|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Česká zima (z Moravy):
Červený, modrý rojovník,
kopa mládenců za troník.
A oni ještě plakali,
že sú tak draho prodaní.
Červený, bílý z růže květ,
jedna panenka za pět set.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Z deníčku Moby Dicka:
Čtvrtek 17. ledna 2002
Zvěsti o zázračně rychlém Drnově počítači prolákly do vyšších míst. Dnes
přišli hoši z Help Desku a odnesl Drnův stroj bezpečákovi Mazancovi - prý
ho spíš užije. Drn dostal výměnou pomalejší Mazancův stroj. Pomalejší, ale
novější. A když si vypnul video, které se Mazancovi spouštělo při startu
počítače, tak nakonec i rychlejší. Mazanec tomu videu říkal "dynamická
tapeta".
|
My jistě nejsme dokonalí demokraté, ale těžko si představit, že bychom měli jít do učení ke komukoli ze současné rakouské vlády. Je to vláda státu, na jehož území je právě teď pořádáno referendum vyjadřující ultimátum proti České republice. Navíc je to vláda státu, který soustavně a dlouhodobě toleruje jasné nezákonnosti na rakousko - české hranici. Bohužel, při akcích nátlakových skupin došlo i k případu fyzického napadení našich občanů.
Je to politováníhodné.
Miloš Zeman si možná měl vzít servítek před ústa, ale zase na druhou stranu - proč by to měl dělat? Haiderovo referendum je bez nejmenších pochyb a očividně protičesky zaměřené. Zeman je premiér České republiky. Má na Haidera názor, který s ním mnozí jeho spoluobčané sdílejí. Je dobře, že do Haiderova protičeského povyku zazněl i Zemanův hlas. A je-li co politováníhodné, pak nikoli to, že zazněl, ale že k tomu nastal důvod.
Dochází ovšem k paradoxu. Jestliže se kutálka ODS očividně chystá do voleb s euroskeptickou notou, proevropský Zeman zatroubil na své polnici útočný signál, který zase Rakušané nemohou vyložit jinak než signál k útoku proti nim. Možná tím vzbudí potlesk českého publika, možná ze mu to zvedne preference, možná i on zapřáhne nacionalistického vola do volební káry. Bohužel, je to osvědčený tahoun.
Měli bychom - v zájmu zdravého rozumu i v zájmu budoucích vztahů - naslouchat hlasům rozumu z rakouské strany, a není jich málo. Ti chytřejší si uvědomují, že Rakušané nemají reálný zájem na zhoršení vztahů se sousedem na severu, a už vůbec nemají reálný zájem, aby tento soused zůstal mimo Unii a aby časem spadl znovu do sféry ruského vlivu. Právě s těmito lidmi bychom měli komunikovat. A méně si všímat Haidera, který se zjevně hodlá prohrabat zpátky na politické výsluní skrz hrob česko - rakouských vztahů.
Umíral jsem hrůzou.
Na zimní pneumatiky jsem se zeptal hned poté, co jsem vlezl dovnitř. Ne, neměla zimní
pneumatiky.
Nechci vystupovat v roli mentorského suchoprda. Jenže si taky nechci nabít hubu. Ovšem
tím, že budu mentorovat, nezměním na dané situaci vůbec nic - letní pneumatiky se
vlivem mého mentorování nezmění na zimní.
Takže jsem jen tak - jakoby rozmarně - rozmlouval na téma "výhody zimních pneumatik" a
vyposlechl jsem všechny argumenty proti.
Je půlka zimy za námi a už se to nevyplatí. Proti tomuhle ledovému mejdlíčku zimní
pneumatiky stejně nic nezmůžou. Pneumatiky jsou drahé a řemeslníci v servisech jsou
gauneři. A když se jezdí opatrně, člověku se nemůže nic stát.
Ne, nestal jsem se mentorským suchoprdem.
Dobře si pamatuju, že ještě někdy před pěti lety jsem vedl přesně stejné
pošetilé řeči. Navíc jsem si myslel, že zimní pneumatiky se od letních liší vzorkem,
že jsou na nich nějaké špunty, jako vruby na podrážkách. A když jsem si pak zimní gumy
koupil, žasl jsem, jak se chování auta změnilo na kluzké vozovce, žasl jsem a zároveň jsem
se styděl, že jsem tolik let mohl být pošetilý.
Třeba by nějaký dobře formulovaný zákon prozření napomohl. Anebo by mohly napomoci pojišťovny: že kupříkladu budou stíhat škody vzniklé na vozidle v zimním období vybaveném letními gumami záporným bonusem neboli malusem. Je to tak úplně pitomý nápad?
Není v tom sám. Asi všichni pejskové mají rádi míčky. Pozoroval jsem dnes jednoho
takového čtyřnohého chlupáče, jak loudí s míčkem v hubě rohlík.
Rohlík držela jeho paní.
On třímal míček.
Bylo na něm vidět, jak úporně přemýšlí: lepší míček v hubě než rohlík na střeše. Chtěl
bych rohlík. Jenže, když míček pustím, dostanu kousek rohlíku, a paní mi ukradne můj
milovaný míček!
Paní chápala, co se děje v jeho kotrbě. Sklonila se k němu.
"Tak na, vezmi si..."
Dilema nabývalo rozměrů přesahujících hranice snesitelnosti.
Pes, místo aby byl šťastný s míčkem a rohlíkem, propadal zoufalství.
Nakonec míček pustil, popadl kus rohlíku, spolkl ho tak hltavě, že málem dopadl jako
americký prezident po pokusu pozřít preclík, dohnal kutálející se míček a s temným
vrčením, zjevně uražen, se odsunul stranou.
Paní se za ním se zbytkem rohlíku dívala. Psovi se jeden nezavděčí, s rohlíkem i bez rohlíku.