|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Neviditelný pes knižně
Nové knižní vydání Bartových příhod vyšlo! Za 219 Kč je k dostání v lepších knihkupectvích - na př. v Praze v Krakatitu v Jungmannově 14, nebo objednat mailem . |
Česká zima (ze Slovácka):
Já bych rád k Betlému
nes dary malému,
rád bych ho navštívil
a s ním se potěšil,
však letos nemohu,
neb nemám halinu;
jsem všecek ztrápený,
na šatech ztrhaný,
boty jsem roztrhal,
škorně jsem rozedral,
tak jíti nemohu.
Až za rok mít budu,
taky k němu půjdu.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)
Z deníčku Moby Dicka:
Čtvrtek 27. prosince 2001
Jaký je v práci klid! Výroční přehled Mektů a Tlachů jsem měl hotový za
pět minut. Okopíroval jsem ten pololetní, který jsem za Duta dělal v létě.
Jenom místo "strategie plánování" jsem napsal "synergický efekt plánování",
místo "filozofie skladování" "synergický efekt skladování" a místo
"vytváření filozofie odpovídající strategie pro podmínky rozvoje" jsem dal
heslo "koordinace synergie jako optimalizace mise k implementaci vize
zákaznicky orientovaného rozvoje."
Není to náhoda, že se neopakovalo žádné 11. září, ať už v USA, nebo někde v Evropě, tipovalo se metro v Berlíně, Vatikán... Nelze pochybovat, že evropské síti Al Kajdy se fyzicky zas tak moc nestalo a je otázka, do jaké míry ji zasáhlo podvázání finančních zdrojů. Navíc je otázka, kolik paralelních sítí tohoto typu v Evropě operuje. Okázalý akt teroru by jistě byl v souladu s logikou počínání těchto lidí. Nic se nestalo - a to bude bezpochyby vykládáno jako neúspěch teroristů.
Zároveň je to úspěch bezpečnostních sil. Nikdy se nedozvíme, co se v zákulisí a
podpalubí dělo o těchto Vánocích, kolik lidí bylo v ustavičném pohybu a činnosti.
Jedno je ale jisté: bezpečnostní opatření budou utužena. To zároveň znamená, že bude
utužen dozorovací systém státu nad občany. V USA se uvažuje o zavedení čipových
karet, takže by tam přeskočili fázi občanských průkazů. Bezpečnostní služby všeho druhu
budou posíleny, a to jsou organizace fungují podle týchž Parkinsonových zákonů, jako každá
jiná organizace. Takže v konečném důsledku - svět bude napříště méně volný, než býval.
Vánoce v NORADu
Obrázek, který vidíte vpravo je
z webové stránky NORAD - Santa, a
to zaslouží přiblížení. NORAD, to je monitorovací centrum severoamerických ozbrojených sil,
zaměřené především na sledování raketových úderů a leteckého provozu - kdekoli na světě. V
roce 1955 došlo na kterémsi reklamním letáku k omylu a místo telefonního čísla obchodního
domu bylo zveřejněno jedno z čísel právě NORADu, už tehdy existujícího, jako "horká linka"
Santa Clause. NORAD na hru přistoupil a tak vznikla tradice, že radary "sledují" pohyb saní
Santa Clause. Jeden radarový satelit vidíte na obrázku vpravo. Teď už jsou saně v Santově
garáži a radary už zase hlídají rakety SCUD a jiné nepřístojnosti. Jen na
indicko-pákistánské hranici jich je několik habadějů...
To bylo radosti, to byla rozzářená starcova očička!
Pochopitelně to nebyla nějaká baterka prskačka. Je to půlmetrové kovové vodotěsné bago,
strkají se do toho monočlánky velikosti skleněné flašky od jogurtu a zkoušel jsem s tím
svítit z okna - i v nedokonalé městské tmě jsem došajnil na střechy domů v ulici Na Skalce!
Taková je to baterka. Teď mám starost. Co s ní? Mě moc nezajímá., co se děje v ulici Na
Skalce a párečky na Petříně šmírovat rozhodně nebudu, už vůli těm pár fackám, které bych
dozajista dostal. Měl bych ji mít u vchodu. Když někdo zvoní v noci a jdu otevřít k
vrátkům, mohl bych si iluminaci nosit sebou. Jenže, jak ji skladovat u vchodu? Když ji
kamkoli postavím, náš Bart ji shodí. Když ji položím, zakutálí se. Když na ni přivážu
špagát a za očko pověsím na věšák, poruším její skvělý design. To jsou starosti
obdarovaného!
Modýlek robota R2D2 z Hvězdných válek (těch správných, z epizody IV.-VI.) mi žádné
starosti nedělá. Mám ho tu u monitoru, na hlavě mu čouhá ťuflík, ten když se zmáčkne,
roboticky to pípá. Skvělá relaxace. Ovšem největší přítel člověka je kromě psa pochopitelně
kniha. Zvlášť taková, ve které je málo písmen a hodně obrázků a člověk si může sednout a
prstem ukazovat, jaké jsou taje podmořské říše Doktora No.
Ještě štěstí, že jsem dětina a retard. Kdybych nebyl, dostal bych bačkory a fusekle.