|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Neviditelný pes knižně
Nové knižní vydání Bartových příhod vyšlo! Za 219 Kč je k dostání v lepších knihkupectvích - na př. v Praze v Krakatitu v Jungmannově 14, nebo objednat mailem . |
Česká zima (z Čech):
Rozlučme se s tímto tělem,
dejme mu jednu šindelem!
Dona nobis pacem,
kam s ním plácnem?
In nomine domini,
třebas tuhle do díry.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)
Pondělí 31. prosince 2001, silvestr
České Textárny pořádají pro své zaměstnance silvestrovskou veselici.
Budou tam všichni: Běsný Kokot s Dur Durakem, L.Živá se Z.Vrhem, Tluč Huba
se svou žvavou ženou, Duto Hlav s Viki Vykulenou, Mazanec s novou dogou i
čáp marabu s paní Jobovou. Také Jambor, Plachý a další stovky managorů.
Nepřijde Junior, Ambrož, ani já - ráno spolu obcházíme městská tržiště s
grogem a navečer se vracíme domů. Ani slibovaný start továrního komínu nás
nezlákal.
K dárkům letošních vánoc můžeme připočíst příznivé zprávy statistické: za samotné vánoční dárky se letos utratilo o třetinu víc než loni, a to není zanedbatelný vzestup! Průměrná mzda by mohla přesáhnout šestnáct tisíc měsíčně, až se vše uzavře a přepočítá. Mzdy reálné i nominální rostly podle listopadových údajů nejrychleji za uplynulé čtyři roky. Česká národní banka hlásí, že vklady vzrostly o 70 miliard, kdežto o rok dříve nárůst činil jen 26 miliard. To všechno jsou zprávy příznivé.
Příznivé statistiky zajímavě kontrastují s posledními výsledky výzkumu veřejného mínění,
který podniklo CVVM - centrum sbíralo data na přelomu října a listopadu. S životní úrovní
je velmi spokojeno jedno procento občanů, spíše spokojeno 30%, spíše nespokojeno 49% a 19%
je velmi nespokojeno (jedno procento neví). Obdobné odpovědi přinesla otázka, co občané
soudí o úrovni ekonomiky: velmi spokojeno procento, spíše spokojeno 26%, spíše nespokojeno
48%, velmi nespokojeno 22% a tři procenta nevědí.
Kdyby to tak bylo možné - udělat výzkum mínění vlády, jak se spokojena s obyvatelstvem!
Dozvěděli bychom se asi roztodivné věci, kdybychom se mohli připojit na mozkovnu takového
Miloše Zemana. Co by ta pakáž ještě chtěla? Ukázalo by se asi na monitoru čtecího zařízení.
Spokojená je jich jen třetina, dvě třetiny reptají.
Zde by bylo možno vnést do debaty socio-ekonomicko-psychologickou konstantu, kterou lze nazvat všelijak, ale nejpřesněji míra nasranosti. Ta je v zásadě pořád stejná a vychýlitelná do plusu podstatně snadněji než do mínusu: k nule se blíží jen na krátkou dobu, zejména tehdy, kdy změna momentálních poměrů slibuje přitažlivé fikce. Poblouznění rychle pomíjí a konstanta, míra nasranosti, se blíží k normálu.
Takže, s ohledem na tuto konstantu, a s ohledem na to, že vstupujeme do volebního roku a
opouštíme éru vlády sebevrahů, můžeme konstatovat: bylo to lepší, než jsme se obávali.
Což zase není tak špatné konstatování.
Jménem spolupracovníků Neviditelného psa vám všem přeji ten nejlepší myslitelný rok
2002!
Dolejš měl staršího bratra. Ten mu poradil, že ne každý alkohol je pro začátečníka vhodný. Víno je kyselé, pivo hořké, režná je moc silná. Ideální řešení nabízí vaječný koňak. Ten lze získat buď koupí, anebo samovýrobou - a tuto cestu nám doporučil. Byl zkušený, měl šestnáct let za sebou.
Nasbírali jsme nějaký papír a železo a získali vstupní kapitál. Nakoupili základní složky "samo domo" vaječného koňaku: vejce, rum a kondenzované mléko. Vajec bylo, tuším, dvacet, rumu placatice a kondenzovaného mléka dvě piksly. To se mělo, pokud si pamatuju, nějak smísit a vařit a měl z toho povstat vaječný koňak vhodný pro začátečníky.
Kromě Váchy a Vondráška byl Dolejš rozhodně nejdrsnější spolužák - pokud se mu donese zpráva o tomto vzpomínání, dodejte, že ho moc pozdravuju! Nikoho jiného ze třídy by nenapadlo pustit se do něčeho tak neobyčejného, jako je výroba vaječného koňaku. Velmi mě poctil tím, že mě vzal do party - mimo jiné proto, že moji rodiče občas odjížděli pryč a nechávali mě doma samotného.
Když k tomu došlo, na sklonku roku 1957, Dolejš k nám přišel. Nesl v tašce vejce. Rum a dvě krabice kondenzovaného mléka jsem měl uschované ve špajzu.
Nejdříve jsme otevřeli jednu krabici kondenzovaného mléka.
"Ukaž, ochutnám," řekl Dolejš. "Bejvaj někdy zkyslý, a pak je vaječnej koňak hnusnej."
Zavdal si kondenzovaného mléka, pochopitelně slazeného.
"Tak co, není zkyslý?" ptal jsem se. Starost o zdar varu vaječného koňaku byla velká.
"Nezdá se," řekl. "Okoštuj."
Převzal jsem krabici. Připadala mi nějaká lehká. Ochutnal jsem.
"Je docela dobrý, myslím," řekl jsem. Jazyk se mi lepil na patro. Bylo hodně slazené. Chutnalo.
"Tys tomu dal," řekl Dolejš. "Koštoval jsi mnohem víc, než já!"
"Nekoštoval."
"Koštoval. Dej to sem!"
Převzal krabici a vsál se.
"Tak počkej," řekl jsem, ty to všechno vychlastáš!
"Nevychlastám, jen doháním, co jsi vychlastal ty," řekl polozalepeným koutkem úst.
"Tak moment," řekl jsem. Zarazil jsem otvírák do druhé krabice a přisál jsem se.
"Nech toho!" pleskal Dolejš ulepeným jazykem.
"Nenechám."
Nechal toho on, protože krabice byla prázdná. Ta, kterou jsem vysával já, byla dosud
poloprázdná, nebo poloplná, podle toho, zda se na svět díváte pozitivně nebo negativně.
Nebudu prodlužovat, poslání je jasné. Bez kondenzovaného mléka se vaječný likér udělat
nedá, to je jasné. Bylo nutno alkoholismus odložit.
Teď je vhodná příležitost, je Silvestr roku 2001. Na zdraví!