Česká zima (z Hané):
Narodil se Ježíšek,
kópíme mu kožíšek,
hodně dlóhé chlopaté,
abe mo bel po pate.

(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Z deníčku Moby Dicka:

Pátek 28. prosince 2001
Duto zas nepřišel. Volal z mobilu: "Včera mi přivezli malá okna! Dnes mi je předělávají. V bytě mám deset pod nulou, tady, na balkóně, je tepleji." To v naší textárně je Ambrožovi, Juniorovi a mně s vánočním grogem teplo zvenčí i zevnitř.

Dva momenty v jeho vystoupení - krom jeho vlastního zdeptaného vzezření - jsou hodné mimořádné pozornosti.
Především je to obvinění Spojených států, že "nenávidí islám". Ve Spojených státech žije šest, podle jiných pramenů osm milionů muslimů. Od samého začátku konfliktu Spojené státy zdůrazňují, že nikoli islámský svět, ale teroristé, konkrétně Al Kajda, konkrétně on sám jsou na mušce. Jestliže tento muž ztotožňuje sama sebe s islámem, je to rouhání, které by nemělo zůstat bez odezvy ze strany muslimských autorit. Je to podobná nestydatost, jako kdyby si irský katolický terorista osoboval právo hovořit jménem křesťanů, a policejní akci proti jeho tlupě vydával za akt "protikřesťanské nenávisti".

Zajímavý byl i odstavec věnovaný "jeho chlapcům", kteří v Nairobi odpálili dvoutunovou bombu. Kolik řečí kolem toho bylo - a nikdo se nepozastavuje nad sedmitunovými americkými bombami svrženými na "jeho chlapce".
Pamatujete na Sedm statečných, kde si Caldera stěžoval, jak neadekvátně reagovali gringové na to, když jim vyloupil jednu jedinou, mrňavou banku. Poslali na něho celou armádu, kvůli uprděné bance!
Jo, gringové už jsou takoví, chlapče.

Teď udělám střih: ne komunikace, ale komunikace.
Je zima. Na dálnice vyjíždějí posypové vozy a radlice. Pak protáhnout silnice první třídy, okresky. Konkrétně tedy v Praze - kousek od nás vede ulice vedoucí z centra do Jinonic a pak dál navazuje na plzeňskou dálnici. Ta je posypaná vždycky. Ulice u Mrázovky, ve které bydlím, ta je na tom mnohem hůř.

Teď se podobenství trochu zamotává. Od neposypané ulice u Mrázovky vede cesta vinoucí se kolem domu našeho a domu našich soused. Protože je to cesta, kterou obec nepovažuje za vlastní, staráme se o ni sami. No a pak přijde ta poslední - ne míle, ale posledních dvacet, třicet metrů.
To právě bylo divné: vždyť těch posledních dvacet metrů taky odhazuji, čistím a posypávám! Přesto si Míša málem nabila kokos a zrovna tak jsem na tom byl já. A přišel jsem na detailní problém této poslední míle.

Jdu ke vrátkům, zastavím se, odemykám, vyjdu, otočím se, zavřu a zamknu za sebou. Když vcházím, odemknu, vejdu, otočím se a vrátka zavřu a zamknu je. Zjistil jsem, že na jednom maličkém místě o rozloze 10x10 cm u vrátek vznikne ploška ledu, vyvolaná zastávkou nohy a otočením nohy.

Odpoledne, když jsem to místo objevil, následovala odveta v podobě hrstičky soli. Pidiproblém poslední míle byl zlikvidován.
Příští chumelenice přinese další.

Míša argumentuje způsobem, který je v naší společnosti značně oblíben - argumentuje analogií.
"Bart se rachejtlí bojí, protože rachejtlí se bojí Ben," tak nějak zní Míšin úsudek. Ben, to je pudlík její sestry a tudíž mé švagrové Yvony. Ten si vypěstoval skutečně masivní fobii proti rachejtlím, a jakmile nastane prosinec, chudák Beník zalézá pod kanape a odmítá úkryt opustit. Silvestrovská doba pro něho znamená skutečné utrpení, a není to zdaleka jediný pes, který je tak vyděšený.

Má argumentace je založená na pozorování.
Silvestra tráví Bart s námi v pokoji u krbu. Venku to prská a bouchá a Bart si líže tlapu.
"Vidíš, jak je nervózní? Líže si tlapu!" upozorňuje Míša.
Jeden pán vypouští rachejtle přímo za zdí našeho pozemku. Před několika lety jsem vzal Barta na balkón, aby se na rachejtle podíval - právě na ty, které svištěly k obloze v podstatě pár desítek metrů od nás.

Bart štěkal a skákal a vrtěl zbytkem ocásku.
"Vidíš, jak se raduje?"
"Vidíš, jak je vyděšený?"
Byl by to snadný kvíz, kdybych položil otázku, kdo se takto zeptal.
Jenže tak jednoduché to není. Bart se nebojí ničeho na světě, a pokud se bojí, svůj strach řeší tím, že útočí. No a štěká a skáče a vrtí zbytkem ocásku.