Česká zima (z Moravy):
Červený, modrý rojovník,
kopa mládenců za troník.
A oni ještě plakali,
že sú tak draho prodaní.
Červený, bílý z růže květ,
jedna panenka za pět set.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Z deníčku Moby Dicka:

Středa 16. ledna 2002
Drnovi běží počítač dvakrát rychleji, než nám! Přitom má stejný stroj. Prý si umí udělat drobné zásahy na software. Úplný guru. Ambrož ho poprosil, jestli by nám taky nepomohl. Ale nakonec jeho zásah zamítl. Drn dosáhl zrychlení prostým vypnutím antiviru.

POZVÁNÍ NA CESTY - poskytuje PODIVUHODNÝ SVĚT, publikace z vydavatelství Reader´s Digest VÝBĚR. Už počtvrté navštívíme nejzajímavější místa na světě slovem i obrazem - teď Severní Ameriku. Poznáte aspoň v ukázce encyklopedické dílo, určené všem čtenářům naslouchajícím hudbě dálek. Unikátní fotografie, skvělé kresby a mapy, poutavý text - taková je charakteristiky knihy. Inzerce

V podvečer se v Radiožurnálu odvíjel slovní duel pod řízením Jana Pokorného. Duelisté: Václav Klaus, adresát dopisu šestašedesátky, a Ludvík Vaculík, který za obsah převzal osobní garanci. Zdá se, že Vaculík lépe píše než mluví a své kauze neposloužil. Ale i Václav Klaus dal najevo jednu drobnou slabinu - že nechápe, v čem je jádro pudla.

Spor se kupříkladu týkal jeho přijetí Vladimíra Železného. Pod tlakem emoce Klaus řekl (cituji podle momentálního zápisu):
"Měli jsme se setkat v docích ve čtyři hodiny ráno?"
To byla odpověď hodná poměrům Fidlovačky. Odpověď vyvěrající, bohužel, z nepochopení role ústavního činitele v demokratickém státu.

Pan Klaus, pan Zeman, pan Havel a jiní pánové by měli pochopit, že nejsou majiteli tohoto státu. Že pozice kterou momentálně zastávají jim byla svěřena definovaným demokratickým procesem. Takže soukromník a občan Václav Klaus se může samozřejmě stýkat s kým uzná za vhodné, ale přijetí předsedou sněmovny t.č. Václavem Klausem je politický akt, a nelze ho tedy emotivně obhajovat. Pan soukromý Václav Klaus ať se stýká v docích ve čtyři ráno s kým chce. Ovšem předseda sněmovny by měl uvažovat:

O přijetí mne žádá člověk, který - pokud to dopadne špatně - bude poplatníky stát dvacet miliard korun. Je to veřejně činná osoba, stále ještě ředitel největší televizní stanice v zemi. Má nesporné právo na přijetí. Ovšem musí ho přijmout jako předseda sněmovny, nejlépe za přítomnosti dalších činitelů zákonodárného shromáždění, úplně nejlépe za přítomnosti člena aspoň jedné opoziční strany. Sněmovna má mediální komisi, i ta by zde měla mít zástupce. Pokud by se toto stalo, nikdo by neřekl a nemohl říci k setkání se Železným (který taky není soukromník, ale veřejný činitel) ani ten pověstný popel. To není alibismus. To je prostě normální procedura. Setkání Železný-Klaus nebylo totiž setkání dvou soukromníků, do kterého nikomu nic není, to bylo setkání dvou veřejných činitelů, a mělo proběhnout za civilizovaných standardních podmínek. Jenže takové uvažování je zřejmě za obzorem pochopitelnosti majitelů státu. Z toho se odvíjí trapné povídání pánů Klause a Vaculíka odpoledne v rozhlase.

Teď ale k podstatné aféře
Tohle je vcelku ptákovina oproti skandálu kolem firmy Falkon, jíž prodala Zemanova vláda ruský dluh. Je samozřejmě moc zajímavé, že skandál se provalil zrovínka v tuto chvíli. Nikoho před tím nenapadlo prozkoumat organizačního pavouka a vyštrachat souvislost. Jestli se potvrdí to co ruský novinář píše, pak se všechny dosavadní výroky Miloše Zemana o pitomcích, kreténech a hyenách promění v bumerang. Koho to zajímá, toho odkazuji na článek z dnešního Psa, kde se ukazuje, jak to opravdu v tomto světě chodí.

Jistě jste si toho taky všimli. Někde se postaví nebo rekonstruuje veřejný úřad. Je to tam pěkné. Načež za čtrnáct dní uvidíte na dveřích rukou psané a náplastí přilepené nápisy "úřadujeme pro strany jen v pondělí od 10.30 do 11.45" a podobně. Jenže ona to není vždycky vina úředníků.

Máme tu finanční úřad Prahy 5. Budovu - bývalý panelák, nebo dům panelákovitého typu - změnili v palác, muselo to stát spoustu peněz. Jen to nerezové zábradlí před domem... no, snad šikulové co kradou drahé kovy nečtou Neviditelného psa... OK. Vejdete, a hned ve vchodu jsou papírové nápisy, že tohle a tamhle to... OK. Jdete dál k okýnku PODATELNA. Je tam hala, s pultíky, abyste si mohli vyplnit lejstra. Pultíky mají poličky. Ty jsou teď oblepené neskutečně hnusnými papírovými plentami.

Není všechno vina úředníků.
Dovedu si představit, že lidi jsou pěkná hovada a do polic pod pultíky házejí všelijaké hnusy, a úředníci, než aby to pořád uklízeli, raději ty police oblepili hnusem permanentním, jaksi úředním.

Jenže, veřejné prostory by měly být hnusfree . Vzpomeňte na telefonní budky, jak kdysi čpěly močí a výkaly. Nyní máme budky, ve kterých se běžné pouliční hovado vymočí asi tak snadno, jako u koně svatého Václava. Architekti, kteří vybavují veřejné prostory nábytkem, by měli mít aspoň to minimální ponětí o tom, jak to ve veřejných prostranstvích chodí. Což zřejmě neměl mudrc, který vyplodil mobiliář finančáku na Praze 5, a dopadlo to oblepeným hnusem.

Byl taky na vodítku, vedla ho paní.
Šel jsem s Bartem dál a uvažoval, zda podrážky mých bot zprostředkují dostatečně velké tření na udupaném sněhu. Rozhlížel jsem se, kde najdu archimédovský pevný bod, abych kolem něho lano zachytil.
Bart nejevil žádné známky nervozity.
Nakonec došlo ke kontaktu a pejskové se začali přátelsky očichávat.

Je mu šest měsíců," znělo vysvětlení.
Pes se jmenuje Cézar a kdyby se objevil před skutečným Cézarem a řekl si o Galii, dostal by ji a odešel by s Hispánií jako s bonusem. V šesti měsících vypadá jako bombarďák.

Až mu bude dvakrát, čtyřikrát víc, bude vypadat jako letadlová loď pro bombarďáky.

Už jsem tu pohřbil jedno takové kamarádění - s ovčákem Tomem. Leda že by se Bartovi změnila nátura.
Jenže to je tak pravděpodobné, jako že budou letadlové lodě létat.