Na co přistoupila ODA: chce zveřejnit jména lidí, kteří jí půjčí peníze, a chce se s pojišťovnou dohodnout na změně nadace, jíž se bude platit. Nepřistoupila na sloučení s Unií, a taky Unie se nechce s někým slučovat s nožem na krku.

Zajímavá je pozice lidovců. To už je týden, kdy dali ultimatum. Ultimátum se mění ve frašku poté, kdy vyprší lhůta a nic se nestane. Anebo se na vyhrožování zapomene, ultimátum zapadne za horizont zájmu. Zdá se, že právě toto je ten případ. Svobodovo napínání svalů a následný dlooouhý výdech by znamenaly ztrátu důvěryhodnosti, ba obecný posměch, kdyby se lidé o politiku zajímali z 10 procent, jak se politici domnívají, že se lidé zajímají. Jenže oni se o fakta a postoje nezajímají. Jádro elektorátu tvoří fankluby které se nenechají zviklat sebehorší trapností. Fankluby a ty pak eventuálně ovlivní lidi ze svého okolí. Tak funguje politika. Je ovšem pravda, že podle STEM preference klesly čtyřkoalici o 7 procent na 22,5 procent, následuje 21,5% (ČSSD). ODS s 21,3% a KSČM 15,6%. Zdá se, že ani trpělivost fanklubů není nekonečná.

Programová konference ČSSD
Zatímco ODS předvedla salto nad kotlem navařené kaše, když v manéži českého politického cirkusu vyhlásila slogan S ODS DO EU a přidala k němu dokonce hejno svých ptáků seskupených do hvězdičkového eurokruhu, sociální demokracie pod Špidlovou taktovkou zahrála moderato a na sobotní programové konferenci si vytkla za cíl moderní sociální stát ve sjednocené Evropě. Uchu voličově může zalahodit i pasáž o přímé demokracii, najmě o přímé volbě prezidenta. Sociální demokraté vsadili na systém pana Jekylla a Hydea: klidný a trochu mentorský Špidla slibuje "sociální stát", zatímco Hyde ztělesněný Zemanem od plic lahodí uchu těch, kteří dřív volili Sládka. Tím se ČSSD stává jakýmsi obchodním domem Tesco - každý si tam najde to své, za lidovou cenu!

Na to reagovalo několik čtenářů. Na co kupovat novou vložku? Stačí přípravek WD 40, který se do zámku vstříkne a zámek pak chodí jako hodinky.

Běda, třikrát běda...
Nářek vyplývá z poměrů v mé autorské kuchyni. Článek v pátek zveřejněný jsem psal už ve středu, a ve čtvrtek jsem novou vložku skutečně zakoupil. V pátek článek vyšel. Dostal jsem čtenářské maily. Běžel jsem do špajzu, do krabice s nářadím. Pochopitelně že tu přípravek WD 40 mám - používám ho na čistění a údržbu svého oblíbeného šestiraňáku Smith and Wesson!

No a tak to nakonec dopadlo. Popadl jsem sprej, stříknul do zámku a...
Odemyká a zamyká.
Pravda, ne úplně bezproblémově. Něco tam malinko drhne, nějaký zádrhelík tam zůstal, cítím jak pod zoubky klíče se nějaké to vzdorné stavítko (nebo jak se to jmenuje) nechce podvolit. Odpor je však zásadně zlomen a dveře jdou otevřít bez zápasu.

Co teď s novou vložkou? Vyhozené peníze!
Vyhozené peníze, ledaže bych vyboural do zdi ještě jeden dveřní otvor, do něho vsadil dveře a do dveří by se vložka hodila jako když ji najde.
Nebo ještě jedna fantaskní možnost: včera jsem koukal na TV na takovou šílenou blbost o výbuchu sopky a tam jeli na plechové lodičce v jezeře a jak ta sopka bouchla, to jezero se změnilo v kyselinu sírovou a ta sežrala vrtuli od motóru a nakonec prožrala dno a loď se potopila a babičce sežrala nožičky (přitom ona jen vomočila v tý kyselině, kdežto Hrdina Brosnan pádloval rukou obalenou v košili z půlky kyselinovýho jezera až ke břehu a nic se mu nestalo a pak pobaveně koukal ze břehu, jak ta kyselina žere zbytek šináglu. Třeba ten přípravek WD 40 na zámky působí taky takhle všežravě. Což je nepravděpodobné a zmiňuji se o tom jen pro to, že mi nejde z hlavy ta bejkárna spatřená včera v TV.

Dnes to bylo jiné. S panem Suchým šel ještě jeden pán s fenou, německou ovčandou. Bart úplně šílel a byl jsem moc rád, že jsem si vzal sebou místo normálního koženého vodítka tradiční horolezecké lano. Zasáhl ho "coup de foudre", úder hromu, ztratil soudnost a vychování a choval se, no, bez zábran.
Až na to horolezecké lano.

"Ona hárá?" divil jsem se.
"Ne," kroutil hlavou ten pán. "Přestala někdy před měsícem."
Nebyl čas na nějaké psychoanalytické zkoumání. Je to všechno jen chemismus pachu, jak se domníváme, a leccos, co se mezi psy děje, tomu napovídá? Nebo měla ta fena v sobě nějaké kouzlo osobnosti? Mně připadala jako docela normální německá ovčanda a přiznám dokonce, že bych ji na vzdálenost deseti, patnácti metrů nerozeznal od Anduly. Byla vtipná, či duchaplná? Utrousila během řeči nějakou rošťáckou provokaci, jaká dovede v mužském nastartovat procesy s nedozírnými důsledky?

Toto všechno nevím.
Zabral jsem a Barta odvlekl. Páni a jejich psí dámy se vzdálili. Naštěstí nemají u psů takové vzněty zpravidla dlouhého trvání, jinak bych měl teď doma kvílejícího a nyjícího Romea.