|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Česká zima (z Čech):
Krátký den, dlouhá nit.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Z deníčku Moby Dicka:
Úterý 8. ledna 2002
Podle předpisů máme v případě požáru spolupracovat se závodními hasiči.
Jenže ty nemáme - při jedné z vln liberalizace všichni transferovali. Ptal
jsem se Duta, s kým tedy budeme spolupracovat. Odtušil: "Přece s městskými
hasiči! Když nejsou místní." Optal jsem se, proč nejsou místní, když to
norma předpokládá. Zle se zamračil: "Už nemáme totalitu. Norma přece není
zákon!"
|
Rekordních 22% je pro sociální demokracii pořád ještě málo. Kdyby tak lidovci s nimi šli do koalice a komunisté se transformovali v konstruktivní socialistickou stranu, byla by situace jiná a v téhle zemi by mohla nastat situace, kdy se střídají dva jasně odlišné koncepty řešení veřejných věcí. Jenže teď zase já hovořím o něčem, co není - o Hurvínkovi který neexistuje.
Groteska s lyžemi
Václav Klaus se nechal vyfotit s lyžemi Völki, fotka se ocitla na reklamním billboardu
firmy Völki - a na dnešní tiskové konferenci Klaus řekl, že nefiguroval na reklamě pro lyže
Völki, ale pro nejmenovanou hospodu. Přesně podle návodu Nicola Machiavelliho, který radil
vladaři, co dělat, když se dostane do úzkých: má se stavět hloupým. Co si na něm kdo vezme?
Své stoupence naplnil radostí, své odpůrce podpořil v odporu.
Míšina obrana oříšků se řídí několika technickými schématy.
Ten základní je hrubé násilí:
"Koukej mazat od té skříně! Už ať tě tu nevidím!" Tak zní hlavní bojový pokřik.
Druhá metoda je od té první odvozena. Navazuje na hrůzu vyvolanou prvotním řevem, takže
už stačí jen varovné "jedeš!"
Třetí metoda je metoda dietetická.
"Přece nechceš, abys měl ještě větší pupek!" je ideologické jádro kampaně.
Samozřejmě že bych mohl opáčit, že oříšky a mandličky v čistém stavu jsou méně
pupkotvorné, než v podobě vanilkových rohlíčků a krůtí nádivky. Přemýšlím však o svém pupku
a zapomenu na hádky.
Když vše selže, nastoupí útok na rozum a city:
"Ty chceš ty vánoce zničit. Z čeho udělám nádivku, když sežereš mandle? Těšíš
se na nádivku? Těšíš. Dá se udělat bez mandlí? Nedá. Když mandle sežereš, nebudeš mít
nádivku a zkazíš si vánoce."
Přiznám, že tento poslední argument mě zlomil. Přestal jsem se dobývat na mandle (oříšky
už byly přetaveny do rohlíčků).
Pak jsem se vracel domů a už před domem jsem ucítil známý kremační pach.
Vletěl jsem dovnitř a křičel jsem:
"Míšo! Kremace! Něco se ti pálí!"
"Cože? Neřvi tu, povídám si se ségrou," zněla odpověď ženy - měla sluchátko u ucha.
Letěl jsem do kuchyně. Na sporáku dýmal hrnec plný černých mandlí: Míša je vařila, aby
je mohla svléknout z kůžičky. No a protože zavolala ségra, voda se vyvařila a oheň hořel a
hořel...
Byl jsem zvědav, jak to dopadne s vánocemi.
Ženu nelze hned tak snadno doběhnout.
Bez hnutí brvy sáhla do skrytých rezerv a vytáhla pytel mandlí, který by uspokojil pět
nenažranců mého typu a tři pekáče nádivky.
Vysvětlení bylo prosté:
Při procházce s Montym Viktorie ztratila klíče.
"A kde asi, proboha?" ptal jsem se ne moc japně.
Viktorie rozhodila rukama.
"Všude, kde běhal Monty."
Podle stop se dalo soudit, že Monty běhal opravdu všude, a pokud to nebyl Monty, pak
jiný pes, a jen mistr stopování by dovedl rozeznat šlápoty.
Měl jsem něco na práci a musel jsem zanechat dámy jejich osudu.
Druhý den jsem potkal Kateřinu.
"Tak co, našly jste klíče?"
"To já jsem našla klíče!" hlásila.
A vysvětlila, že byla vedena takřka telepatickými vlastnostmi. Prostě šla,
ukázala prstem, pak následovalo máchnutí hráběmi a klíče byly na světě.
Na znamení triumfu Monty místo nálezu podepsal.