jinak řečeno - ombudsman
vystoupil proti regulaci nájemného.
Sděluje jeden občan z Jižního Města (panelákový satelit Prahy):
"U nás jsou tisíce rodin, které se těší na zrušení regulovaného nájemného. Bydlí v
regulovaných bytech načerno a držitelům dekretu platí vyděračsky vysoké činže."
Jestli měl toto ombudsman na mysli, pak dobře učinil, co učinil.
RODINA A PŘÁTELÉ: Byl Ludvík Souček český doktor Mengele?
Ross Hedviček rozeslal do světa článek o tom, že Ludvík Souček
konal pokusy na lidech v padesátých létech, když byl v Koreji v československé vojenské
misi. Něco jako český doktor Mengele.
Tahle fáma se rozšířila Prahou hned po převratu v roce 1989. Jisté je, že dr. Ludvík
Souček, autor Cesty slepých ptáků a mnoha dalších knih, byl lékařem a byl jedním ze čtyř
lékařů, kteří tehdy začátkem padesátých let v Koreji byli v rámci československé mise. O
tom není pochyb a ve všech Součkových biografiích se o tom píše. Začátkem devadesátých let
se psalo v novinách o tom, že američtí zajatci z korejské války měli být mučeni a že se
někteří snad měli dostat i do Prahy. A psalo se o tom, že Souček s tím měl mít něco
společného. V novinách se před deseti lety psalo i o tom, že Američané pátrají po stopách
údajných zajatců v Praze, na nic ale nepřišli.
Byl dr. Souček českým doktorem Mengelem, nebo nebyl?
Pochybuji o tom z toho důvodu, že účast na komunistických zločinech, to nebyla tramvaj,
do které nastoupíte na Újezdě a vystoupíte na Perštýně. Buď vás z té tramvaje vyhodí
mrtvého, nebo vás donutí jet až na konečnou a zase zpátky, to je logika spolku s ďáblem. A
že by Rusové zatáhli do takto přísně utajovaných akcí mladého zubaře z Prahy a pak ho
pustili zpátky do Prahy vykonávat praxi (já ho na vlastní oči viděl v plášti, s vrtačkou v
ruce, když jsem coby elév šel za ním do Střešovic do Vojenské nemocnice, abych od něho
převzal rukopis článku pro rubriku amatérského fotografování týdeníku Svět v obrazech), tak
tomu se mi nechce věřit.
Víra nevíra, to nemá žádnou průkaznou hodnotu. Třeba byl Souček český Mengele. Pak by
to ale chtělo případ řádně vyšetřit, najít svědky, doložit důkazy... Že by Rusové zabili
všechny americké zajatce, kteří jim přišli do ruky? Že by nebyl žádný svědek takového
masakru?
Příliš mnoho otazníků. Nicméně, přiznám, mentalitu člověka, který je schopen takto
závažné obvinění pustit do světa bez špetky důkazů, to přesahuje moje chápání.
PSÍ PŘÍHODY: I cesta je cíl
Znáte tu písničku s refrénem "i cesta může být cíl". Líbí se mi myšlenka té písničky. Je to ostatně osa jednoho proudu orientálního myšlení. Ne
dosažení nějakého cíle, ale cesta má smysl. Cesta, tedy "tao". Nesejde na tom, zda jste na
začátku, uprostřed nebo na konci cesty. Jste na cestě a jedině to putování má smysl, váš
vztah k cestě a k těm, kdo po ní jdou s vámi nebo proti vám.
Připomněl mi to Bart dnes při polední procházce na Vidoulích. Bylo krásné počasí, snad
až moc krásné - počasí mezi dvěma kabáty : na zimní kabát bylo horko, na
jarní moc ostrý vítr. Vypravil jsem se na vidoulskou pláň - a najednou jsem si všiml, že na
kopci či spíš na hřebeni valu nad plání trůní trojice obrovských jedlých psů. Bart si jich
nevšiml. Zavolal jsem ho, zavelel čelem vzad a obrátil jsem azimut o 180 stupňů.
Bart se nepodivil, prostě se otočil a mazal na druhou stranu stejně zaujat pachovými
podpisy v suché trávě, jako před tím. Kdybych po padesáti metrech zase dal čelem vzad,
zase by pospíchal tam, kam by mířil nos mého nosu.
Pro něho je podstatný pohyb. To ostatně zná každý majitel či venčitel psa. Kdyby
si vzal sebou knížku a skládací židli a vyšel na pláň na Vidoule a tam si dřepl... co by
udělal pes? Pobíhal by volně po tom hektarovém lánu? Nic takového, lehl by si pánovi k
nohám a buď by usnul, nebo by po chvilce omrzoval.
I to je ztělesnění čínského "tao" nebo japonského "dó".
Cesta je cíl, cesta je smysl. Směřování, libovolno kam. Žádné sezení na šamrli.
Mohl bych Bartovi sdělit, že je zenbudhistický učenec. Jenže by to neocenil.
Cestu na Vidoule, tu jistě ano.
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy.
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.
NEVIDITELNÝ
PES
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).