Včerejší MFD opakovala zjednodušený Zemanův výrok hned několikrát. Václav Dolejší napsal, že Zeman "přirovnal Rakušany k idiotům". Renomovaný Petr Pravda soudí, že Zeman označil Rakušany, kteří "petici podepíší, za neinformované idioty". A Vladimír Kučera žije v představě, že "Zeman řekl, že občané, kteří v Rakousku podepisují protitemelínskou petici, jsou idioti". Ten šel ještě dál, neboť vydedukoval, že Klaus sice občany, kteří se z jeho pohledu nevhodně ptají, idioty nenazývá, "ale idioti se mu jistě honí hlavou". Co se v tom případě honí hlavou Kučerovi, není těžké uhodnout.

Pokud jde o ty idioty, ve starém Řecku se takto označovali lidé nezajímající o věci veřejné. A Zeman, v širším kontextu, řekl: "Proto nerozumím tomu, proč Rakušané neustále protestují proti Temelínu, a ne proti Dukovanům, Jaslovským Bohunicím ... či proti německým a francouzským elektrárnám. To je přece licoměrnost. Pouze někdo, kdo není informován - vyhýbám se pojmu idiot - , může tuto petici podporovat."

Neméně renomovaný Bohumil Doležal zase soudí, že "důrazně doporučil našim sousedům, aby se ho (Haidra) koukali zbavit". Petr Pravda zase slyšel výrok "tvrdého kalibru": "Rakušané by se měli Haidra zbavit". Přitom jde o poslední větu argumenty podloženého delšího výroku, a ta věta zní: "A podle mého názoru čím dříve se Rakušané zbaví pana Haidera a jeho postfašistické strany, tím lépe."

Připomíná mi to mediální selhání před zavedením nového pravidla pro přednost chodců na přechodech. Všichni jako stádo mluvili o "absolutní přednosti", ačkoli v zákoně se toto slovní spojení, dokonce ani slovo "absolutní" nikde nevyskytovalo a redaktor Lidovek, jehož jsem na to upozornil, samolibě opáčil, že si to nemyslí. Po roce, kdy dramaticky narostl počet mrtvých na přechodech, samozřejmě napsal, že média tehdy nesprávně informovala veřejnost.

Gentleman

Vzpírám se pojmu "jarní počasí", protože to nejhorší může ještě přijít. Co tyto řádky píšu, venku fouká vítr a kalendář - uvnitř - ukazuje 22. leden. Jenže ráno jsem cítil vůni - i když to byla vůně zetlelého listí - i když to byla vůně zmaru , byla to přece jen vůně, kdežto zima, řekl bych, nevoní.
Přinejmenším já nic necítím.
Zvláštní... Je to jediný čas v roce bez vůně, pokud nechceme přimíchat vůně člověkem stvořené, jako je vůně purpury, vůně vánočních svíček nebo vůně páleného dřeva.

Taky nasadil na květ keř vilínu. Ještě ráno jsem si stěžoval, že vilín dělá mrtvého brouka, nebo spíš křova - a už se ozval.
Navíc, jeden brouk se taky objevil, dokonce mě v noci probudil. Byla to žlutá beruška a šimrala mě na obličeji.

Nebe bylo jasné a chtělo se mi jít ven bez kabátu. Dole ve městě jsem dokonce zahlédl chlapíka v tričku. A na Vltavě pluly kry a vozili se na nich rackové a tvářili se hrdě, jako by ten led rozklovali.

Kdybych měl následovat hlas srdce, zvolám: je tu jaro, usadí se mezi námi a nebude jinak!
Politický pozorovatel by řekl, že jsou jisté jarní indicie, leč nepotvrzené oficiálními zdroji, zvláště pak meteorologickým ústavem a vůbec nejvíc kalendářem, a tudíž že se zdá býti jarní počasí.

A jako člověk se těším, že bude zase sluníčko a půjdu se aspoň na chvilku vyhřívat. Je to, řekl bych, to nejrozumnější, co se dá 23. ledna dělat - pokud je sluníčko.

No vida, řeknu si, když dojdu rychlým krokem k zátočině: Bart nalezl ty, které hledal - sešel se s Andulou a Darinou. Přeju mu to. Je to něco jako Romeo a Julie s happy endem.

Teď by měla nastat další fáze - tedy nemyslím až na to, ale aspoň na nějaké společenské obcování. Na výměnu názorů, na popovídání. Ahoj, co děláš, jak se máš, co doma, nevotravujou tě lidi, je dost žrádla?

Jenže happy end trvá jen nějakých pět, deset vteřin: Bart své kamarádky jenom oběhne, očuchá a dává jim najevo tak okázalý nezájem, že je mi to před panem Suchým až trapné. Ovšem do takových záležitostí nemám nejmenší možnost zasáhnout.
A to je dobře.