Česká zima (z Moravy):
Shůry, zdůli,
zprostředka,
od Adama, od dědka,
z Moravy, ze všech stran,
přijďte, chlapci, k nám!
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Z deníčku Moby Dicka:

Pondělí 14. ledna 2002
Vedoucí ing. Duto Hlav přišel z managorské porady ve výtečné náladě. V hodnocení pátečního protipožárního cvičení byl vyzdvižen jako nejlepší oběť. Další dobrá zpráva: Letos má být peněz dost! Psáno odpoledne: Ale ne na platy.

OKNO DO DALEKÝCH KRAJŮ - výpravná obrazová publikace PODIVUHODNÝ SVĚT z vydavatelství Reader´s Digest VÝBĚR vás doprovodí na nejzajímavější místa na světě slovem i obrazem - tentokrát navštívíme Jižní Ameriku. Nebojte se suchého poučování - je to strhující vyprávění doprovázené množstvím fotografií a ilustračních kreseb a map. Inzerce

Obecnému blbení se naopak staví dopis "skupiny intelektuálů", adresovaný Václavovi Klausovi. Týká se televize Nova a ředitele Železného. V dopise jsou položeny tři otázky - v podstatě ty otázky, jaké si klade každý, kdo se o záležitosti kolem Novy jen trochu zajímá. Signatáře dopisu zajímá mimosoudní dohoda Klause se Železným, která následovala poté, co Nova fakticky obvinila Klause z toho, že ulil peníze do Švýcarska. Ona to skutečně není soukromá záležitost, když uvážíme, že Klaus je jedním z nejmocnějších mužů v zemi a Železný šéf největší televizní stanice. Co Železný slíbil, aby ho Klaus nestáhl před soudem z kůže, což snadno mohl? Zcela legitimní otázka. Druhá zní, proč Klaus veřejně podporuje člověka podrobeného arbitrážnímu řízení a policejnímu vyšetřování. Klaus se odvolává na presumpci neviny - jenže jeho podpora má charakter demonstrativní a veřejnost je přirozeně zvědava na to, co má ta demonstrace znamenat. No a třetí otázka zní, zda ODS slíbí voličům, že nebudou platit dluhy, pokud republika prohraje arbitráž. To je z hlediska voliče zásadní otázka. Ty předešlé jsou snad rázu akademického, jenže ta třetí, ta se týká kapsy každého z nás. Zde je třeba připomenout, že ODS není jediná, kdo nadržoval Železnému - a jeho tehdejším americkým spojencům - je namístě připomenout roli Jana Kasala v mediálním výboru parlamentu (například jeho slova o tom, že je jedno, komu Nova patří, hlavně že platí daně). Ale ta otázka je taky naprosto legitimní a logická a široce diskutovaná.

Václav Klaus zprostředkovaně přislíbil, že na otázky odpoví. Pokud by odpověděl přímo a bez vytáček, byl by to protiproud proti obecnému informačnímu blbení. Jenže to je tak pravděpodobné, jako že budeme od zítřka chodit po stropě.

Jako újmu jsem chápal, když jsem si v bazaru - ještě za totáče, koupil renaultku osmičku. Časem se ukázalo, že je to někdejší taxík, který měl najeto 350 tisíc kilometrů. Navíc byl bouraný a samonosnou karosérii měl překříženou tak rafinovaně, že v rychlostech mezi 105 a 115 kilometrů byl skoro neovladatelný a když jsem s rodinkou jel po Hitlerově dálnici v DDR na Rujánu, musel jsem si počínat jako pilot překonávající rychlost zvuku: přidat plný céres, vydržet to a dostat se na 120 km/hod. Nakonec jsem to auto prodal policajtovi který mě v noci zastavil, protože si všiml, že auto má vyhnilé brzdové světlo. Ten příběh stojí za vyprávění, povím zítra, teď nebudu odbočovat víc, než je nutné.

Druhé auto z bazaru bylo audi stovka. Byl skvělé, až na to, že se ukázalo, že mělo na policii zfikslované papíry. Bazarista to musel vědět, bezpochyby to on nechal zfikslovat. Ale co s tím? Kde se odvolám? Nakonec jsem auto prodal na součástky.

Třetí auto z bazaru bylo taky audi stovka. Skvělé, nebourané. Tak to stálo v papírech z bazaru. Po dvou kilometrech jízdy jsem se dostal do štrůdlu v Ječné ulici (kdo jezdí po Praze ví, o čem mluvím), auto se ohřálo a ta žvejkací guma co s ním byl přilepený chladič se roztavila a chladič se utrhl a třísknul do vrtule. Jistě že jsem se mohl s bazarem tahat a soudit. Času a kvality života si vážím víc, než nákladů za opravu.

Z těchto případů vycházím jako pitomec já. Byl jsme málo obezřetný. Když jdu do bazaru, jakéhokoli, ať se jmenuje AAA a má reklamy třeba s Klausem na billboardu, nebo ať se jmenuje ZZZ, musím mít oči na stopkách. Nevěřte nikomu, nevěřte ničemu, nevěřte reklamě - té už vůbec ne! Jde o ojetá auta. Ta se prodávají ze třech důvodů: bohatí je dávají pryč s důvodů daňových, zchudlí kvůli penězům, většina lidí kvůli tomu, že přestávají fungovat. Tak to prostě je, bazar nebazar. Je možné, že někdo jde hrát BINGO pod vlivem reklamy, na níž bídník gangster (hraje ho Jan Přeučil) vykládá - celý život jsem přepadal banky a teď hraju bingo a jsem za vodou. Jenže pak ať se nediví.

Potkáme jezevčíka. To není - a nikdy nebyl - v Bartových očích jedlý pes. Bart se nerad při jídle ohýbá. A přesto, zase se ke mně přimáčkl a žádal odměnu.

Tentokrát jsem byl pevný. Ne, žádné chválení nebude. Jezevčík není žádná zásluha, Barte! Až bez keců a vrčení a sopení potkáme Maxe, dostaneš ne pohlazení, ale věnec buřťů.
To ale nehrozí, to věru nehrozí.